1. Vídeň

Foto: wikimedia.org Operní dům, jemuž se co do tradice může rovnat jedině La Scala v Miláně. Má nejobsáhlejší nabídku představení na světě. Toto je rozhodně třeba vidět: Giuseppe Verdi, Rigoletto (například 1. 4. 2014). Hlavním tahákem je Leo Nucci v roli hrbatého šaška, který zde oslaví své 500. představení v této roli. Sekundovat mu bude mladá Valentina Nafornita, která mimo jiné v roli Rigolettovy dcery Gildy debutovala v loňském roce v milánské Scale. Uvidíte, jak snadno se zlá slůvka mohou otočit proti vám! Růžový kavalír (23. 4. 2014) od Richarda Strausse. Jestli jste na Strausse, tak tohle bude super. Delší kousek o příhodách z vídeňského života v top obsazení: Anne Schwanewilms, Sophie Koch, Ileana Tonca a Wolfgang Bankl jako vychloubačný baron Ochs. Pucciniho Tosca (13. 4. 2014) ve Vídni je klasika klasik. Tato inscenace se hraje už od roku 1958! Drama z revolučního Říma o přátelské pomoci, afektované pěvkyni a úplatném policejním šéfovi, z nichž se nikdo nedočká závěrečné opony živý. Divoká karta je červnová premiéra Příhod Lišky Bystroušky (18. 7. 2014) od Leoše Janáčka. Podobu zatím neznáme, ale režíruje Otto Schenk, tak očekávám výpravnou a tradiční inscenaci. www.wiener-staatsoper.at  

2. Mnichov

Inscenační tradice v německých zemích je většinou avantgardní. Mnichov je jednou ze scén, které tomuto trendu udávají tempo. Výlet k našim západním sousedům tedy doporučím hlavám otevřeným, co nevyžadují unylé princezny a rytíře ve zlaté zbroji. Co do obsazení mě zaujaly tyto: Verdiho Traviata (15. 4. 2014) aneb Dumasova Dáma s kaméliemi. Sonya Yoncheva v titulní roli je skvělá. Vystoupí opět i legenda Leo Nucci. Rolando Villazón je českému publiku již důvěrně znám. Bohéma (4. 5. 2014) od Giacoma Pucciniho. Výjevy ze života umělců žijících v Paříži, aneb sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo. Anita Hartig je jedna z nejlepších, které teď roli Mimi zpívají. Marco Armiliato u taktovky také slibuje příjemný večer. Nápoj lásky (18. 5. 2014) od Gaetana Donizettiho je pozitivně laděné odpočinkové představení o tom, jak může dědictví změnit váš život. Všichni protagonisté v čele s Aleksandrou Kurzak a Ambrogiem Maestrim a Pavolem Breslikem jsou zavedení umělci, kteří jsou v těchto rolích ve svém živlu. Divoká karta pro diváky bažící po dramatu, kteří se bez useknuté hlavy ve stříbrné míse na jevišti cítí ošizeni,  je Salome (22. 3. 2014) Richarda Strausse. www.bayerische.staatsoper.de  

3. Drážďany

© Matthias Creutziger Budova Semperovy opery je sama o sobě důvodem k výletu. Její „náplň" je záminkou ještě lepší. Největším lákadlem posledních let je její hudební ředitel Christian Thielemann. Verdiho Simon Boccanegra (1. 7. 2014) je opera o osudech prvního janovského dóžete, který byl v očích libretisty asi nejkladnější postavou lidských dějin. Pod taktovkou Christiana Thielemanna bude dozajista stát za to. I obsazení je na výši: Zeljko Lucic v titulní roli, dále Ramón Vargas jako jeho napřed sok, později zeť Adorno a Kwangchul Youn jako Fiesco, který pozdě zjišťuje, že v sobě zbytečně po dlouhá desetiletí dusí nenávist k Simonovi. Elektra (22. 6. 2014) Richarda Strausse je úderný krátký kousek o patáliích jedné antické rodiny, který rovněž pod vedením hudebního ředitele nejspíš nezanechá jediné sedadlo suché. Evelyn Herlitzius jako Elektra vám určitě dlouho utkví v paměti. Bludný Holanďan (20. 6. 2014) je podle mého názoru dobrá cesta k objevení tvorby Richarda Wagnera. Prokletý námořník, co smí vstoupit na pevninu jen jednou za sedm let, otec, který chce dobře provdat svojí dceru. Samaritánka, jež se obětuje pro člověka, kterého zná více méně jen z obrazu. Zní vám to jako ingredience pro zajímavý večer? Startuje auto! Divokou kartou je Purcellův Král Artuš (16.4. 2014), kterého v našich krajích nedávno s úspěchem uvedl Znojemský hudební festival. www.semperoper.de  

4. Berlín

Figarova svatba. Foto: staatsoper-berlin.de Berlínská Státní opera se toho času nachází v náhradní budově v západním Berlíně. Opera Pod Lipami prochází již drahně let rekonstrukcí, jež se neustále protahuje. Jako v případě Drážďan láká Státní opera především na hudebního ředitele. V tomto případě jím je legendární Daniel Barenboim. Protože opakování je matka moudrosti, nabízím ještě jednou Simona Boccanegru (13. 4. 2014). Úplně jinak, ale stejně dobře. Dóžete Simona ztvární nestor operních i koncertních jevišť Plácido Domingo. Jeho znovunalezenou dcerou bude Anja Harteros. Za dirigentským pultem stane Daniel Barenboim. Ten se taktovky ujme i pro představení Wagnerova Tannhäusera (12. 4. 2014). O souboji pěvců na Wartburgu a o tom, že ne všechny hříchy se podle papeže dají odpustit se hraje asi čtyři a půl hodiny. Obsazení je nabité světovými jmény. Peter Seiffert v titulní roli, René Pape jako Landgraf a Peter Mattei jako Wolfram. Já se do Berlína chystám jako Figaro v Mozartově Figarově svatbě (3. 4. 2014). Už se těším, protože všichni kolegové jsou v oboru mezi nejlepšími. Za všechny jmenuji Annu Prohasku jako komornou Susannu, kvůli níž by hrabě Roman Trekel opětovně zavedl právo první noci, Dorotheu Röschmann jako jeho manželku, jíž se tento záměr pranic nezamlouvá a Annu Bonitatibus v „kalhotkové" roli Cherubina, který poletuje v zámku z květu na květ a školí se, aby z něj vyrostl schopný Don Juan. Divoká karta pro milovníky Kurta Weila: Vzestup a pád města Mahagonny (6. 6. 2014). http://staatsoper-berlin.de/  

5. Bratislava

Tomáš Juhás (Rodolfo), Katarína Juhásová-Štúrová (Mimi). Foto: Jozef Barinka Opera u našich východních sousedů se dělá podobně jako u nás. Představení se v průběhu sezóny vracejí průběžně, ne v blocích. Je tedy těžké zvát na konkrétní obsazení, neboť se mění. Rozhodně by za shlédnutí měla stát Bohéma (1. 4. 2014) v režii Petera Kowitschneho. Hlavní protagonisté patří k výkvětu slovenské pěvecké školy. Na jaro se chystá také zajímavě vyhlížející premiéra Mozartova Tita (3. 5. 2014) . Opera složená ke korunovaci Josefa II. českým králem, z jejíž premiéry císař znechuceně odešel, divákům odhaluje odvrácenou tvář moci. Panovník je jen jeden – tedy osamělý. Nastuduje ji rakouský dirigent Friedrich Haider. www.snd.sk  

6. Praha

Rinaldo. Foto: Národní divadlo Po turbulentní době, kdy se šéfové a ředitelé odvolávali jak na běžícím pásu, se snad konečně blýská na lepší časy a Národní divadlo dostává dlouhodobější koncepci a vizi. Všechny určitě potěší, že se v červnu na dvě představení vrací do Stavovského divadla Rinaldo (14. 6. 2014), opera Georga Friedricha Händela z roku 1711. Kdo Rinalda už v Praze viděl, chápe to nadšení. Hrát se bohužel tentokrát bude beze mě a bez mojí manželky Kateřiny. Máme na inscenaci hezké vzpomínky a mrzí nás, že se do nejspíš posledních repríz nemůžeme zapojit. Scéna osvětlená svíčkami, barokní gestika a králové, rytíři, princezny a čarodějnice vás strhnou. Chcete-li někoho okouzlit, pozvěte jej sem. I pražská opera připravuje v příštích měsících premiéru Příhod Lišky Bystroušky (20. 3. 2014). Režíruje ji Ondřej Havelka. Jeho práce si dlouhodobě drží vysokou inscenační kvalitu, pročež bude určitě Bystrouška zážitkem pro děti i dospělé. Určitě si taky zajděte na Její pastorkyňu (13. 4. 2014) s Evou Urbanovou a dirigentem Robertem Jindrou. Je to příležitost se doma seznámit s Janáčkovým dílem, za kterým je jinak často třeba vyrážet do zahraničí. Bonus pro příznivce hororů: novorozeně v kusu ledu na scéně. www.narodni-divadlo.cz  

7. Další z domova

Brněnská Maria di Rohan. Divadel na území České republiky je mnoho. Proto ještě pár tipů z našich luhů a hájů. Do Ostravy se můžete zajet podívat na Mirandolinu (25. 3. 2014) Bohuslava Martinů. Je to rozpustilá komedie, která pobaví. Zároveň není tento kus na repertoáru divadle běžným zbožím. www.ndm.cz Před nedávnem měla v Brně premiéru Donizettiho opera Maria di Rohan (22. 3. 2014) . Protože belcantových oper se u nás nehraje přespříliš, stojí za to udělat si výlet. www.ndbrno.cz A na závěr ještě jeden tip na Bohuslava Martinů: Voják a tanečnice (6. 3. 2014) v Plzni. www.djkt-plzen.cz  

Další tipy redakce:

Budapešťská opera

Opera v Budapešti se řadí mezi nejlepší opery na světě, pokud jde o akustiku a auditorium, které má kapacitu 1200 lidí. Je ve tvaru podkovy a podle měření odborníků má třetí nejlepší akustiku mezi podobnými evropskými koncertními sály (po La Scale v Miláně a pařížské opeře). www.opera.hu  

Opera v Lipsku

Nabucco v lipské opeře. Foto: oper-leipzig.de Lipsko se pyšní velikým, po technické stránce dokonale vybaveným operním domem, jehož hlediště má rovněž výtečnou akustiku. Pro uvádění velkých náročných operních představení například Richarda Wagnera je ideální jeho obrovské jeviště.  www.oper-leipzig.de