Určující kniha druhé poloviny 20. století

Když v roce 1948 dopisoval v těžkých horečkách spisovatel George Orwell svůj poslední román s futuristickým názvem 1984, asi by jej ani ve snu nenapadlo, jak moc bude jeho dílo oslavováno v dalších letech napříč celým světem. Z románu 1984 se během několika let stalo jedno z nejvlivnějších antitotalitních děl v literární historii. Není divu, že u nás byla Orwellova „osmdesátčtyřka“, ale i mladší Farma zvířat dlouho zakázána až do pádu komunistického režimu. Orwell se stal trnem v oku každé společnosti, která omezovala svobodu či myšlení člověka, a termíny jako newspeak, double-think, ideozločin či Velký bratr jsou dnes již všeobecně známé a používané k popsání totalitárních režimů.

mohlo by vás zajímat

BBC použila píseň o ztraceném astronautovi jako znělku pro přistání na Měsíci: Space Oddity Davida Bowieho se stala hitem díky Apollu 11

Takovýto velký a populární román si pochopitelně zasloužil svou adaptaci, a tak již v roce 1956, pouhých 7 let po vydání díla, vznikl v Británii první film inspirovaný románem. Pochopitelně za peníze CIA, která ráda podpořila další antikomunistický snímek. Černobílý snímek byl ovšem zcela poplatný své době, kdy se filmaři rozhodli román ořezat, zkrátit a především natočit jako jakýkoliv jiný film, což zrovna u tak atmosférického díla, jakým bylo 1984, znamenalo totální fiasko. Navíc byli do hlavních rolí obsazeni zcela nevyhovující herci – hlavní protagonista Winston Smith, který je v románu vykreslený jako vysoký hubený muž (ještě aby ne, když v totalitním režimu nebylo co jíst) je ve filmové adaptaci hraný obtloustlým a podsaditým Edmondem O`Brienem. Není divu, že dědička a vdova Sonia Orwell odmítla poskytnout komukoliv dalšímu práva k adaptaci manželova díla.

Bowie to zkusil a pohořel

To ovšem nevěděl mladý ambiciózní zpěvák David Bowie, který se na začátku 70. let po fenomenálním úspěchu svých dvou alb The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars a Aladdin Sane poohlížel po čerstvém zdroji inspirace. Jakožto vášnivý čtenář byl Bowie pochopitelně velkým fanouškem George Orwella – jako největší inspirace mu ale posloužil výlet vlakem Transsibiřskou magistrálou napříč Sovětským svazem. Při svém pobytu v Moskvě pak s hrůzou pozoroval sovětské vojáky, jak pochodují rytmicky městem. Strach z totality, světové války a ztráty svobody v něm podnítil nápad převést Orwellovo dílo nejprve do hudební podoby, následované hraným a následně zfilmovaným muzikálem.

GALERIE 1984 a David Bowie

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

A tak se Bowie v roce 1973 nadšeně vydal za Soniou Orwell, která ho ale poslala s celým nápadem do háje. Bowie to později komentoval tak, že na ženu, jež si vzala socialistu Orwella, se jednalo o tu nejpovýšenější snobskou paničku, která se cítila doslova uražená z představy, že by geniální dílo jejího manžela mělo být zhudebněno. Plány na adaptaci padly a Bowie nakonec vytvořil vlastní dystopické album Diamond Dogs, které ale obsahuje i některé písně již napsané podle Orwella – jedná se o písně Big Brother, We Are The Dead (inspirovaná vztahem Winstona a Julie) a song se všeříkajícím názvem 1984. Když pak Bowie s písněmi vystupoval v televizi, pojmenoval své vystoupení „The 1980 Flour Show“ jako narážku na podobnou výslovnost slov four a flour.

Sonia Orwell až do své smrti v roce 1980 pečlivě odmítala jakékoliv nabídky na adaptaci – teprve po její smrti došlo k získání práv režisérem Michaelem Radfordem, který přesně v roce 1984 natočil filmové zpracování stejnojmenné knihy. Nutno říct, že odvedl nadmíru dobrou práci. I když nám to nedá, stejně by nás zajímalo, jak asi mohla vypadat spolupráce George Orwella s Bowiem…