Alias Den nezávislosti: Nový útok. Recenze vám řeknou, že je to hloupé, příliš americké a vlastně takové nanicovaté. A my vám říkáme, že přesně v tom je největší kouzlo devadesátkových trháků. Nechcete si to připomenout?
1. Invaze - apokalypsa - výbuchy!
Původní Den nezávislosti v roce 1996 nakopnul blockbustery tak, jak se to předtím povedlo snad jen strýčkovi Spielbergovi. Obrovský trikový spektákl, který nám ukázal, že mimozemská invaze neznamená, že vám bubáci vlezou pod postel, ale mohou se nastěhovat s obřími vesmírnými loděmi nad světové metropole a spektakulárně je odbouchnout. Měřítko Dne nezávislosti tehdy bylo nevídané, a pokud jste tenkrát byli v pubertě, určitě jste si to hodně užili. Po dvaceti letech je puberta pryč a měřítko mnohokrát překonané, ale tvůrci se nenechávají zahanbit, protože mimozemšťani se vracejí a v mnohem větším počtu, jak to jen rozpočet dovolí.
Trikové orgie tu neberou konce a v podstatě v každé druhé scéně se něco bortí nebo vybuchuje. Alespoň jeden takový výplachový trhák, ve kterém je destrukce na prvním, druhém i posledním místě byste si měli ročně dopřát.
2. Nostalgie
Rolandu Emmerichovi se povedlo i po dvou dekádách ukecat v podstatě celé původní obsazení, tedy s výjimkou Willa Smithe. Ale je tu alespoň jeho syn, který to taky za kniplem stíhačky umí. Zbytek starých pardálů na diváka neustále pomrkává a oprašuje staré hlášky, takže se budete velmi rychle cítit jako doma. A že se historie opakuje? Ne tak docela, mimozemšťani mají tentokrát větší zbraně a novou taktiku. Lidstvo zas na oplátku získá nečekaného spojence z hlubin vesmíru. Chcete vědět víc? Tak hybaj do kina.
3. Mimozemšťani
Pokud nepočítáte roboty, co se umí seskládat do auta nebo náklaďáku, moc mimozemských invazí na matičku Zemi jsme si v poslední době neužili. Tady vám pochodují po městě obluďáci s paprskomety a je to příjemná změna, když dojde na vyřizování účtů hezky z očí do očí. No a samozřejmě nesmí chybět ani závěrečný boss, vetřelčí královna, která jako by vypadla z nedávné Godzilly. Emmerich tedy kočičko-pejskovsky míchá věci dohromady, ale i díky tomu film příjemně odsýpá.
4. Hrdinové z hvězd a pruhů
Ačkoliv film hodně podkuřuje Asii - co do hrdinů za kniply a spouštěmi, ale i co do zbořených lokalit - nelze přehlédnout, že prst na tepu apokalypsy drží opět Amerika. A dojde na proslovy, hrdinné prezidenty (a prezidentky), případně hlášky tváří v tvář smrtelnému nebezpečí. Pokud to nemáte rádi, pravděpodobně jste mávli rukou i nad prvním Dnem nezávislosti. Ale jestli vás to baví, můžete si být jisti, že i tady Roland naděluje měrou vrchovatou. Největším patriotem v Hollywoodu tak pořád zůstává tenhle Němec se sklony k ničení své rodné planety. A že mu to pořád jde dobře od ruky.
5. Banalita
Neprozradíme vám, jak to celé dopadne, ale už asi tušíte, že Den nezávislosti: Nový útok nebude přehnaným intelektuálnm cvičením. Je to "jen" solidní řemeslo, které bohužel musí obout hodně velké střevíce, zanechané tu prvním dílem a dvacetiletou přestávkou. Dvojka je tak trochu vynucená, svět ji rozhodně nepotřeboval, ale její autoři se snaží alespoň prohrát se ctí - s pomocí solidních herců, parádních blockbusterových triků a tradičních akčních rachejtlí. Je to patřičně hloupé, ale taky hezky barevné a hýbe se to nad očekávání ochotně.
I proto byste se měli vykašlat na předsudky a jít se do kina podívat, jak lidstvo zas jednou naklepe "ýtýmu" zadek. Už proto, že při podobných filmech se nejlíp zapomíná na svět tam venku, ve kterém to ani zdaleka takhle černobíle nefunguje.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
