Československá kinematografie za socialismu, to nebyly jen Slavnosti sněženek nebo Ostře sledované vlaky. Během normalizace u nás vznikly jedny z nejstrašnějších filmů, jaké kdy spatřily světlo světa. Jejich jediným úkolem byla zvrácená propaganda a překrucování dějin. Následujících pět filmů a jeden seriál patří k tomu zcela nejhoršímu, co na našem území kdy kdo natočil.
1. Tobě hrana zvonit nebude (režie Vojtěch Trapl, 1975)
Náš seznam začneme opravdovou chuťovkou. Pravděpodobně nejhorší český režisér všech dob (sorry, Troško) Vojtěch Trapl natočil tenhle propagandistický brak jako adaptaci své vlastní divadelní hry, která měla ukázat události pražského jara 1968 z pohledu komunistů. V Traplově podání byly Dubčekovy reformy dílem zfetovaných hipíků, kteří na Václavském náměstí napadají bezbranné matky s dětmi a party arogantních dělníků, co upištěným hlasem křičí, že v demokracii se nemusí pracovat.
Děj celého filmu je v zásadě zcela irelevantní – mladá žena strhne na ulici plakát, jenž uráží jejího manžela (svědomitého soudruha se vším všudy) a následně je napadena zlým kontrarevolučním davem. Nikdo se jí nezastane, páč jsou všichni (krom našich hodných marxistických hrdinů) flákači a oportunisté. Nakonec se jejího případu ujme hodná komunistická prokurátorka Ronešová, která se rozhodne zažalovat všechny ty zlé protistátní živly. Krom toho, že děj je naprosto debilní (dialogy typu „Socialismus se dá budovat i bez Sovětů!“ „Ty hlupáku, bez Sovětského svazu jsme nic!“), umí režisér očividně natočit pouze dvě polohy – postavy buď zbytečně dlouho vedou úplně nepřirozenou konverzaci, nebo na sebe křičí patetická hesla (Demokracie je především řád, a ne tenhle chaos!); a to vše na pozadí šíleně unylé budovatelské hudby.
2. Osvobození Prahy (režie Otakar Vávra, 1975)
Otakar Vávra v sedmdesátých letech dostal za úkol natočit velkolepou trilogii o druhé světové válce – výsledkem byly filmy Dny zrady (o Mnichovské dohodě), Sokolovo (čs. armáda na východní frontě) a na závěr Osvobození Prahy. Ač se Vávra snažil sebevíc, filmy jsou neskutečně tendenční a zcela jasně politicky orientované – prezident Beneš je zobrazen jako ukňučený dědek, který s radostí zaprodá republiku nepříteli, zatímco hrdinný Klement Gottwald mlátí pěstí do stolu a žádá okamžitou pomoc Sovětského svazu. Nejhůře ze všech filmů dopadlo právě Osvobození Prahy – zapomeňte na nějaké pražské povstání nebo snad Vlasovce. Prahu osvobodila Rudá armáda 9. května a byla přivítána davy lidí s koláči v rukou (kdo a kdy je stihl v tom válečném běsnění napéct, se neřeší). Podle tohohle filmu byli komunisté jediní, kteří se postavili Němcům na odpor. Na druhou stranu – kde jinde uvidíte tanky na Karlově mostě? Památkářům doporučujeme film raději vynechat.
osvobozeni_prahy.png
Budoucí ministr kultury Jandák vítá rudoarmějce ve filmu Osvobození Prahy. (Foto: Csfd.cz)
3. Vítězný lid (režie Vojtěch Trapl, 1977)
Vojtěch Trapl se vrací ve svém opus magnum plném geniálně idiotských hlášek jako:
„Dáte si bábovku? Ale pozor, je ze sovětské mouky!“
„A Sověti snad mají přebytek obilí?“
„Nemají, ale s přítelem se přeci vždycky podělíš!“
Gottwald ukazuje vnučce obrázek Jana Žižky a s úsměvem nám podsouvá, že komunisté jsou vlastně takoví moderní husité. Vítězný únor, pardon, tedy únorový převrat bylo hrdinství vlasteneckých komunistů, kteří ze všeho nejraději stojí/sedí a u toho pronášejí naučené proslovy o důležitosti a nevyhnutelnosti dělnické revoluce. Film má ubíjejících 117 minut(!), během kterých se dozvíme, že Američani měli v plánu obsadit republiku tanky, demokraté se buď opíjejí ve smokingu nebo plánují další vykořisťování dělnické třídy a Marshallův plán byl podlým úskokem kapitalistických lichvářů – a to vše je prokládáno stále se opakujícími záběry na Prahu, které jsou ve filmu asi jen proto, aby se natáhla stopáž. A dojde i na ono slavné „Právě jsem se vrátil z Hradu“. Jestli se dá něco označit za zločin proti lidskosti, je to právě tenhle film.
4. Za volantem nepřítel (režie Karel Steklý, 1974)
Zarostlý mladík v tričku s nápisem Jimi Hendrix sbírá podpisy pod petici 2000 slov aneb pražské jaro v tomto šíleně tendenčním dramatu ze života taxikářů aka podlých gaunerů, kterým jde o jediné – mrzký peníz. Výjimkou je mladý dispečer, jenž vozí lidi zadarmo („Vy nemáte taxametr?“ „Ne, jezdím zadarmo.“ „Ach, vy už žijete v komunismu, že?“) a zásadně všechny oslovuje soudruhu, kvůli čemuž ho neobslouží v restauraci. Děj je téměř nulový, postavy pomateně pobíhají po scéně, zatímco buď pomlouvají Sovětský svaz (ti zlí), anebo naopak vyzdvihují zavedené pořádky (ti hodní). Co si taky myslet o filmu, v němž mladý komunista nadšeně ukazuje rodičům zvací dopis zaměstnanců Pragovky pro Brežněva? Ale co to má celé společného s taxikáři, se už jaksi neřeší. A pro zajímavost – hlavní hrdina jezdí po Praze Škodou 110R, která se ale začala vyrábět až dva roky po událostech filmu.
5. Temné slunce (režie Otakar Vávra, 1980)
Otakar Vávra natočil dvě adaptace slavného románu Karla Čapka Krakatit – tohle je ta horší. Zápletka je v obou verzích stejná; hlavní hrdina inženýr Prokop vymyslí novou zbraň schopnou ničit celá města a následně se snaží zabránit jejímu zneužití. V tomto případě před zneužitím zlými imperialisty, a to na pozadí ošklivé osmdesátkové estetiky a ve své době módního elektropopového soundtracku. Únosy letadel (reakce na tehdejší zoufalé skutky emigrantů), podivní padouši a zfetovaní hipíci činí z tohoto filmu jeden z nejhorších remaků v českých dějinách. Film nezachrání ani Radoslav Brzobohatý kouřící marihuanu a nahá Magda Vášáryová.
6. Gottwald (seriál, režie Evžen Sokolovský, 1986)
Zatímco v Sovětském svazu již dávno probíhala perestrojka a debatovalo se o nutnosti přehodnotit pohled na minulost, v Československu se natáčel Gottwald. K nedožitým 90. narozeninám dostal Rudý Kléma jako dárek vlastní seriál v hlavní roli s Jiřím Štěpničkou, který byl k hraní v podstatě donucen. Šestidílné historické drama nám ukazuje vzestup prvního dělnického prezidenta od roku 1929 až do Vítězného února 1948, samozřejmě s obrovskou dávkou adorace toho největšího masového vraha našich dějin. Štěpničkův Kléma se svému skutečnému předobrazu nepodobá ani zdaleka (snad až na tu dýmku v puse) a seriálová Marta Gottwaldová váží tak o metrák méně než ta skutečná.
Tímto šíleným paskvilem s více než osmihodinovou stopáží náš seznam skončíme. A doufáme, že se k těmto filmům již nikdy nebudeme muset vracet.
A tady 5 retro béčkových hororů, které jsou tak špatné, až jsou geniální.
Podobné články
Komerční článek
Martin Miko
Doporučujeme
