Hnána hormony, mateřským pudem i láskou k potomkovi se snaží, co ji síly stačí, aby svému dítěti zajistila jen to nejlepší.

7:00 – Honzíček ještě spinká. To je nezvyklé. Aby mu tak něco bylo. Aby třeba neměl nějaký problém. Třeba se ve spánku udusil. Musím ho jít zkontrolovat.

7:05 – Tak Honzíček je v pořádku. Hezky hajá v postýlce. Je tak roztomilý.

7:20 – Musela jsem Honzíčka vzbudit, abychom nezaspali. Přeci jenom máme nějaké povinnosti. Honzíček byl nevrlý a ospalý. Je tak roztomilý, když po probuzení žvatlá a hartusí. Ještě v postýlce jsem si ho vyfotila a fotku hezky za tepla na fejsbůk. Za deset minut už mám tři lajky. To je slušný.

7:30 – Udělala jsem Honzíčkovi snídani a poslala ho vykakat. Nabídla jsem mu nočník, ale on už to je pašák, takže zvládne už dospělácký záchod.

7:40 – Když se vykakal, poslala jsem ho do kuchyně se napapat. Mezi tím jsem se zašla podívat na záchod, jak se mu dařilo. Honzíček neumí spláchnout, takže splachuju já a navíc jeho kokýnka kontroluju, jestli má zažívání v pořádku a nebo nemá červíky.

7:41 – Všechno je v pořádku. S pocitem pýchy a spokojenosti splachuju.

7:45 – Připravila jsem Honzíčkovi oblečení na postel. Honzíček je šikovný. Zvládne se už obléknout sám. Když se oblékal, bylo to tak roztomilé, že jsem ho vyfotila a polonahé fotky opět dala na fejsbůk. Do pěti minut mi přišel komentář od mého známého, že super a jestli tam můžu postnout další fotky polonahého Honzíčka. Je to drahoušek ten můj známý.

7:55 – Honzíček je vypravený. Svačinu jsem mu dala do baťůžku. Dneska máme naspěch, protože jsme ten spánek protáhli, takže mu botičky obouvám já a jdu ho vyprovodit na autobus.

8:10 – Autobus přijel a Honzíček do něho nastupuje. To vždycky trnu, aby se mu něco nestalo. Já s ním jet nemůžu, protože musím ještě doma něco dělat, ale domluvila jsem se s řidičem, že na něho dohlédne. Jsem ale domluvená s Miladou, která Honzíčka vyzvedne, až dorazí k nim na zastávku.

8:15 – Volám Miladě, jestli Honzíček už přijel. Ta mi potvrdila, že autobus má přijet až za deset minut.

8:18 – Volám Miladě, jestli autobus s Honzíčkem náhodou nepřijel dřív. Prý ne.

8:20 – Volám Miladě, jak to vypadá. Milada tvrdí, že pořád nic.

8:22 – Volám Miladě. Milada mi to típla. Volám Honzíčkovi. Ten mi to taky típnul. Chudák chlapeček to asi s mobilem ještě moc neumí.

www.theguardian.com_.jpg

Nikdo nebere telefon? Nejhroší věc, co se úzkostlivé matce může stát. (Foto: www.theguardian.com)

8:23 – Milada mi to nebere. Honzíček mi to nebere. Nepřála bych nikomu tohle zažít. Mohlo se stát cokoliv. Hrůza pomyslet. Volám policii.

8:25 – Na policii mi řekli, že to kontrolovali a že žádný autobus nehlásí bouračku. Stejně jako včera a předevčírem, když jsem volala. Doporučili mi, ať už jim nevolám.

8:27 – Milada volá. Honzíček dorazil. To mi spadl kámen ze srdce.

17:30 – Honzíček je doma a hraje si v pokojíčku. Přišel můj manžel. To bude zase zle. Musím přiznat, že manžel s Honzíčkem nemá úplně nejlepší vztahy.

18:00 – Jak jsem si myslela. Manžel zašel do pokojíčku za Honzíčkem a co myslíte? Místo toho, aby si spolu hráli nebo mu něco přečetl, tak na něj křičel, že tam má bordel a že se jenom fláká. To jsem tam naběhla, v rychlosti uklidila, dala Honzíkovi pusu na čelíčko a manžela hnala pryč z pokojíčku.

20:00 – Honzík se napapal a teď je ve sprše. Připravila jsem mu tam hračky a poslala manžela, ať ho chodí kontrolovat, jestli je v pořádku. Ten sice protestoval a nařkl mě, že už to přeháním, ale já vím, co je pro mé dítě nejlepší.

21:00 – Honzíkovi jsem nahřála peřinky na topení, aby mu bylo v noci teplo a poslal ho spinkat. To byl zase náročný den. My matky se nikdy nezastavíme. Ale za nic bych neměnila.

Deníček Honzíčka

7:20 – Matka mě vzbudila. Stála nad postelí, zpívala a fotila mě. Ta ženská je pošahaná.

7:40 – Byl jsem na velký, a když bylo po všem, naběhla tam ta moje šílená matka se zkumavkama a lakmusovým papírkem, aby mi prozkoumala hovno. No, když ji to baví.

7:45 – Oblíkám se a matka na mě kouká a fotí si mě. To nebude asi normální.

8:10 – Na autobus šla zase se mnou a pak mi volala. Určitě chtěla vědět, jestli jsem dojel. Já jí to ale nebral.

18:00 – Normálka jsem byl ve svým pokoji, hleděl si svého, když dorazil fotr a zase na mě začal štěkat. Prý ať se nad sebou zamyslím.

21:00 – Matka mě normálně poslala spát. Ty vole, je mi třicet let a matka mě v devět pošle spát. Navíc mi nahřála peřiny, takže se pod nima nedá spát. Pořád mě fotí a dává ty fotky na facebook. V práci ze mě pak mají kolegové akorát tak prdel. Fotr na mě pořád řve, ať si konečně najdu vlastní byt, matka mě vodí na autobus, kterým jezdím do práce a z autobusu mě vyzvedává ta senilní kráva Milada. Co je tohle za život? Dneska mi dokonce fotr lezl do sprchy, že mě má prý zkontrolovat. Kde to jsme? Jestli to takhle půjde dál, tak se fakt odstěhuju. Do pětatřiceti to tu takhle nevydržím.

A TADY se můžete podívat na deníček snažilky.