Východní Dakotové
Skupina náležící k významné části Siouxů, jež je známa jako Východní Dakotové, byla shledána vinnou z připojení se k takzvanému „minnesotskému povstání“, které bylo ve skutečnosti součástí širších indiánských válek, k nimž docházelo na celém Západě v druhé polovině devatenáctého století.
Angloameričtí osadníci téměř půl století napadali území Východních Dakotů v údolí Minnesoty a tlak vlády postupně donutil původní obyvatele k přesídlení do menších rezervací podél řeky Minnesoty.
Těžký život v rezervacích
V rezervacích se Dakotové setkávali se špatným zacházením ze strany zkorumpovaných federálních indiánských agentů a dodavatelů. V červenci roku 1862 přivedli agenti indiány na pokraj hladomoru, když jim odmítli vydat zásoby potravin, protože ještě nedostali obvyklé výpalné.
Dodavatelé bezcitně ignorovali prosby Dakotů o pomoc. Rozzuření Santeeové, kteří už byli na pokraji svých sil, zaútočili, zabili anglické osadníky a vzali si ženy jako rukojmí.
Lincolnův zásah
Počáteční snahy americké armády zastavit bojovníky Dakotů selhaly a v bitvě u Birch Coulee Dakotové zabili 13 amerických vojáků a dalších 47 vojáků zranili. Dne 23. září však vojsko pod vedením generála Henryho H. Sibleyho konečně porazilo hlavní síly bojovníků Siouxů u Wood Lake, získalo zpět mnoho rukojmích a donutilo většinu původních obyvatel Ameriky ke kapitulaci.
Následné procesy se zajatci věnovaly jen malou pozornost křivdám, které indiáni v rezervacích utrpěli, a do značné míry uspokojovaly lidovou touhu po pomstě. Nicméně to, že prezident Lincoln zmírnil většinu trestů smrti, jasně odráželo jeho pochopení, že minnesotské povstání mělo kořeny v dlouhé historii anglofonního zneužívání Východních Dakotů. Z původních 300 obviněných se nakonec trestu smrti nevyhnulo 38 indiánů. Po zásahu prezidenta Lincolna byly ostatním tresty sníženy, jednomu z indiánů byla na poslední chvíli udělena milost.
Zdroj: History, Wikipedia