Lovemark je víc než jen pouhá značka. Je to něco, s čím jsou lidé emocionálně spjati díky hlubšímu příběhu a souvislostem, které stojí za jejími produkty. Něco, co stačí jen zahlédnout, ať už jste kdekoli, třeba na druhém konci světa – a hned víte, že jste ‚doma‘. Pro nás je takovým ukázkovým českým lovemarkem tahle pivní, a vlastně víc než jen pivní značka z metropole jihu naší kotliny.
Většinu „zamilovaných značek“ dnes tvoří ty nadnárodní a globální, asi právě proto, že jsou tak všudypřítomné. Zároveň s tím však ztrácejí punc své výlučnosti. Názorným příkladem jsou třeba Coca-Cola, Nike, Apple... zná je prostě každý a každý si taky může činit nárok je zbožňovat. Jsou to takové milenky pro každého. Když jejich logo spatříte někde na svých cestách, a může to být třeba na tom nejneuvěřitelnějším zapadlém místě a klidně i logo staré a romanticky oprýskané – přesto ve vás nic moc nevyvolá.
A teď si představte, že někde v daleké cizině spatříte logo českého pivovaru. Neříkejte, že vás to nepohladí po duši. A když se nad tím více zamyslíte, tak těch skutečně českých pivovarů zas tolik není. Takových, které by vařily ryze české pivo a navíc propagovaly českou pivní a hospodskou kulturu.
Většina těch velkých patří nadnárodním koncernům, a pokud už se někde mimo naši kotlinu setkáte s jejich pivem, je docela dobře možné, že ani není vyráběno u nás. Na druhou stranu ty malé, jejichž renesanci teď (zaplaťbůh) v posledních letech u nás zažíváme, jsou zase svou výrobou lokálně omezené – nehledě na to, že díky možnostem různě experimentovat vaří nejen české ležáky, nýbrž také piva dalších, nám původně cizích stylů. A k tomu si dovážejí suroviny – slady a hlavně chmele – klidně až z druhé půlky zeměkoule.
Tohle všechno ovšem neplatí, když někde uvidíte červeným písmem vyvedený Budvar, s předznamenáním Českobudějovický či Budweiser. Pro nás je to snad největší český lovemark vůbec, hned z několika důvodů:
1. Je stále v českých rukou – ať už si o tom myslíme, co chceme, tak to prostě je, jako jediný své velikosti u nás a zároveň proslulosti ve světě.
2. Vaří z českých surovin. Ano, to i spoustu jiných. Ale Budvar má jedno unikum. Není to ani slad, ba ani chmel, který jako jedni z mála používají ještě tradičně lisovaný, ne granulovaný. Ale jsou to kvasnice. Až do poloviny 70. let minulého století měl u nás každý větší pivovar svůj vlastní kmen kvasnic. Většina z nich ale neobstála při zavádění nových technologií hlavního kvašení, kdy se začalo pracovat s vyššími tlaky. Proto se převzaly kmeny z Německa, jimž vyšší tlaky nevadí. A zároveň (jako bonus pro výrobce) také asi o třetinu zkracují potřebnou délku ležení, tedy dozrávání piva ve sklepích. Jediné kvasnice, které to tehdy vydržely a nemusely být nahrazeny ‚cizími‘, jsou právě ty dodnes používané v Budvaru. Proto taky jeho pivo (dvanáctka) leží devadesát dnů, ne jen šedesát jako jinde.
img_7717.jpg
Skvěle chutná (a mnohé zimní neduhy zahání) horká sladina, produkt první fáze výroby piva. (Foto: © Jakub Frey)
3. Ovšem nejde jen o technologické postupy výroby, do nichž většina laiků stejně ani nevidí a řídí se heslem „chutná / nechutná“. Jde o celkovou tvář značky, která – tak trochu nenápadně skrytá – stojí za věcmi, jež můžeme hrdě nazvat patriotické, vlastenecké. Ne ve smyslu národního obrození (vždyť Budvar se svým dalším přízviskem Budweiser odkazuje i na skutečnost, že tu u nás dlouhou dobu žili čeští Němci), nýbrž ryze současnými počiny. Podporou sportů, v nichž Češi vynikají a vytvářejí či udržují tak dobré jméno Česka ve světě. Propagací českých osobností, které si jdou za svým i přes překážky a proti proudu. Mapováním a výzkumem české hospodské kultury a ‚podpalubí‘ českého životního stylu. A spoustou dalších sympatických věcí, které jistě dobře znáte, jen jste možná nevěděli, že za nimi uctivě v pozadí stojí právě Budvar. Schválně mrkněte na jejich web, třeba na obsáhlý, nedávno dokončený čtyřletý projekt Galerie NE.
img_7756.jpg
O tom, jestli je pivo správně uleželé, rozhodují dodnes zkušené chuťové pohárky vrchního sládka. (Foto: © Jakub Frey)
I kdyby snad tohle všechno měly přehlušit ty věčně omílané řeči, že je to pivo „sladké“ a „bolí po něm hlava“, což je věc názoru nebo spíše toho, jestli jste ho skutečně pili, nebo spoléháte spíše na starou ústní tradici, tak i přesto vám snad nemůže být Budvar nesympatický svou urputností v letitých soudních sporech. A tím, jak v nich naše malá země postupně drtí Američany, přitom jde jen a pouze o čest národní značky, ne o snahu někoho ovládnout a vymazat z pivní mapy.
Pokud s námi stále nesouhlasíte, tak víte co? Jeďte do Budějic. A to přímo do pivovaru, který si můžete skrz naskrz prohlédnout. Nebo si ho projděte virtuálně. Třeba tu najdete i inspiraci na vánoční dárek, kterému určitě žádný Čech neřekne ne.
A na závěr se ještě mrkněte na 19 retro pivních podtácků: jak šel čas s Budvarem.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
