1. SpaceX (15:1)

spacex.jpg

Elon Musk opravdu chce dostát své pověsti Tonyho Starka, takže kromě revolučních a velmi dobře prodávaných elektromobilů a v dohledné době i mobilních elekrárniček (v podstatě jde o baterky z jeho aut, kterými můžete napájet cokoliv, včetně vlastního domu), by rád dobyl i vesmír. Jeho SpaceX už se daří na oběžnou dráhu vynášet komerční satelity a testuje se i tradiční orbitová turistika. Kdyby se mu však povedlo poslat lidi na Mars, definitivně by se zapsal do historie. A přivedl investory. Jeho agentura má teď Mars hodně v merku a směřuje k němu veškeré fondy, Musk na sebe strhává pozornost i fantaskními výroky. Třeba, že podle něj jde vyrobit na Marsu dýchatelnou atmosféru. Stačí ho zhruba každých dvacet vteřin polechtat atomovkou.

Je to smíšek, ale má peníze, pracují pro něj ti nejlepší lidé z oboru a má volnost soukromníka. Možná mu pár raket shoří hned po startu, ale rychlost jeho vývoje je momentálně s ostatními nesrovnatelná.

2. Rusko (60:1)

russia_mars.jpg

Ruský vesmírný program má svou prestiž a historii, ale všichni víme, že od přistání Američanů na Měsíci byl vždycky tak trochu v pozadí. Kdyby oba velké národy nevládly společnou rukou na ISS, možná by po ruských kosmodromech ani neštěkl pes. Jenže... Rusové mohou na kosmický program rychle a jednoduše uvolnit fondy i lidskou sílu. Na rozdíl od NASA se nemusí hádat s byrokratickým politickým aparátem. Prostě konají, místo aby jen mluvili do větru. Otázkou samozřejmě zůstává, kolik peněz vlastně Rusku zbude, ale kdyby se náhodou Putin rozhodl, že rudá planeta musí zůstat rudá, rozhodně svým občanům pustí žilou víc, než by si dovolil kdokoliv na Západě. A to dělá z Rusů silného hráče.

3. NASA (80:1)

nasa_mars.jpg

Na tenhle tým by si asi vsadil každý. Mnozí ale jistě vědí, že NASA je loutkou v rukou politiků, kteří znovu a znovu seškrtávají její rozpočet. Marketingové oddělení se snaží seč může - přistání na asteroidu, voda na Marsu, přítomnost ve filmech a seriálech - aby udržela lesk nejúspěšnější vesmírné agentury světa, ale řeč čísel je neúprosná. NASA má tak akorát peněz, aby udržovala, nikoliv aby vzhlížela ke hvězdám a budoucím letům ke vzdáleným planetám. To dělá z USA reakčního hráče. NASA by peníze dostala až ve chvíli, kdy by se objevil nějaký vážný konkurent. V tu chvíli už by ale mohlo být pozdě.

4. Čína (100:1)

chinamars.jpg

Taikonauti se kosmem potulují teprve od roku 2003, ale Čína má peníze i mozky a rychle se učí. Dohnat dekády zkušeností bude nějakou dobu trvat, ale něco se dá vždycky koupit, takže čínský vesmírný program počítá s roverem na Marsu do roku 2020 a s nějakou tou vlastní misí včetně posádky mezi lety 2040 a 2060. Spícího draka nelze podceňovat. Horší kurz má jen proto, že momentálně hasí svoje vlastní problémy tady na Zemi.

5. ESA (300:1)

esa_mars.jpg

Evropská vesmírná agentura se může spolehnout na kooperaci mnoha států, ale to lze momentálně spíš přičíst k jejím nevýhodám. Evropa má totiž úplně jiné starosti, než honit někde Marťany. A jakmile začne jít do tuhého, odnese to vesmírný program jako první. Proto lze očekávat, že ESA bude dál plnit spíš servisní funkci a veškerá její činnost musí přinést okamžitý a přímý užitek. Ani jednoho nelze od prvního letu na Mars očekávat.

Nebo...

martiannn.jpg

Zdaleka nejpravděpodobnější variantou samozřejmě zůstává, že se - po vzoru ISS - někteří ze jmenovaných konkurentů spojí, aby na projektu pracovali společně. Pokud se vše nezpolitizuje, lze očekávat, že na Mars odletí smíšená posádka, protože náklady na podobnou misi budou... no astronomické.

A tady máte pár důvodů, proč právě teď začít Marsu fandit.