V čínské provincii An-chuej zakázali pohřbívání do země. Vláda tak chtěla ušetřit co nejvíc pozemků pro možnou výstavbu. Odpůrci kremace na to reagovali vlnou sebevražd. Než nařízení letos od 1. června začalo platit, chtěli se tak vyhnout spálení a být na poslední chvíli přece jen pohřbeni. Jaké další alternativy mohli volit?  

1. Nebeský pohřeb

  Tibetský rogyapa ("rozbíječ těl") vás po smrti odnese za vesnici. Rozseká vás na malé kousky a rozdrtí vaše kosti. Na hostinu se slétnou draví ptáci. Připadá vám to nedůstojné? Tibeťané věří, že v řetězu převtělování je tělo jen "převlek". Po odchodu duše je proto tělo stejně bezcenné, jako špinavá košile, kterou hodíte do prádla. Proč mu prokazovat úctu? V Tibetu je navíc většinu roku zmrzlá zem a nedostatek palivového dřeva. Běžné způsoby pohřbu tu proto nepřipadají v úvahu.  

2. Věže mlčení

Jiná alternativa "nebeského pobřbu", praktikovaná íránskými zoroastriány. Ti věří, že živly jsou posvátné a nelze je proto znečišťovat. Při běžném pohřbu by byla znečištěna země, při kremaci oheň. Po smrti vás proto vynesou na zvláštní širokou věž, kde vás nahého položí na kamennou plošinu, aby vás mohli pohodlně sežrat draví ptáci. Na rozdíl od Tibetu vás nebude nikdo rozsekávat, ale to vám už bude stejně jedno.  

3. Vikingský pohřeb

Vaše tělo naloží válečníci na loď s dračí hlavou a odstrčí ji na moře. Zatímco budete pomalu odplouvat od břehu, Vikingové se do ní budou trefovat zápalnými šípy. Podle jejich víry jedině tak doplujete do zásvětí. V Norsku, Švédsku ani v Dánsku se to už dnes nepraktikuje. Škoda, muselo to být velmi efektní, zvlášť v noci...  

4. Skalní pobřeb

Variant je celá řada, ale jeskyně jsou logickou cestou do podsvětí pro řadu světových kultur. Toradžové z indonéského ostrova Celebes (Sulawesi) ze žebříků vysoko ve skalních stěnách vysekávají vodorovné šachty, do kterých zasunují rakve. Mrtvá těla jsou tak chráněna před zvěří. Na "balkóncích" navíc Toradžové vystavují desítky loutek tau–tau, představujících zesnulé. Domorodci v severním Thajsku kdysi své mrtvé pohřbívali do jeskyní v dřevěných rakvích, připomínajících lodě. Na Havaji jsou zesnulí pohřbíváni do jeskyní se svázanýma rukama a nohama, takže "spí" ve fetální poloze lidského plodu.  

5. Pohřeb na křižovatce

Kdysi byl vyhrazen popraveným zločincům a těm, kdo spáchali sebevraždu. Tyhle lidi křesťané nechtěli ukládat na hřbitovy. Křižovatka ale připomíná kříž, takže je to symbol posvěcené hřbitovní půdy.  

6. Pohřeb do moře

Když umřete na lodi, zašijí vás do pytle se zátěží a s běžnými pohřebními poctami vás hodí přes palubu. Před rozšířením mrazících boxů na zaoceánských lodích se to tak běžně dělávalo, protože co s rozkládající se mrtvolou na palubě? Poslední šev se tradičně vedl skrz rty zemřelého. Měla to být pojistka proti utopení jen zdánlivě mrtvého člověka (bolest ho měla probrat ze strnulosti). Pohřeb do moře se dodnes praktikuje třeba u vojenského námořnictva. Místo pytle se už ale používá běžná rakev, která se jen pořádně zatíží, aby neplavala. Alternativou je rozptýlení popele do moře. Do moře byl pohřbeno třeba nespálené tělo Usamy bin Ládina, kterého Američani v září 2010 dopadli a rozstříleli v pákistánském Abottabádu. Smyslem bylo, aby se místo jeho posledního odpočinku nestalo poutním místem fanatických muslimů.  

7. Druhý pohřeb

Pohřbí vás a po nějaké době vás zase vykopou, vaše ostatky omyjí, pokloní se jim a pohřbí je znovu. V pozadí je víra, že mezi smrtí těla a odchodem duše z něj je dlouhá doba. Dnes už se to praktikuje jen u některých kmenů v Indonésii, ale v pohanských dobách se druhý pohřeb dělal i v Evropě.  

8. Kryonický pohřeb

Těsně poté, co zemřete, vám z těla vypustí krev. Nahradí ji látkou, jejíž zmrznutí na rozdíl od vody neponičí buňky (například glycerín). Vaše tělo pak v ocelovém kontejneru ponoří do kapaného dusíku. Smyslem je uchovat vás neporušené do doby, až medicína postoupí na takovou úroveň, abyste mohli být rozmraženi, probuzeni a uzdraveni. Kritici kryonického pohřbu tvrdí, že se to nestane nikdy a pokud ano, vaše tělo mráz stejně nenávratně poničí. Podle nich jde tedy vlastně o skutečný pohřeb.  

9. Gibetting

Rozkládající se ostatky mrtvého se vystaví všem na odiv a pro výstrahu. Dnes už se to nedělá, ale v minulosti se tak po smrti "trestali" zločinci. V květnu 1701 takhle skončil třeba skotský pirát William Kidd. Po oběšení bylo jeho tělo zavěšeno v kovové kleci ve tvaru člověka s roztaženýma nohama na břehu řeky Temže. Zůstalo tam tři roky, aby varovalo případné další piráty. Jindy strčili zločince do klece, vytáhli ho do výšky (nejčastěji u městské brány) a nechali ho tam zemřít hladem a žízní. Jeho tělo pak nad bránou zůstalo celé roky, dokud se nerozpadlo. Historickou klec dnes můžete vidět třeba v italském městě Corciano. A nebo se veřejně vystavila jen zločincova hlava, jako se to stalo dvanácti ze sedmadvaceti českých pánů, popravených za účast na stavovském povstání 21. června 1621. Hlavy visely v železných koších na ochozu Staroměstské mostecké věže až do listopadu 1631.  

10. Resomace

Po smrti vás strčí do velkého "papiňáku", kterému se říká resomátor (dalo by se to přeložit jako "odstraňovač těla"). Zalijí vás v něm hydroxidem sodným (louhem) a za zvýšeného tlaku vás povaří při teplotě asi 160 C (klasický var s bubláním ale neproběhne). Asi za tři hodiny proběhne alkalická hydrolýze, ve které se vaše tělo včetně kostí změní v koktejl rozložených bílkovin. Ten se pak buď vypustí do kanalizace nebo se jím pohnojí kořeny stromů. Resomace je jedním ze způsobů ekologického pohřbu.  

11. Promese

S novým způsobem pohřbu před časem přišla švédská firma Promessa. Tělo je nejdřív zmraženo na –18 C, což je mimochodem stejná teplota, při jaké mrazí kuřata nebo zelenina. Pak je ponořeno do kapalného dusíku, kde se při teplotě stane velmi křehkým. Následně stačí už jen vystavit ho vibracím, aby se rozpadlo na jemný prach. Z prachu je ve vakuové komoře odstraněna voda, čímž se velmi sníží jeho objem. Zbytek se uloží do schránky vyrobené z "plastu" z modifikovaného škrobu. Výsledkem je malá krabička, která i s obsahem velmi rychle podléhá rozkladu. Pohřbí se ke kořenům stromů, takže se člověk po smrti navrátí do koloběhu přírody. Na tomhle videu se na 5:40 podívejte, co se s člověkem stane, když na něj někdo chrstne kapalný dusík:  

12. Zelený pohřeb

Běžné metody pohřbívání podle některých ekologických aktivistů škodí životnímu prostředí. Kremace je energeticky náročná a uvolňují se při ní skleníkové plyny a jedovaté látky. Do země se pohřbívá v rakvích obsahujících plasty, rakve i těla se dlouho rozkládají a hřbitovy zabírají moc místa. Proto se vymýšlí řada alternativ, jak udělat pohřeb co nejekologičtější. Třeba už zmíněná resomace či promese. A nebo se tělo pohřbí klasicky do země, ale tak, aby dopady na přírodu byly co nejmenší. Žádné balzamovací chemikálie, žádné umělé hmoty, žádné oblečení z obtížně rozložitelných látek, žádný vybetonovaný hrob, žádný pomník... Rakev "biodegradable" (nebo bez rakve), lněný rubáš a neoznačená jáma mimo hřbitov, nejlépe někde v lese. Prostě jak se to dělávalo celá tisíciletí, než přišlo křesťanství.  

13. Kosmický pohřeb

Běžným způsobem vás spálí a váš popel vystřelí do vesmíru. Variant je celá řada. Můžete navěky kroužit na oběžné dráze nebo se z vhodně zvolené výšky zřítit z kosmu zpátky do atmosféry a rozptýlit se v ní. Můžete spočinout na Měsíci nebo být navedeni do nekonečných hlubin vesmíru. A nebo se něco z toho symbolicky stane jen s malou částí vašeho popela, což je mnohem levnější. Všechno to už dnes komerčně nabízí třeba americká firma Celestis. Nemá vlastní rakety, ale využívá kapacitu běžných kosmických letů. Prvním člověkem pohřbeným do kosmu byl v roce 1992 Gene Roddenberry, scénárista a producent seriálu Star Trek, jehož popel vzlétl ke hvězdám s raketoplánem Columbia.  

14. Pohřeb do diamantu

Běžným způsobem vás spálí v krematoriu. Váš popel pak dostane firma, která z něj oddělí uhlík a za vysoké teploty a tlaku ho nechá vykrystalizovat do diamantu. I po smrti tak můžete zdobit svou vdovu nebo dceru a její děti, a děti jejích dětí... Službu nabízí řada firem, třeba holandská LifeGem, švýcarská Algordanza nebo americká Cremationsolutions.  

15. Lví pohřeb

Co může být krásnějšího s důstojnějšího, než když vás po smrti zkonzumuje "král zvířat" a vy se tak symbolicky stanete součástí tohoto majestátního zvířete? Technický problém je, že lev díky svým loveckým instinktům nežere mršiny. To se dá ale vyřešit – stačí jen nechat se do lví klece strčit těsně před smrtí. Volejte ZOO Praha, 296 112 230... (Tohle jsme si vymysleli. Všechny ostatní způsoby pohřbu jsou ale skutečné a běžně se provozují nebo v minulosti provozovaly.)