5 zahraničních filmů s falešným Československem v hlavní roli aneb Když na plátně nepoznáte Prahu

Obrázek uživatele arian.ebrahimi
30.10.2018, 13:12

Už jsme si zvykli, že tu a tam se natáčí v Čechách nějaký zahraniční film. Praha mnohokrát posloužila jako náhrada za Vídeň či Paříž a v takovém Liberci se natáčí filmy o nacistickém Německu pomalu každý týden. Co ale filmaři dělají, když chtějí natočit film odehrávající se u nás a Československo není k dispozici? Představujeme Vám 5 zahraničních bijáků ve kterých ČSR nahradil třeba Wisconsin.

1. Nesnesitelná lehkost bytí (režie Philip Kaufman, 1988)

Patrně nejslavnější český román 20. století byl na konci osmdesátých let přetvořen v téměř tříhodinový film určený primárně pro amerického diváka. Jak to dopadlo je všeobecně známé – Milan Kundera po této zkušenosti zakázal další filmové adaptace svých románů. Snímek to není úplně špatný, ale je zmatený a hlavně neskutečně pomalý. Co se ale musí pochválit, je výprava – Praha natočená v Lyonu je poměrně přesvědčivá, zvláště pak ve scénách, které Kaufman prokládá dobovými záběry ze srpna 1968. Film se snaží socialistické Československo vykreslit co nejpřesvědčivěji a myslelo se opravdu na všechny detaily – české nápisy jsou pravopisně i gramaticky správně a když v jedné scéně klade hlavní hrdina Tomáš (Daniel Day-Lewis) své družce Tereze (Juliette Binoche) do ruky Oidipa, tak se skutečně jedná o autentické české vydání této knihy. Navíc si ve filmu zahrál i český emigrant Pavel Landovský – jeho česká angličtina je prostě kouzelná. Hůř už je na tom zobrazení českého venkova, který připomíná spíše budovatelské filmy padesátých let. A tu botu se Škodou 100, kterou jezdí Tomáš po Praze, panu Kaufmanovi odpustíme – stovka se začala vyrábět až rok po okupaci.

2. Lampasy (režie Ivan Reitman, 1981)

„Vždyť je to jen Československo, to je jako jet na výlet do Wisconsinu.“

“Ve Wisconsinu mi jednou rozbili hubu.“

Ivan Reitman, tvůrce Krotitelů duchů a slovenský rodák z Komárna, natočil tuhle bláznivou komedii jako parodii na americkou armádu a obsadil do ní své dva oblíbence, Billa Murrayho a Harolda Ramise. Dvou kamarádům zase dojdou peníze ,a tak se rozhodnout vstoupit do armády. Následně jsou posláni do Západního Německa, kde se jim podaří ukrást tajný armádní transportér. Zbytek jejich čety se je rozhodne hledat a nešťastnou souhrou okolností se jim omylem podaří překročit československou hranici, kde jsou zajati místní sovětskou vojenskou posádkou. A tak Murraymu s Ramisem nezbude nic jinéh, než se je vydat zachránit.

Ač rodák, tak pan Reitman zřejmě nebyl ve své vlasti hodně dlouho – Československo (natáčelo se v Kentucky) vypadá spíš jako nějaká zapadlá sovětská republika, jejíž hranice není tak těžké projet (pohraniční stráž by vám dala). Krom pár českých nápisů a novinového titulku v prapodivném jazyce, který vzdáleně připomíná češtinu, si Československa moc neužijeme. Americkým hrdinům se nakonec podaří přelstít své sovětské věznitele a všichni vesele přejedou železnou oponu zpět na Západ.

3. Dech života (režie John Glen, 1987)

Nedoceněný James Bond Timothy Dalton v jedné z nejlepších bondovek vůbec je poslán na tajnou misi do socialistické Bratislavy. I přes štědrou finanční nabídku (filmaři nabídli československým úřadům údajně celý jeden milion dolarů) nebylo natáčení v Bratislavě povoleno, a tak se musely všechny československé scéna natáčet ve Vídni. Výsledek není vůbec špatný – slovenština, která zní z rádia, je naprosto správná, nápisy povětšinou dávají smysl a na zdech visí Husákovy portréty. Agenta 007 pronásledují autentické vozy Veřejné bezpečnosti až k rakouské hranici – která je tedy celá zasněžená a v horách, což už tak autentické není. I tak patří tohle dobrodružství agenta Jejího Veličenstva k těm lepším ztvárněním naší krajiny.

4. Hot Enough for June (režie Ralph Thomas, 1964

„Posíláme Vás do Prahy.“

“Praha? A není to náhodou, za takovou tou věcí?“

„Myslíte Železnou oponu?“

Úspěch Jamese Bonda spustil po celém světě „špionománii“ – kina byla v polovině šedesátých let přímo přeplněná filmy o agentech. Tohle je jedna z prvních parodií agenta z povolením zabíjet, ve které je nezaměstnaný spisovatel Nicholas Whistler poslán do Československa vyzvednou tajnou zásilku v české sklárně s názvem Zápotocký Sklárna, aby se pak ubytoval v hotelu Slovenska, ve kterém visí portrét prezidenta Novotného. Netuší však, že ho tam poslala britská tajná služba, a tak se náš hlavní hrdina zaplete do studenoválečného dramatu, kde pochopitelně nesmí chybět krásná bond-girl, v tomto případě Češka Vlasta (hraná Italkou) a atraktivní prostředí komunistické Prahy (zastoupené italskou Padovou). Samozřejmě, pár záběrů Prahy se filmařům podařilo sehnat – třeba když se hrdina kouká při příletu na letiště z okna, tak vidí Pražský hrad. Kouzelné. Čeština sem tam zazní, ale jinak je film spíše úsměvnou vzpomínkou na staré britské špionážní filmy.

5. Smrtihlav (režie Cédric Jimenez, 2017)

Nejslavnější československá vojenská operace druhé světové války se dočkala několika filmových zpracování včetně dvou zahraničních. Zatímco Operation Daybreak z roku 1975 se i přes železnou oponu natáčela v Praze, francouzsko-belgický Smrtihlav se v éře volné pohybu po Evropě z nějakého důvodu natáčel v Budapešti. A budapešťské ulice s pár českými nápisy Prahu nedělají. Ještě podivněji působí přistání Gabčíka s Kubišem v jakýchsi fiktivních českých Alpách, aby se následně oba brodili sněhem až do Prahy. Ne, že by o rok mladší britsko-český Antropoid byl lepším filmem, ale podivné kulisy protektorátní Prahy dělají ze Smrtihlava pro našince téměř nekoukatelný film.

Na druhou stranu pořád lepší koukat na Gabčíka pobíhajícího po Budapešti, než dobrovolně sledovat 5 nejhorších filmů z dob těžkého socialismu a 1 šílený seriál jako bonus.


Komentáře

Doporučeno pro vás