fb pixel
Vyhledávání

22 výňatků z deníčku instruktora v autoškole

Instruktoři autoškoly mají pověst nerudných dědků, kteří čekají na každé zaváhání nebohého žáka, aby jej následně mohli řádně vyplísnit.

Dominik Landsman
Dominik Landsman 8.12.2015, 15:35

Jaká je asi jejich motivace, aby si to už dávno nehodili? Vždyť objektivně je to práce, která udělá i z toho největšího flegmatika časem cholerika tělem i duší.

7:40 – Stojím ve své oprýskané a narezlé Felicii před gymnáziem a čekám na svého prvního dnešního zoufalce, který neumí řídit a který se to nikdy nenaučí. Už má deset minut zpoždění. Je mi kosa. Topení nefunguje, protože tohle auto je křáp. Vedení nemá prachy, takže na nové auto nepřispěje. Jednoho dne do týhle stupidní Felicie zareznu a bude. Bude pokoj. Tachometr se už dvakrát přetočil, ale z nějakého důvodu se tohle auto ještě pořád pohybuje.

7:45 – A je tady. Frajírek s kšiltovkou s kšiltem dozadu, který žvýká žvýkačku, se ani neomluvil, že jde pozdě. Já mu to vytmavím, floutkovi jednomu.

7:50 – Přidrzlý floutek nasednul a suverénně začal couvat na dvojku. Samozřejmě auto poposkočilo a chcíplo. Hned jsem ho seřval. S tímhle přístupem mi to auto dorazí a já pak budu dělat instruktora motorkářům. Jako Václav. Václav měl Fábii, kterou mu časem ti parchanti zničili. Pak musel učit mladý motorkáře. Jednou mu na semaforech jeden kluk tu jeho motorku položil na zem, Václavovi ruply nervy, klukovi zlomil nohu a od tý doby Václav sedí.

8:00 – Ten kluk je fakt netáhlo. Na kruháči si to namířil do protisměru. Zatímco jsem zoufale lapal po dechu a šálil nutkání toho kluka přetáhnout vyrvaným víkem od přihrádky, která se mi tu válí pod nohama, ten frajírek pořád kroužil v protisměru po kruhovém objezdu, klepal se a křičel, co má dělat. „Tak kurva z toho kruháče vyjeď!“ zařval jsem na něho, div mi nepraskla pumpa. Kluk zmodral a pokoušely se o něho mdloby. Ty vole, to je mládež. Chytil jsem volant, sjel z kruháče, na prvním parkovišti zastavil a mladýho z auta vyrazil s tím, ať si ještě zaplatí hodinu na trenažeru.

9:00 – Tak tu mám v autě dalšího. Respektive další. Tentokrát je to holka. Blondýnka. Ta se za chvíli rozbrečí, to je jasný. Ty vždycky brečí.

9:05 – Už mi tu natahuje. Chtěla vjet do křižovatky z vedlejší, ačkoliv po hlavní jelo auto. Tak jsem to zadupnul a prozradil jí, že to je hrozná kráva.

9:10 – Takže už regulérně řve. Má záchvat. Na přechodu pro chodce sejmula nějakou starou bábu. Naštěstí do ní jenom ťukla. Bába ležela na zemi, bědovala, natáhla ruce směrem k nebi a křičela: „Aloisi, už jdu za tebou“. Nechali jsme bábu bábou, ať si tam lamentuje, dokud neumře stářím a nonšalantně jsme jí objeli. Pak blondýnka oznámila, že už nikdy nebude řídit a v pláči utekla. To je zase den dneska.

10:20 – Zatímco jsem jel pro dalšího studenta, upadnul mi výfuk. Tohle auto je za trest.

10:30 - Naložil jsem studenta Tomáše, prozradil mu, že dnes si dáme speciální naučnou hodinu, jak řídit auto bez výfuku a vyrazili jsme prověřit jeho dovednosti několika jednosměrkama.

10:40 – Student Tomáš si stěžuje, že se auto chová zvláštně až legračně. Vysvětluju mu, že to je proto, protože ta hromada prorezlýho šrotu nemá výfuk. Student Tomáš zezelenal.

10:50 – Student Tomáš vypadá nadějně. Projel všechny jednosměrky i s upadlým výfukem. Konečně růže mezi trním.

11:00 – Když jsem se byl podívat na urvaný výfuk, student Tomáš za volantem zpanikařil a vjel mi na nohu. Když jsem mu nadával do debilů a ať mi okamžitě sjede autem z nohy, v panice zapnul stěrače a zapnul odstřikování na zadní sklo. Stát s Felicii najeté na chodidle, zatímco vám vychýlený odstřikovač stříká nemrznoucí směs do ksichtu, takhle jsem si vždycky představoval svou budoucnost. Už když jsem byl mladý a nadějný automechanik, vždycky jsem tak nějak toužil po tom, aby můj život byl co nejvíc na hovno. No a teď se mi to splnilo.

11:02 – Student Tomáš po chvilkovém stavu náhlé paniky nakonec s autem popojel a sjel mi z nohy. Jeho nadšení pro věc bylo natolik intenzivní, že sjel příliš rychle a v rychlosti to poslal do nedaleké dopravní značky. Promáčklý plech. Úplně nejvíc nejlepší. Student Tomáš dostal facku, byl jmenován kreténem dne a po zbytek jízdy měl za úkol sedět na zadním sedadle, ani se nehnout a držet hubu.

13:00 – Po vydatném obědě, místo kterého jsem vybouchával prohnutou kapotu u auta, takže jsem si akorát v rychlosti dojedl ten balíček s překvapením, co vozím již pár let v kufru, jsem přijel pro dalšího adepta na přesdržku. Tentokrát holka. Zase holka. Nesnáším holky. Neumí řídit. Nikdy se to nenaučí, pořád brečí, takže na ně nemůžu tolik řvát.

Tahle holka se rozbrečela, už když si zapínala pás, to zase bude jízda.

13:15 – Ale jo, řídí poměrně obstojně. Ani nemusím tolik řvát. Sice jí sem tam okřiknu, ale to jen proto, že já takhle laškuju. Jsem milovník. Myslím si, že jsem poměrně zachovalý. Na to, že mi je padesát, vypadám výborně. Asi to na ní zkusím.

13:20 – Zkusil jsem to. Navázal jsem hovor, a když jsem jí laškovně poradil, ať tipne, kolik mi je let, řekla, že šedesát. Tím u mě skončila.

14:05 – Vysadil jsem tu rajdu a rovnou nabral dalšího floutka. Dneska je to můj poslední. Na víc se necítím.

14:10 – Ten pásek je úplně neschopnej. Rozjíždí se na trojku. Místo brzdy šlape na plyn. Ten jednoho dne zabije spoustu lidí.

14:20 – Už ho začínám mít plný zuby. Dokonce vjel do křižovatky na červenou. To jsem ho seřval, co se do něho vešlo.

14:30 – Místo blinkrů zapnul stěrače. Už asi po dvacáté. Během jízdy z ničeho nic podřazuje. Proč? Co je tohle za člověka? Už se ani nedívám na cestu. Dívám se upřeně na něho a soustavně na něho řvu, že je k ničemu a ať to zabalí a jezdí jenom na kole.

14:45 – Toho mladýho páska jsem zavezl za město do lesa, kde jsem ho vyložil a rychle odjel. Já mám jenom jedny nervy. V lese nebude nikomu škodit. Možná tam umře. Možná ne. Tohle už není moje věc.

15:00 – Tak dneska padla. Mám mít sice ještě dvě jízdy, ale na to kašlu. Ani jim nebudu volat, že se to ruší. Oni to pochopí, když tam budou hodinu stát a nikdo pro ně nepřijede.

Jak já ty lidi nesnáším. Kdyby bylo po mým, tak bych ty auta zakázal a byl by pokoj. Já bych měl pokoj.

A TADY se můžete podívat na deníček začínajícího chovatele hadů.

Podobné články

Doporučujeme

Další články