Namluvili vám učitelé, že spisovatelé jsou „svědomím národa“ ? Tak to vám lhali. Tady jsou dva, kteří se chovají jako…
1. Smrt spisovatele K.
Milan Kundera zasáhl do románu Martina Juna. Literární dílo, které pojednává právě o Kunderovi, se původně mělo jmenovat Smrt spisovatele K. Když si ale Kundera knihu ještě před vydáním přečetl, začal křičet, že se mu to nelíbí.
Přes své právníky požadoval změny nejen v názvu, ale i v ilustracích, v textu na přebalu a v obsahu. Vydavatelství Labyrint jeho nátlaku částečně ustoupilo. Možná má pravdu Jiří Peňás z Lidovek, podle kterého je to celé předem promyšlený reklamní tah. "Kontroverzní" román se teď totiž bude lépe prodávat.
Tento spisovatel kafrá do psaní jiným spisovatelům (foto: Wikipedia)
Sám Kundera se celá léta živí psaním románů a patří mezi nejznámější české spisovatele (byť od roku 1975 žije v Paříži). Především ale studoval literární vědu, estetiku a scénáristiku a vyučoval světovou literaturu, ve které to dokonce dotáhl na docenta. Právě proto by ale měl vědět, že se nátlakem na Labyrint chová jako kokot.
Podle základních postulátů literární vědy je román takzvaným fikčním světem. Na rozdíl třeba od novinového článku totiž v románu nejde o shodu s realitou. Autor (tvůrce) je něco jako Bůh, který tvoří postavy a děj, jak se mu zlíbí. Je jen na něm, co si vymyslí a co do románu napíše.
Kdyby třeba nějaký spisovatel do románu zakomponoval postavu jménem Kundera, která v březnu 1950 komunistickým fízlům udávala "reakční" studenty, skutečný Kundera by s tím nemohl nic dělat. Tím spíš, že v realitě se to prý skutečně stalo. Tvrdí to aspoň publicista Adam Hradílek, který pro to nalezl důkazy v archivu bývalé Státní bezpečnosti.
Jenže u románu se nelze ptát, co je pravda a co ne. Jinak bychom museli konstatovat, že Ludvík Jahn ze slavného Kunderova románu Žert ve skutečnosti nikdy nežil, a spisovatel je proto lhář. Což je samozřejmě nesmysl – všichni přece víme, že Kundera si Jahna prostě vymyslel coby fiktivní postavu.
Spisovatel si teď ale osobuje právo diktovat jiným spisovatelům, jak mají své fiktivní světy tvořit a jak ne. Sám používá literární metodu, ale jiným ji používat zakazuje. Prostě se chová jako kokot.
2. Mráz přichází ze Sázavy
A proč se podle nás chová jako kokot Michal Viewegh? Bulvární deník Aha! na jaře 2004 o slavném českém spisovateli napsal, že má milenku. Viewegha ta lež naštvala. Právem, protože byla objektivně způsobilá ho poškodit v očích rodiny, přátel i čtenářů.
Viewegh Aha! zažaloval a úspěšně na něm vysoudil statisíce korun. To mu ale nestačilo. Inicioval petici veřejně známých osobností, kterým vadí "nevkus, netaktnost, vulgarita, polopravdy vydávané za pravdu, provokace, fotomontáže, smyšlené rozhovory, bezohlednost a neskrývaný novinářský hyenismus".
Až sem je vše v pořádku. Vieweghovi bychom fandili, i když knihy silně přeceňovaného autora, který své komerční čtivo vydává za "literaturu", zrovna nemusíme. V září 2012 ale Viewegh vydal knihu Mráz přichází z Hradu, ve které popisuje, jak Václav Klaus tráví dovolenou na Maledivách se svým milencem.
Pomiňme, že nařčení někdejšího prezidenta z homosexuality je laciné, sprosté a nepodložené. I kdyby Klaus 4% skutečně byl (pro což ale neexistuje žádný důkaz), tak co? Byl by to důvod začít jím opovrhovat a posmívat se mu?
Podle Viewegha ano. Tím ovšem spisovatel sám sebe řadí mezi lůzu, kterou ze všeho nejvíc zajímá, jak a co druzí dělají v posteli. Jde o šmírácký a slintalovský přístup k realitě, ve kterém nehraje roli, jaký člověk skutečně je, ale jen a pouze s kým spí. Prostě pátá cenová po zavíračce.
Podstatnější ale je, že Viewegh dělá Klausovi přesně to, kvůli čemu se zarytě soudí s bulvárem. Přečtěte si ještě jednou zdůvodnění petice proti bulváru – přesně sedí na Vieweghovo tvrzení o Klausovi. "Nevkus, netaktnost, vulgarita, polopravdy vydávané za pravdu, provokace, bezohlednost, neskrývaný hyenismus…"
Už jen pro tuhle pokryteckou podlost by měl soud zrušit rozsudek a přinutit Viewegha, aby redakci Aha! ty peníze vrátil. Požadovat odškodnění za něco, čeho se člověk sám vědomě dopouští, je nemravnost a hanebnost hodná kokota. Soudní ochrana cti mu pak logicky nepřísluší.
Tento spisovatel nesnáší, když ho pomlouvají, ale sám pomlouvá jiné (foto: Wikipedia)
"Myslím, že jsem napsal velmi kontroverzní knihu," prohlásil Viewegh, který žije v Sázavě (ne přímo v řece, ale ve stejnojmenném městečku). "Postavy všech kmotrů, podnikatelů a politiků jsou v mé knize pod jejich skutečnými jmény. Včetně Nečase či Klause."
Mýlí se – nenapsal kontroverzní knihu, ale ubohou grafomanskou prasárnu. Pořád je to ale literární fikce, což samozřejmě ctíme.
Začínáme psát knihu s názvem Mráz přichází ze Sázavy. Bude o spisovateli jménem Michal Viewegh, pedofilovi a zoofilovi, který ve středočeském městečku obtěžuje malé holčičky a který si na dovolenou na Maledivy bere svého sexuálního partnera – obecního kozla, navlečeného do černého latexového oblečku.
Pro případ, že by nás snad chtěl Viewegh žalovat, zdůrazňujeme, že to bude jen literární fikce. Ovšem velmi kontroverzní.
A tady jsou dva slíbení kokoti:
1. Smrt spisovatele K.
Milan Kundera zasáhl do románu Martina Juna. Literární dílo, které pojednává právě o Kunderovi, se původně mělo jmenovat Smrt spisovatele K. Když si ale Kundera knihu ještě před vydáním přečetl, začal křičet, že se mu to nelíbí. Přes své právníky požadoval změny nejen v názvu, ale i v ilustracích, v textu na přebalu a v obsahu. Vydavatelství Labyrint jeho nátlaku částečně ustoupilo. Možná má pravdu Jiří Peňás z Lidovek, podle kterého je to celé předem promyšlený reklamní tah. "Kontroverzní" román se teď totiž bude lépe prodávat. Tento spisovatel kafrá do psaní jiným spisovatelům (foto: Wikipedia)
Sám Kundera se celá léta živí psaním románů a patří mezi nejznámější české spisovatele (byť od roku 1975 žije v Paříži). Především ale studoval literární vědu, estetiku a scénáristiku a vyučoval světovou literaturu, ve které to dokonce dotáhl na docenta. Právě proto by ale měl vědět, že se nátlakem na Labyrint chová jako kokot.
Podle základních postulátů literární vědy je román takzvaným fikčním světem. Na rozdíl třeba od novinového článku totiž v románu nejde o shodu s realitou. Autor (tvůrce) je něco jako Bůh, který tvoří postavy a děj, jak se mu zlíbí. Je jen na něm, co si vymyslí a co do románu napíše.
Kdyby třeba nějaký spisovatel do románu zakomponoval postavu jménem Kundera, která v březnu 1950 komunistickým fízlům udávala "reakční" studenty, skutečný Kundera by s tím nemohl nic dělat. Tím spíš, že v realitě se to prý skutečně stalo. Tvrdí to aspoň publicista Adam Hradílek, který pro to nalezl důkazy v archivu bývalé Státní bezpečnosti.
Jenže u románu se nelze ptát, co je pravda a co ne. Jinak bychom museli konstatovat, že Ludvík Jahn ze slavného Kunderova románu Žert ve skutečnosti nikdy nežil, a spisovatel je proto lhář. Což je samozřejmě nesmysl – všichni přece víme, že Kundera si Jahna prostě vymyslel coby fiktivní postavu.
Spisovatel si teď ale osobuje právo diktovat jiným spisovatelům, jak mají své fiktivní světy tvořit a jak ne. Sám používá literární metodu, ale jiným ji používat zakazuje. Prostě se chová jako kokot.
2. Mráz přichází ze Sázavy
A proč se podle nás chová jako kokot Michal Viewegh? Bulvární deník Aha! na jaře 2004 o slavném českém spisovateli napsal, že má milenku. Viewegha ta lež naštvala. Právem, protože byla objektivně způsobilá ho poškodit v očích rodiny, přátel i čtenářů. Viewegh Aha! zažaloval a úspěšně na něm vysoudil statisíce korun. To mu ale nestačilo. Inicioval petici veřejně známých osobností, kterým vadí "nevkus, netaktnost, vulgarita, polopravdy vydávané za pravdu, provokace, fotomontáže, smyšlené rozhovory, bezohlednost a neskrývaný novinářský hyenismus". Až sem je vše v pořádku. Vieweghovi bychom fandili, i když knihy silně přeceňovaného autora, který své komerční čtivo vydává za "literaturu", zrovna nemusíme. V září 2012 ale Viewegh vydal knihu Mráz přichází z Hradu, ve které popisuje, jak Václav Klaus tráví dovolenou na Maledivách se svým milencem. Pomiňme, že nařčení někdejšího prezidenta z homosexuality je laciné, sprosté a nepodložené. I kdyby Klaus 4% skutečně byl (pro což ale neexistuje žádný důkaz), tak co? Byl by to důvod začít jím opovrhovat a posmívat se mu? Podle Viewegha ano. Tím ovšem spisovatel sám sebe řadí mezi lůzu, kterou ze všeho nejvíc zajímá, jak a co druzí dělají v posteli. Jde o šmírácký a slintalovský přístup k realitě, ve kterém nehraje roli, jaký člověk skutečně je, ale jen a pouze s kým spí. Prostě pátá cenová po zavíračce. Podstatnější ale je, že Viewegh dělá Klausovi přesně to, kvůli čemu se zarytě soudí s bulvárem. Přečtěte si ještě jednou zdůvodnění petice proti bulváru – přesně sedí na Vieweghovo tvrzení o Klausovi. "Nevkus, netaktnost, vulgarita, polopravdy vydávané za pravdu, provokace, bezohlednost, neskrývaný hyenismus…" Už jen pro tuhle pokryteckou podlost by měl soud zrušit rozsudek a přinutit Viewegha, aby redakci Aha! ty peníze vrátil. Požadovat odškodnění za něco, čeho se člověk sám vědomě dopouští, je nemravnost a hanebnost hodná kokota. Soudní ochrana cti mu pak logicky nepřísluší. Tento spisovatel nesnáší, když ho pomlouvají, ale sám pomlouvá jiné (foto: Wikipedia)
"Myslím, že jsem napsal velmi kontroverzní knihu," prohlásil Viewegh, který žije v Sázavě (ne přímo v řece, ale ve stejnojmenném městečku). "Postavy všech kmotrů, podnikatelů a politiků jsou v mé knize pod jejich skutečnými jmény. Včetně Nečase či Klause."
Mýlí se – nenapsal kontroverzní knihu, ale ubohou grafomanskou prasárnu. Pořád je to ale literární fikce, což samozřejmě ctíme.
Začínáme psát knihu s názvem Mráz přichází ze Sázavy. Bude o spisovateli jménem Michal Viewegh, pedofilovi a zoofilovi, který ve středočeském městečku obtěžuje malé holčičky a který si na dovolenou na Maledivy bere svého sexuálního partnera – obecního kozla, navlečeného do černého latexového oblečku.
Pro případ, že by nás snad chtěl Viewegh žalovat, zdůrazňujeme, že to bude jen literární fikce. Ovšem velmi kontroverzní.
A tady jsou dva slíbení kokoti:
Podobné články
Komerční článekDoporučujeme
Martin Miko
