1. Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale)

Zubatá "tlama" měchovce (tropicalhealthsolution.com) Parazitický červ, který pár týdnů žil v mém tenkém střevě. Vyskytuje se v subtropickém a tropickém pásu a je velký asi 1–2 cm. Na fotce si všimněte zubaté "tlamy", díky které se mi dospělci zakousli do vnitřní stěny střeva a sáli mi krev. Larvální stádia mi předtím migrovala různými tkáněmi. Měchovce jsem chytil ve východní Indii, zřejmě někde v Sikkimu. Že je mám, jsem zjistil o pár týdnů později v Dillí v rámci pozitivního testu na améby (viz níže). Takže vlastně dodnes nevím, který z mých dvou "podnájemníků" tu úpornou sračku způsoboval...

2. Veš šatní (Pediculus capitis)

Dneska už by se tam žádná veš neudržela. (Foto: nějaký Malajec, co šel náhodou kolem) Vlastně nevím, jestli to nebyla spíš veš dětská nebo muňka. Když mně začalo v Kašmíru všechno svědět, na výzkum bezobratlých jsem neměl náladu. Koupil jsem si odvšivovací šampon (bylo to v roce 1996, takže jsem měl ještě zbytky vlasů) a všechno oblečení si nechal vyvařit. Vši jsem chytil na treku údolím Zanskar v indickém Himálaji. Bylo to začátkem jara a ve výškách kolem 5000 metrů byla fakt kosa. Často jsme proto přespávali u domorodců a přikrývali se jejich dekami, což jsme asi neměli dělat. Mimochodem, letos v létě se do Zanskaru na vši chystám zase.

3. Měňavka úplavičná (Entamoeba histolytica)

Tohle ve mně čas od času rejdí. (Foto: parasitologia-unicel.blogspot.cz) Důvěrná známá – améby jsem měl nejmíň pětkrát. Amébová dyzentérie je v Asii velice rozšířená. Nejde o nebezpečnou nemoc, pokud ji neponecháte dlouhodobě neléčenou (potom totiž mohou améby proniknout ze střeva do vnitřních orgánů a vyvolat vážné zdravotní problémy). Po každé delší cestě po Asii si proto buď nechávám udělat parazitologický test stolice nebo se preventivně přeléčuji metronidazolem. Kdysi jsem si to nehlídal, a pak se divil, z čeho mám dlouhodobý průjem. "You have a serious problem, sir," řekli mi pak na klinice v Dillí. A už jsem běžel do lékárny...

4. Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides)

Milý podnájemník. (Foto: ascarislumbricoides.com) Jediné letmé seznámení v jižní Číně, ale rychle šla ven. Vlastně "šly", protože člověk jich většinou mívá víc. Počet jsem nezjišťoval, stačily mi příznaky a identifikace testem na střevní parazity. Pocit, že v sobě nosíte až třiceticentimetrové červy, není nic moc. Naštěstí to zas tak moc nevadí – za miliony let společné evoluce se škrkavka už s člověkem skamarádila, takže mu nic moc nedělá. Celosvětově jí trpí asi 1,4 miliardy lidí, a já byl prostě jeden z nich.

5. Infekční žloutenka (hepatitida A)

Nemocnice v malajském Penangu, léto 1994. (Foto: Iva Brezinová) Červen 1994, roční cesta po Asii, thajský Bangkok. Už několik dnů mi fakt není dobře. Nechutná mi jíst, hubnu a jindy tak lákavé vůně pouličních vývařoven ve mně najednou vyvolávají pocity na zvracení. Moje moč je temně žlutohnědá, i když dostatečně piju, a taky trpím podivně mastně mazlavým světlým průjmem. Že já jsem někde něco chytil?! A že bylo věru kde.

Do Thajska jsem přiletěl z Indie, kde jsem mimo jiné podstoupil rituální koupel v posvátné řece Ganze, jednom z nejznečištěnějších veletoků světa. V Benáresu jsem se při východu slunce s davy Indů ponořil do vody, která prý obsahuje stodvacetkrát větší koncentraci bakterií, než je limit uznávaný lékaři jako bezpečný pro koupání. Vlezl jsem tam, touha po zážitku byla příliš silná... Předtím jsem trávil dva týdny na hausbótu, zakotveném na jezeře Dhál v kašmírském Šrínagaru. Jeho majitele jsme jednou ráno přistihli, jak bere vodu na vaření přímo z jezera, kam samozřejmě ústily záchody stovek okolních hausbótů. A ještě předtím jsme na treku indickým Zanskarem jedli u místních lidí. Jejich kuchyně i záchody byly eufemisticky řečeno "mírně nehygienické".

Co teď? Že bych zkusil sračku tradičně přechlastat? Koupím si tedy placku thajské whisky Mekong a večer si ji naordinuju s Coca–Colou. Příjemně se opiju, ale ráno je mi desetkrát hůř. Tupou bolest v pravé části břicha střídají úporné záchvaty zvracení, při kterých se kvůli totální vyčerpanosti skoro ani nedoplazím na záchod. Za pár dnů se to trochu zlepší. Odjedu tedy do jižního Thajska na opuštěný ostrov Phi Phi Le (tehdy ještě býval opuštěný – Leonardo di Caprio na něm film Pláž natočil až o šest let později). S přítelkyní tam několik dnů neplánovaně "robinzoníme". Vítr totiž zvedá velké vlny, znemožňující přistát rybářským člunům, které nás měly vyzvednout. Dojde nám pitná voda, takže asi dva dny skoro nepijeme a lekáme žízní. "Hele, nejsi ty nějakej žlutej?" ptá se mně Iva jednou ráno. Prohlédne si moje oční bělmo a věc je rázem jasná. Respektive spíš jasně žlutá.

Když nás rybáři z ostrova konečně vyzvednou, následuje rychlá jízda přes hranice do malajského Penangu, kde je nejbližší kvalitní nemocnice, doporučená mou zdravotní pojišťovnou. V autobusu se několikrát mohutně pobliju a na příjem Adventist hospital (www.pah.com.my) slabostí stěží dojdu. Když doktorovi vyprávím, jak jsem se domnělou "banální střevní infekci" pokusil vyléčit chlastem, podívá se na výsledky mých jaterních testů a říká: "Měl jste kliku, že jste po té whisce do rána neumřel na akutní jaterní selhání. Bylo to tak 50:50..." Týden si poležím na kapačkách a přísné dietě. Pak se naštěstí ukáže, že žloutenka nebyla příliš silná, a že už odeznívá. Doktor mne přemlouvá, abych obratem odletěl domů, ale přerušte roční cestu po Asii kvůli tak banální záležitosti, jako jsou kolabující játra...

V Penangu proto nasednu na loď a odjedu se ještě na pár týdnů podívat na Sumatru. Jenže radost z cestování je v háji. Jsem v podstatě jen kostra potažená kůží, úplně vyhublý, totálně zesláblý a vyčerpaný. Žlučové barvivo bilirubin, který se mi vyloučilo do kůže, způsobuje nesnesitelné svědění celého těla. V noci nemůžu spát a rozškrabávám si kůži do krve. Přes den se ploužím Indonésií unavený k smrti, z pouličních vůní a smradů se mi neustále zvedá žaludek a barvou pleti připomínám Mao Ce–tunga. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. O pár let později mne pak prodělaná žloutenka zachrání před tehdy ještě povinnou vojenskou službou...

A TADY se podívejte na špatnou zprávu pro odpůrce očkování.