Nic v životě opravdu není černobílé, jak se často ve tmě zdá.
Nahoře, nad Mariánskými Lázněmi, pod lesem, za Parkem usmíření, je hřbitov. Obehnaný zdí, rozdělený na několik částí. Staré německé, vysoké a zdobné pomníky se střídají s nízkými střídmými náhrobky českými. Chaotické cesty mezi nimi jsou dlážděné a písčité. Hroby jsou zahlceny květinami, v noci na nich září stovky svíček. Nikdy v této části hřbitova nebudete sami, je tam rušno jako dole na Hlavní třídě.
V levém zadním rohu, co nejdále od hlavního vchodu, je scéna jiná. Místo cest tráva, místo pitoreskně barevně zdobených hrobů jen střižený trávník, místo leštěných náhrobních desek jen kříže z hrubé žuly. Žádná fotka, žádné zlacené písmo, pouze vojensky srovnané řady pomníků a pod nimi – tisíce mrtvých vojáků. Vojáků německého Wehrmachtu. Německý vojenský hřbitov. Jediná svíčka hoří na žulové desce se jmény padlých, u jednoho pomníku leží umělá zažloutlá lilie, u dalšího je zapíchnutá do země plastová růže. A potom je tam ještě něco. Smuteční věnec, opřený o kamenný kříž s vytesaným nápisem VIER UNBEKANNTE DEUTSCHE SOLDATEN. Věnec je vyrobený ze šištic a umělého kapradí. Má stuhy a na nich je napsáno Věnováno obětem Druhé světové války na všech frontách. Redakce G.cz.
Teď máte několik možností, jak naložit s tímto článkem. Například okamžitě nás obvinit ze zrady českého národa, rozčílit se, že je to neúcta k obětem nacismu, prohlásit, že je to blbost nebo provokace, případně neuváženost, nebo dočíst článek do konce a přemýšlet.
wehr.jpeg
Někdo tu růži dává ke stejnému hrobu neznámého vojáka už léta. Třeba ví, že tam není neznámý. (Foto: Foto: Pavel Vondráček)
Zde jsou důvody, jež mne a kolegu Kovandu přivedly k myšlence důstojně uctít miliony mrtvých vojáků, kteří byli odvedeni do hitlerovské armády, a poté padli v boji nebo v zajetí. Myslíme si, že je lidské litovat každého ztraceného života, protože ...
1. Protože není rozdílu mezi prostým sedlákem například z Bavorska a prostým rolníkem ze sovětského kolchozu někde od Saratova. Oba museli narukovat do své armády, jeden do německého Wehrmachtu, druhý do Rudé armády. Neuposlechnutí povolávacího rozkazu znamenalo vězení nebo smrt.
2. Protože pro oba bylo nemyslitelné a nemožné beztrestně dezertovat z fronty nebo se nevrátit z dovolené. Obojí znamenalo smrt.
wehr4.jpeg
Když jsme položili věnec, pozorovala nás starší dáma, kterou jsme před tím viděli položit květinu u pomníku Obětem fašismu. Přišla k věnci, přečetla si stuhu, a pak se tiše pomodlila. (Foto: Foto: Ondřej Karpíšek)
3. Protože oba bojovali za diktátorské režimy, za nimiž zůstaly desítky milionů mrtvých na obou stranách, a to i přesto, že s nacismem nebo komunismem mohli nesouhlasit – válečný stroj je semlel natolik, že se z vojáka stává číslo, nemohoucí učinit svobodné rozhodnutí.
4. Protože je rozdíl, zda dobrovolně vstoupíte do jednotek SS nebo Gestapa, respektive do sovětské NKVD, nebo bojujete v regulérní armádě. V prvním případě činíte dobrovolné rozhodnutí, nesete osobní odpovědnost, v druhém případě jste voják povolaný do služby, jste součást kolektivního dění.
wehr5.jpeg
Vzpomínková svíce u jmen padlých Němců. Najdete tam i česká jména. (Foto: Foto: Pavel Vondráček)
5. Protože po válce nebyli potrestáni významní němečtí generálové a nebyla jim přisouzena politická odpovědnost, není důvod odpovědnost za politická rozhodnutí nacistických politiků přenést na vojáka regulérní armády.
6. Protože i přesto, že mnozí jedinci, ba i celé jednotky Wehrmachtu, dokladovatelně páchaly zločiny proti lidskosti, absolutní většina byli obyčejní lidé. Sedláci, dělníci, úředníci, učitelé, umělci ...
7. Protože v řadách Wehrmachtu bojovali nejen Němci, ale i Češi z Vitorazska, Hlučínska, nebo Slezska, kteří měli bohužel občanství Třetí říše a podle tehdejších zákonů museli povinně narukovat do Wehrmachtu, i když k hitlerovské ideologii cítili vnitřní odpor. V řadách německé armády bojovalo i několik set tisíc etnických Poláků, kteří žili v Porůří a Slezsku a byli občany Třetí říše.
8. Protože na straně nacistického Německa bojovali i armády jiných zemí, např. Slovenska, Rumunska, Bulharska, ukrajinské pomocné sbory – jejichž mrtví vojáci jsou ve svých zemích pietně připomínáni. Nezaslouží si lidskou vzpomínku i obyčejní vojáci Wehrmachtu?
wehr2.jpeg
Není náhoda, že nejpietněji udržovaný hřbitov německých vojáků je v Marianských Lázních, tedy ve městě, které nebylo postaveno jen pro Němce, nebo Čechy, ale pro nemocné z celého světa. (Foto: Foto: Pavel Vondráček)
9. Protože už uplynulo 70 let od skončení Druhé světové války, miliony lidí prošly mnoha diskuzemi a přemýšlením, a tak odhodili úzký, streotypní národnostní pohled a získali nadhled, který umoňuje neodsuzovat paušálně všechny bojující na straně poraženého.
10. Protože je správné měřit každému stejným metrem. Pokud bychom absolutně odsoudili všechny, i lidi pod strachem nahnané Wehrmachtu, museli bychom zatratit i miliony Čechů sloužích za socialismu v Československé lidové armádě, věrného spojence Sovětského svazu, tedy státu, který povraždil miliony nejen svých občanů.
11. Protože je obecně dobré zbavovat se stereotypů a přemýšlet, zda bylo vůbec v silách jednotlivce ve Wehrmachtu (a stejně tak v Rudé armádě) vzepřít se gigantickému kolosu jménem válka.
12. Protože chápeme, že politik nemůže udělat mnohá gesta, i kdyby chtěl. Angela Merkelová nepoloží pomník na hrob německých vojáků, protože by to vyvolalo odpor v zemích, které byly okupovány Třetí říší. Obyčejní lidé jako jsem já nebo kolega Kovanda tohle obyčejné lidské gesto udělat ale mohou.
13. Protože je slušné litovat každého zmařeného lidského života.
14. Protože když byl rehabilitován generál Wehrmachtu Alfred Jodl, odsouzený v Norimberském procesu k trestu smrti, mohli bychom přemýšlet jinak také u pomníků obyčejného německého vojáka. Málokdo třeba ví, že proti odsouzení Alfréda Jodla protestoval i hlavní francouzský soudce, Henri Dennedieu de Vabres – ten označil popravu vojáka, který nebyl nacistou za naprosté selhání spravedlnosti. Britský válečný hrdina a politik Airey Neave, který sloužil u Norimberského tribunálu, napsal ve své knize, že si zasloužil vězení, ale ne smrt.
15. Protože světově známý německý spisovatel Günter Grass byl příslušníkem ne Wehrmachtu, ale zločinné organizace SS, a přesto se dnes na jeho hrob kladou věnce a květiny.
16. Protože si uvědomujeme, že jen náhoda stojí za tím, že jsme se narodili jinde než v Německu, a jindy než v době, v níž bychom byli stejně jako miliony jiných povoláni do armády a odesláni na frontu bojovat se zbraní – zabíjet a být zabit.
Když ale ‚osvobození‘ civilisté sami vraždí, je to i po sedmdesáti letech v pořádku?
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
