fb pixel
Vyhledávání

18 nejoblíbenějších her našeho fantastického dětství

Dnešní děti prožívají dětství na jiné planetě než my. My jsme vyrůstali ve světě krvavých kolen, vybiky, šibenic a flašek. Pro nezasvěceného to zní lehce morbidně, ale my (ročníky konce šedesátých až poloviny osmdesátých let) na hry svého dětství rozhodně nedáme dopustit. Co takhle si je osvěžit a případně něžně odškubnout své ratolesti od compu a zahrát si je společně s nimi?

Radka Pružinová
Radka Pružinová 4.3.2018, 10:45

1. Krvavý koleno

Pocit ohrožení byl opravdu autentický. Přesto jde v podstatě o obdobu klasické honičky. Jak se hraje? Vyberte jednoho hráče, který bude představovat Krvavé koleno a sedne si přibližně deset metrů od ostatních dětí. Krvavé koleno se domluví s některým z hráčů, v kolik hodin začne další děti chytat. Třeba v 5. Hráči se chytí za ruce a začnou odříkávat: "První hodina odbila, lampa ještě svítila. Druhá hodina odbila, lampa ještě svítila... " - tak pokračují až do hodiny páté. V tu chvíli hráč, který je domluvený s kolenem, zavolá: "Lampa zhasla!" a koleno začíná děti chytat. Koho chytí, vystřídá se s ním a hra pokračuje.

2. Hututututu

Tak tohle bylo maso. Tato hra byla ideální na zlepšení kapacity plic. Hřiště se rozdělilo na dvě poloviny. Odvážný hráč z jednoho družstva vyběhl mezi protivníky, přičemž se jich snažil co nejvíce plácnout a probojovat se zpět mezi své. Nebylo to ale vůbec lehké. Protihráči se na něj sesypali jako klubko lítých saní a snažili se nedat mu šanci na návrat. Pokud se mu to přece jen podařilo, všichni, kterých se dotkl, vypadli, a pak už jen fandili zpoza čáry.

3. Vybika na kapitány

Pokud náhodou netušíte, o co jde, ačkoli vybíjená zřejmě nikdy nezmizí v herním propadlišti dějin, jedná se o míčovou hru, při které se hráči rozdělí na dvě družstva, přičemž kapitán si volí své „koně". Ohraničené hřiště je rozděleno na dvě poloviny. Na začátku hry se losem určí, kdo má míč. Míč musí být „nabitý“ (tzn. hráč musí nejprve chytit míč hozený jiným hráčem), teprve pak může „vybíjet“, tedy snažit se zasáhnout míčem některého ze soupeřů. Hráč, který je zasažen, vypadává a odchází do zázemí za soupeřovu polovinu. Tam se může dále účastnit hry (nahrávat, vybíjet). Hráč se ale může „zachránit“, pokud míč chytí.

Když jsou „vybiti“ všichni hráči v poli, jde do hry jako poslední kapitán, který má tři životy. Vítězí družstvo, které vybije všechny protivníky včetně kapitána. Kapitánem se mohl stát jedině přeborník. Ten požíval na sídlišti nesmírnou úctu. A nikoho nešetřil.

4. Guma

Tahle hra je spíš holčičí. Ale když v družině zbyl už jenom jeden kluk, občas se z nudy přidal. Přesný postup už se vám zřejmě vykouřil z hlavy. Tak si ho pojďme připomenout.

  • Každá třída školky má 6 cviků (viz obrázek). 1. třída - guma po kotníky, 2. třída - guma do půlky lýtek, 3. třída - po kolena, 4. třída - guma v půlce stehen, 5. třída - guma ve výšce hýždí a 6. třída - do pasu
  • Od čtvrté třídy se už neskáče, ale chodí (nejdřív se leze jednou nohou a pak druhou)
  • Při každé chybě přestáváš hrát a až přijdeš zase na řadu, tak začínáš tam, kde jsi předtím skončil(a)
  • Budete potřebovat gumu o délce cca 4 metry


Pro názornější příklad mrkněte na tahle novozélandská děvčata v akci:

5. Spacáky

Tahle hra se hrála spíš na táborech. Koneckonců jednou z hlavních propriet byly svázané spacáky, ideálně takové ty klasické předpotopní. Dvěma hráčům se zavázaly oči a zatočili se mnohokrát kolem vlastní osy, takže vůbec netušili, kde jsou. Museli poslepu najít svůj spacák a třikrát s ním protivníka majznout. Hra vyžadovala ticho od přihlížejících, což se ovšem ne vždy dařilo, protože o humorné situace nebyla nouze.

6. Přebíračka

Tohle byla taky super holčičí namotávka, a to doslova. Předpokladem byly zručné prstíky a dobrá paměť, protože stačil jeden chybný krok a všechno bylo v čudu.

7. Karty – prší, žolíky, vole, lehni...

Hráli jsme je většinou s rodiči nebo ještě spíše s prarodiči. A některým z nás vášeň vydržela dodnes. Akorát už nehrajeme žolíky, nýbrž poker.

8. Školka s míčem

Házelo se o stěnu paneláku, školy nebo prostě o jakoukoli stěnu v dohledu. Pokud nebyla žádná k dispozici, šlo to i bez ní (viz II. varianta). Postup byl následovný:

I. varianta

10x hodit o zeď
9x hodit o zeď, aby míč dopadl a odskočil, a chytit
8x hodit a tlesknout před tělem
7x hodit a tlesknout před i za tělem
6x hodit a chytit levou rukou
5x hodit a chytit pravou rukou
4x hodit pod pravou nohou
3x pod levou nohou
2x hodit zády ke zdi otočit se a chytit
1x hodit a otočka a chytit

II. varianta

10x se dribluje pravou rukou
9x se dribluje levou rukou
8x se dribluje na střídačku
7x se dribluje oběma rukama
6x se hází míč pod pravou nohou a musí se chytit
5x to samé, ale pod levou nohou
4x vyhodit do vzduchu a 2x tlesknout a chytit
3x vyhodit do vzduchu a tlesknout 4x a chytit
2x hodit o zeď a mezitím tlesknout 2x
1x vyhodit do vzduchu, otočit se a tleskat přitom, potom míč chytit.

9. Dostihy a sázky

Byli jsme na to ještě malí, takže nás to většinou přestalo bavit, když jsme nakoupili všechny koně. Ale vlastnit Napoliho a Narciuse, to byl pocit k nezaplacení.

10. Další stolní hry

11. Flaška

Ideální odpich pro nesmělé. Ale taky děs, pokud hrdlo láhve skončilo u třídní obludky. Zachránit vás mohl jedině fant. Variantou flašky byla hra vadí, nevadí. U té záleželo na tom, nakolik jsou vaši spoluhráči škodolibí.

12. Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum

Ten, kdo předříkává výše zmíněnou mantru, stojí zhruba 30 metrů od ostatních otočen k nim zády. Jakmile dorecituje, otočí se čelem ke spoluhráčům. V tom momentě musí všichni zkamenět. Jakmile se někdo jen pohne, je poslán zpět na start.

13. Honzo, vstávej

Kolik je hodin? Pět medvědích, tři čapí, dva slepičí a čtyři mravenčí. Fantazii se meze nekladly. Zkoušeli jste třeba i hadí kroky?

14. Školka se švihadlem

I se švihadlem se dalo docela vyblbnout. Vajíčko nám dávalo zabrat.

  • 10. Desetkrát přeskočit švihadlo snožmo.
  • 9. Devětkrát přeskočit švihadlo se střídáním pravé a levé nohy.
  • 8. Osmkrát přeskočit pouze po pravé noze.
  • 7. Sedmkrát přeskočit pouze po levé noze.
  • 6. Šestkrát přeskočit snožmo, ale se zkříženýma nohama.
  • 5. Pětkrát přeskočit snožmo, ale točit švihadlo dozadu.
  • 4. Čtyřikrát přeskočit se střídáním přeskoku snožmo a se zkříženýma nohama.
  • 3. Třikrát přeskočit švihadlo po jedné noze – pravé, ale točit švihadlo dozadu.
  • 2. Dvakrát přeskočit švihadlo po jedné noze – levé, ale točit švihadlo dozadu.
  • 1. "Vajíčko" – přeskočit švihadlo snožmo, ale ruce se švihadlem jsou před tělem zkřížené.

15. Šibenice

To byly nervy! Člověk skoro fyzicky cítil oprátku na krku.

16. Cvrnkání kuliček

17. Lodičky z kůry

18. Skákání panáka

No, nebyly to krásné časy?

Pokud jsme na některou z vašich oblíbených her zapomněli, nerozpakujte se ji nám i všem ostatním připomenout. V komentářích máte ring volný.

A když už jsme u toho vzpomínání, tady máte 18 reklam, které nám v devadesátkách vypraly mozek.

Podobné články

Doporučujeme

Další články