4 bludy o pořádání MS v Brazílii, kterými nás krmí média a sociální sítě

Mistrovství světa v Brazílii nebudí zájem západních médií, aktivistů a internetových hrdinů zdaleka jen kvůli fotbalu. Pod rouškou nemilosrdné propagandy lze však najít zajímavá čísla a fakta, která vás přesvědčí, že z vás tak trochu někdo dělá blbce.
fifa world cup (fifa.com) Brazílie je nádherná a taktéž obrovská země. Termín multietnická je pro popis diverzity původu místního obyvatelstva téměř nedostatečný. Přes značný ekonomický rozmach, kterým tato bývalá portugalská kolonie v posledních letech prošla, stále trpí vysokou kriminalitou, korupcí a značnými sociálními rozdíly. Miliony Brazilců žijí nedůstojně v chudobě bez dostatečné podpory státních institucí v odvětvích, jako je školství či zdravotnictví. Momentálně v Brazílii probíhá mistrovství světa ve fotbale – sportu, který je v této zemi tak populární, že pokud hraje národní tým, zaměstnavatel musí dodat na pracoviště alespoň funkční televizi. Národ se zmítá ve fotbalové extázi, avšak západní média vedle gólů, penalt, kliček, brankářských zákroků a výsledků zajímají nejvíce protesty, hořící auta, lidé vystěhovaní ze svých domovů a nezodpovědná politika brazilské vlády, která si dovolí pořádat vrcholový turnaj na úkor vlastních občanů. Facebook, Twitter, ale i seriózní zpravodajské servery jako CNN či BBC přinášejí obrázky uplakaných dětí, kteří kvůli MS přišli o střechu nad hlavou, videa bouřlivých násilných protestů a ztrápené obličeje amazonských indiánů. Zástupy lidí „západní civilizace", kteří by si ještě před třemi týdny možná spletli na slepé mapě Brazílii s Argentinou, šíří tyto hrůzy o tom, jak MS totálně decimuje celou zemi a obzvláště sociálně slabší jedince, dál. Skutečnost je však taková, že Brazílie má problémy, měla je před MS a bude je mít i po MS. Ať již je člověk fanouškem kopané, či není, sdílení fotky zhroucené rodiny s kufry na ulici a nápis „250 000 lidí vystěhováno kvůli MS," funguje podobně jako odpustky. Sdělujeme všem okolo „není mi jedno, co se ve třetím světě děje a má křehká sociálně solidární duše trpí". Tím to však celé končí. Respektive, až skončí MS, Brazílie se zase změní v obrovský šedý flek rozléhající se skoro přes půlku Jižní Ameriky, o který média a facebookoví samaritáni ani nezavadí. Dalo by se říci, že i přesto, že jsou reportáže z brazilského MS velmi zkreslené, alespoň exponují problémy, které by se jinak lidí, kteří čerpají většinu informací ze sociálních sítí, vůbec nedotkly. Až však skončí honba za statistikami unikátních čtenářů a počty sdílení, pod lampou bude zase tma. A proto je nutné spílat parazitujícím mediálním agenturám a povrchním čtenářům, kteří živí mýtus o kontroverzním MS bez jakýkoli konsekvencí. Jediné, co lze v této situaci udělat, je obrátit se přímo na Brazilce, popřípadě osoby dlouhodobě v Brazílii žijící, prostudovat zdroje, které si nelibují v tzv. spin-doctoringu a udělat si subjektivní obrázek na základě toho, co vám řeknou, že se s jejich zemí uprostřed MS opravdu děje. Naštěstí mám v Brazílii mnoho přátel s různým politickým smýšlením a znám celkem dobře místní poměry a tak mohu vypíchnout alespoň několik, slovy Václava Klause, nepravd či zkreslených informací, které úspěšně v posledních týdnech okupují internet i tištěná média.  

1. Protesty

protest 2014 Demonstrace v hlavním městě, 2014. (http://www.citylab.com) Přestože západní média operují se zprávami o obrovských násilných protestech, té největší, která se udála 19. června v Sao Paulu, se zúčastnilo pouze cca 1300 lidí, což je vzhledem k městu, které má stejný počet obyvatel jako dvě České republiky, asi jako, kdyby v Praze vyšlo do ulic 50 aktivistů. Shnilou třešničkou na falešném dortu je fakt, že se organizátoři rezolutně distancovali od toho, že by akce měla co do činění s MS. Ve skutečnosti šlo o agendu týkající se levnější či bezplatné veřejné dopravy v Sao Paulu, což je problém, který je aktuální již více než 5 let a největší nepokoje vyvolal přesně před rokem. Jak agentury, tak mírotvorní blogisté často používají právě rok staré fotky, aby dodaly zprávám pořádný říz. protests 2013 Demonstrace v Sao Paulu. Ale před rokem, tedy 2013!  

2. Nucená vystěhování

evictions Facebook meme Zprávy o vystěhovávání lidí mají taktéž s MS velmi málo společného. Faktem je, že tento problém v Brazílii dlouhodobě existuje. Developerské firmy skupují lukrativní pozemky, na kterých vznikly „nelegálně" favely, a pak se snaží místní chudinu vystrnadit. Někdy se uchylují i k radikálním krokům, jako je vypálení favel, aby měli volné pole působnosti a bylo pro ně jednodušší pozemky odkoupit. Samozřejmě se najdou i tací, kteří byli vystěhováni vládou kvůli budování infrastruktury, jako jsou silnice a podobně. Tito lidé však byli vyplaceni částkou okolo 50 tisíc reálů, což je v daných oblastech dostatečná částka na zbudování nového domova.  

3. Ekonomická bilance

Amazonia_Arena Amazona Arena, Manaus (eng.wikipedia.com) Dalším často propíraným tématem jsou náklady spojené s pořádáním MS. Rekonstrukce či stavba stadionů, investice do infrastruktury (nová letiště a silnice), výdaje spojené se samotnou organizací, propagací apod. Samozřejmě, odpůrci MS mají v některých věcech do určité míry pravdu. Například nový stadion v Manausu nacházejícím se v Amazonii stál přes 58 milionů reálů. Dvoumilionové město je však jednou z nejchudších metropolí Brazílie a všechny fotbalové kluby, jenž zde působí, hrají pouze nižší soutěže. Nazional, Sao Raimundo, Rio Negro a Sul América i Nazional Fast hrají pouze ligu státu Amazonie a ve federačním šampionátu nepůsobí ani ve čtvrté nejvyšší soutěži. Přestože i v Manausu je fotbal obrovsky oblíbený, je otázkou, zda-li město po skončení MS krásný moderní stadión dostatečně využije. morumbi Estadio Morumbi (futesalto.wordpress.com) Fotbal v Brazílii je však takovým fenoménem, že přivábí do státní pokladny nemalé částky. Ceny lístků v Rio de Janeiru, Santosu či Sao Paulu se pohybují mezi 50-250 reály, hraje se i třikrát do týdne a návštěvy mohou směle konkurovat evropským zemím se silnou ekonomikou, jako je Británie či Německo. Vloni v únoru jsem měl tu čest navštívit stadiony Morumbi (FC Sao Paulo) a Pacaembu (během rekonstrukce vlastního stadionu na něm v exilu hráli Corinthians) a je nutno říci, že přestože nesrovnatelně větší, oba stánky připomínaly vizáží omšelý, opadaný a prorezlý stadion Evžena Rošického (tzv. malý Strahov). Italské či španělské kluby již několik let naříkají, že nedokáží vygenerovat zisk srovnatelný s anglickými či německými pravě proto, že jejich stadióny jsou oproti multifunkčním moderním arénám v severozápadní Evropě zastaralé či dokonce nebezpečné. Znemožňují tak zvýšení obratu z přidružených prodejen, hotelů, supermarketů apod. a nelákají v dostatečném počtu kupní sílu, kterou reprezentují například rodiny s dětmi. Nehledě na zisky ze samotného MS v Brazílii zmodernizované stadiony zůstanou a znatelně nastartují ekonomické mechanismy, jejichž součásti jsou samozřejmě i daně odvedené státu. Důležitá jsou však hlavně čísla, stejně jako způsob, kterým je organizování MS v Brazílii financováno. Dohledatelné cifry, co se celkového rozpočtu týče, se pohybují okolo 25 miliard reálů za šampionát jako takový. Náklady na stadiony tvoří zhruba 7.5 miliard, na nová letiště a pozemní komunikace 13.5 miliard a na zajištění bezpečí a ostatní infrastrukturu 3.5 miliardy. A nyní si podržte klobouky – dle nejprestižnějšího, nezávislého brazilského vzdělávacího institutu Fundação Getúlio Vargas, který se primárně věnuje finančním analýzám, může Brazílie na pořádání MS vydělat až 125 miliard reálů a to bez trvale nabyté infrastruktury. Pro srovnání, státní rozpočet na vzdělání, zdravotnictví a dopravu tvoří 960 miliard reálů ročně. bndes Banco Nacional de Desenvolvimento Econômico (http://brasilconstrucao.com.br) Dalším faktem, který jistě překvapí, je, že brazilská vláda financovala z nákladů na pořádání MS jen mizivou část. Za účelem stability státního rozpočtu byl turnaj placen primárně z půjček od Banco Nacional de Desenvolvimento Econômico e Social, která je sice zřízena ministerstvem rozvoje, průmyslu a obchodu, ale operuje nezávisle na státních institucích. Půjčky jsou splatné až v době, kdy Brazílie investice do turnaje vydělá zpět.  

4. Politická propaganda

dilma Dilma Rousseff (http://colmeia.am.br) Neméně důležité je si uvědomit, že mediálně exponovaná událost, jakou mistrovství světa ve fotbale bezesporu je, se jednoduše může stát nahrávkou na smeč politické propagandě, populismu a spin-doctoringu. Krajní pravice je momentálně v Brazílii nejsilnější od dob diktátorského režimu a odpůrci vlády prezidentky Dilmy Rousseff vidí ve vykreslení turnaje do podoby ekonomické katastrofy možnost získání kladných bodů pro říjnové volby. Naopak dezorganizovaná extrémní levice často vidí implikace pořádání turnaje černobíle a neuvědomuje si, že po nutné a nemalé investici, logicky přijde návratnost, a to v několikanásobné míře. Časopis Forbes celkem trefně označil Brazílii za zemi „miliardářů a chudáků" a bohužel je pravdou, že z ekonomického růstu země těží zvláště ti první. Pokud mají však kampaně proti MS na tento problém zbytek světa upozornit, měli by předkládat informace v komplexnější formě a ne za pomoci sloganů, které buď celou problematiku velmi zjednodušují nebo používají lživá a překroucená tvrzení. Koneckonců, jak řekl po utichající vlně protestů legendární brazilský útočník Romário De Souza Faria, který je dle mých politicky velmi angažovaných brazilských přátel jedním z nejlepších a nejčistějších politiků v zemi (Romário je člen dolní komory brazilského parlamentu): „Je samozřejmě absolutně na místě upozornit svět na problémy, se kterými se naše zem potýká a jistě je na to i vhodná chvíle. Fotbal je fenomén, který nás všechny spojuje a byla by škoda pokazit si celonárodní oslavu, která se u nás může uskutečnit pouze jednou za několik desetiletí. Nyní je čas se bavit tím, co všichni milujeme."   fifa logo (www.fifa.com) Závěrem bych chtěl upozornit na to, že tento článek se týká pouze Brazílie jakožto pořadatelské země a nikoli nadřazenému orgánu v podobě mezinárodní fotbalové federace – FIFA, jejíž zkornatělé a zkorumpované prostředí zosobněné jejím dlouhodobým prezidentem Seppem Blatterem by si zasloužilo velmi nesmlouvavou a kritickou analýzu samo o sobě. Vztyčeným ukazováčkem budiž více než podivné přidělení pořadatelství šampionátu v roce 2018 Rusku a 2022 Kataru. Nehledě na ekonomické výhody i nevýhody pořádání šampionátu v Brazílii, je téměř bez pochyb, že konta předních představitelů FIFA po mistrovství zase trošku nabobtnají. Podle všeho však v blízké době Blatterova vláda skončí a můžeme jen doufat, že se FIFA vydá jiným směrem.   Pozn.: 1 brazilský reál odpovídá cca 9 českým korunám  

Komentáře

Doporučeno pro vás