1. Popularita infantilních debilit typu Rybičky 48, Koblížci nebo Mandrage

Koblížci - mladší a o něco trapnější verze Rybiček 48 pro pedofily (www.billie-joe.blog.cz) Ne, nehodlám brát zpátky tohle srovnání. Mandrage, ač těleso oblíbené i ve zdánlivě vkusnějších kruzích, hraje na úplně stejně nízkou notu jako první dvě jmenované kapely, jen trochu jiným způsobem. Rybičky 48 se vydaly Třemi Sestrami prošlapanou cestou oplzlého pivního bigbeatu, jen vtipnost textů za jejich vzory trochu pokulhává. Koblížci zase povýšili trapnost na ctnost a snaží se předstírat puberťácký humor, výsledek člověka nutí odejít přes chodbu k sousedům a oběsit sousedovi manželku. Mandrage se zákeřně tváří jako trochu inteligentnější kapela. Ale stačí se podívat blíž a zápach střednoproudových výkalů vás praští přes nos. Ne, to, že tyhle kapely jezdí koncerty a celkem si tím i vydělají, nic neříká o jejich kvalitě, ale bohužel to vypovídá o vkusu českého obecenstva, holt asi ty vesnické zábavy mají oproti skutečným koncertům něco do sebe.  

2. Česká obliba vykrádaček aneb "to jsou úplný český Iron Maiden!"

Proč platit za pravou kapelu, když můžeme mít levně její "dokonalou" kopii? (www.kalendarakci.atlasceska.cz) Už dávno se stalo pravidlem, že Češi nechtějí slyšet originální hudbu, právě naopak milují ohrané motivy a hity, které velice dobře znají. Zčásti za to samozřejmě může několik dekád železné opony, kdy prakticky jediný oficiální způsob, jak se k západní hudbě dostat, bylo poslechnout si cover-verzi od některého z českých interpretů s poněkud infantilním a daleko bezpečnějším textem (obvykle z dílny Zdeňka Rytíře nebo podobných všeumělů). Když slyšíte, jak místo "zastřelil jsem chlapa v Renu, abych viděl, jak chcípá" Michal Tučný zpívá: "Máma mi říkala - nehraj si s tou pistolkou", chce se vám znovu přijít k sousedům a tentokrát na ten lustr pověsit přímo souseda. Co naplat, že často vznikaly paskvily, potřeba slyšet namísto nového počinu radši českou verzi starého přetrvala. Mladá generace nepotřebuje, aby u nás vznikaly originální počiny, chce slyšet "český Foo Fighters" a "český Maideny", čímž dává prostor kvantu naprosto stupidních a nekreativních podprůměrností, aby si tady v té naší české kotlině urvaly svůj kousek místa na výsluní. A koneckonců i ten revival je přece super. Proč se hnát na předraženou stadiónovou akci do Prahy, kde by člověk z těch skutečných Maidenů stejně nic neviděl, když přece ti naši z Čech zahrají v hospodě na návsi na tancovačce a jenom za pár korun. Kvalitu vem čert, hlavně, že si poslechneme ty hitovky, dáme guláš a pár piv a budeme spokojení. Myslíte si, že mluvím o generaci dnešních padesátníků? Bohužel se jedná i o většinu lidí kolem dvaceti. Smutné.  

3. Existence nabalzamovaných idolů minulého režimu

Jeden z nejúspěšnějších českých umělců. Co to o nás vypovídá? (Foto: Universal Music) Když jsem vyrůstal během 90. let, největší sranda a hudební recese, která mohla existovat mezi mými vrstevníky, ale koneckonců i mezi generací mých rodičů, byla někde například v hospodě pustit nebo nedejbože zpívat nějakou odpornou hitovku od Michala Davida, Heleny Vondráčkové nebo podobných za komančů politicky poplatných "umělců". Postupem času však s hrůzou zjišťuji, že to jako recesi brala a bere jenom úzká alternativní skupinka lidí, mezi kterou sem se pohyboval. Dospívající chlapci a dívky si skutečně rádi na 80's diskotékách zatrsají na Diskopříběh a Dlouhá Noc od Helenky je koneckonců celkem nedávný rádiový hit. Nebudu se pouštět do politických rozborů a rýpat do svědomí českého národa můžu zas klidně jindy, ale proboha, už jenom ta hudební vyčpělost, slizkost, odporná nadutost a neoriginalita je alarmující. U sousedů už zbyly jenom děti, tak šup tam s nima taky!  

4. Média jako Velký Bratr

Vymývají média posluchači mozek? (www.brain-washing.org) Internet jako informační médium může působit jako významný kulturní průzor. Může otevřít spoustu nových pohledů a možností, v hudbě může člověku ukázat spoustu nových stylů, interpretů... Ne, neradujme se předčasně. Česká verze funguje tak, že hudební média průměrnému českému posluchači podsunou cokoliv a posluchač už je moc zpohodlnělý nebo prostě stupidní na to, aby se po něčem podíval sám. Nabídka v tomto případě ovlivňuje poptávku a ne naopak. Přitom jak složité je v dnešní době vygooglit si jeden z velkých hudebních portálů s profily interpretů, popřípadě youtube a prostě se rozhodnout, že si svůj vkus určíme sami? Že by česká nátura ve stylu: "Naši rodiče a prarodiče byli za minulého režimu zvyklí, že jim někdo říkal, co si mají myslet, tak proč bychom my měli přemýšlet sami za sebe?" A proto se budou dál točit v éteru místo originálních mladých domácích umělců podprůměrné festivalovky a nekvalitní buranská česká popina bude stavěná na úroveň zahraničních klasik, přičemž většina českého obecenstva si ani neuvědomí (nebo možná nechce uvědomit), že by jejich vkus třeba skutečně mohl existovat.   A jestli ještě nejste dost znechucení, klikněte ZDE na 18 nejúchylnějších českých hudebních klipů.