3 důkazy + 1 dokument, že peníze nejsou všechno a dá se bez nich žít – G.cz
Vyhledávání

3 důkazy + 1 dokument, že peníze nejsou všechno a dá se bez nich žít

Říká se, že peníze budou a my nebudeme. Co když to ale nakonec bude úplně obráceně? Podívejte se na lidi, kteří bez peněz žít dokáží, nebo si alespoň myslí, že to jde. I když nakonec život v lidském společenství vždycky znamená „něco za něco“.

Radek Kovanda
Radek Kovanda 8.9.2016, 13:50

Když ještě neexistovaly peníze, směňovali si lidé jedny věci za druhé. Jak lidí přibývalo, přinášelo to s sebou stále větší obtíže, takže se nakonec přirozenou cestou vyvinuly peníze, které eliminovaly problém tzv. dvojí shody – chtěli jste třeba vyměnit stádo krav za dům, takže jste museli najít někoho, kdo má za prvé dům a za druhé je ochoten ho vyměnit za vaše krávy. Proto se postupně přešlo na zprostředkovaný obchod pomocí trvanlivých a vzácných předmětů, které byl každý ochoten přijmout, i když je právě nepotřeboval, protože je mohl vyměnit za cokoli jiného, tedy „koupit“.

S penězi ovšem přišly jiné obtíže – dluhy, úroky a inflace. Zejména ta je ve své podstatě poněkud děsivým fenoménem, když si uvědomíme, že peníze jsou ve skutečnosti čas. Náš vlastní čas neboli život, který někomu dáváme výměnou za peníze.

A tak se v různých dobách uvažuje a zkouší, zda a jak se dá žít bez peněz. Zde máte tři konkrétní oblasti.

1. Tradiční společenství

Indiáni z kmenů Yanonami a Awa obývající Amazonský prales nebo domorodé kmeny ze souostroví Massim v Papui-Nové Guineji žijí pouze z toho, co jim nabízí okolní příroda a jejich ekonomika stojí čistě na barterovém (výměnném) obchodu.

Jistě, jsou to národy jen málo početné a izolované od globální vesnice, ale existují i další, které žijí tradičně bez peněz uprostřed zemí, kde monetární politika normálně funguje – třeba kmen Nyimang v jižním Súdánu nebo hned několik entik v indickém státu Assam. Ten známe hlavně díky čaji, méně už se ví o fenoménu jejich trhů, kde si nemůžete nic koupit, nýbrž pouze vyměnit za něco jiného.

2. Projekty a vize

Se zavedením peněz se objevily i názory, že svou jednoduchostí představují v podstatě zlo a že je možné žít i bez nich. Asi nejznámější je v tomhle ohledu Thomas More, anglický právník a kancléř Jindřicha VIII., který vypracoval systém ideálního státu Utopia, v němž by peníze neexistovaly a všichni by byli šťastní. Jak to může dopadnout, když se něco podobnému snažíme násilně zavést, ukázal o mnoho staletí později experiment zvaný komunismus.

Ale lidé se ideálu bezpeněžní společnosti nevzdávají. V současnosti rezonuje nejen na konspiračních webech Projekt Venus. Jeho tvůrce, americký filozof, sociolog, architekt a futurolog Jacques Fresco ho rozvíjí již od poloviny 70. let, ovšem teprve s nástupem internetu se jeho myšlenky začaly více šířit. Také on se chce zbavit peněz a navrhuje ekonomiku založenou na zdrojích a jejich dostupnosti, což sice není myšlenka úplně nová, ale je prý uskutečnitelná až právě teď v době rozvinuté robotizace a kybernetizace společnosti, kdy jsou za nás většinu kdysi nezbytné lidské manuální i duševní práce schopny zastat stroje a počítače. Více podrobností se dozvíte ZDE.

Nejde ale vždycky jen o teorie a vize. V Evropě i v Americe už fungují desítky komunit, které se od peněz odstřihly alespoň částečně a co jde, zařizují si výměnou různých protislužeb stylem ‚budu ti sekat zahradu a ty mi na oplátku naštípeš dříví‘.

3. Jednotlivci

A nakonec zde máme solitéry, kteří se rozhodli žít bez peněz navzdory peněžní společnosti. Nemyslíme tím lidi, kteří žijí na ulicích a živí se žebrotou, nýbrž takové, kteří se snaží žít naprosto soběstačně, aniž by se kohokoli o něco prosili. Například irský ekonom a environmentalista Mark Boyle, jehož velkým vzorem byl Mahátma Gándhí a který se v roce 2007 zřekl konzumního způsobu života a žil na anglickém venkově úplně bez peněz – sám si pěstoval zeleninu, sbíral ovoce a houby, topil dřevem z lesa a nutné věci si pořizoval výměnou. Napsal o tom i knihu Muž, který se zřekl peněz a přežil.

Podobnou, ještě radikálnější cestou se vydal Američan Mick Dodge, který žije podobně jako domorodé kmeny v izolaci hlubokých hvozdů západoamerického státu Washington. Ačkoli úplně izolovaný není, protože pro zájemce o tento způsob života nabízí jakýsi kurz ‚30 challenge“, kde si můžete vyzkoušet, zda dokážete přežít v divoké přírodě, bez civilizace a jejích peněz. Úplně stejně to dělá i další Američan, Daniel Suelo, ten ovšem namísto v lese žije bez peněz v utažské poušti. O jeho příběhu pojednává kniha Život bez peněz.

I kontinentální Evropa má v současnosti svého muže, který žije uprostřed peněžní společnosti bez peněz. A vlastně není sám, žije tak už od roku 2009 celá jeho rodina, tedy on, manželka a dcera.

Berlíňan Raphael Fellmer nemá konto v bance, ba ani peněženku, a když najde na chodníku minci, nechá ji tam s klidem ležet. Nebydlí na ulici, ale v bytě, který si ‚pronajímá‘ za různé údržbářské práce a protislužby, domluvil se s prodejci biopotravin a ti mu nechávají věci, které by stejně museli vyhodit (takže sám pak ještě jídlo rozdává), a je dnes už tak slavný, že jezdí na přednášky (za které si místo honoráře řekne třeba o lístky na vlak). Žije tak plnohodnotný život srovnatelný s dobře vydělávajícími občany a bez peněz dokonce cestuje i po světě.

Není to ovšem žádný lenivý snílek – upozorňuje, že jeho životní styl je možný pouze v západní společnosti všeobecného dostatku až nadbytku a rozhodně se nejedná o civilizační řešení.

Chcete-li se o něm dozvědět více, máte zanedlouho skvělou možnost prostřednictvím dokumentu o životě Raphaela a jeho rodiny, který je o to zajímavější, že ho s ním natočil íránský filmař. Bude se promítat v rámci Ekotopfilmu, což je mezinárodní filmový festival dokumentárních filmů o udržitelném rozvoji. A jedním z přednášejících hostů bude právě i Raphael.

V Česku se jedná teprve o první ročník, ale v sousedním Slovensku jich proběhlo už třiačtyřicet! Hlavní přehlídka se uskuteční v Praze a odtud se pak festival vydá na ‚šňůru‘ po českých městech. Více najdete na www.ekotopfilm.cz.

Podobné články

Doporučujeme

Další články