1. Pravda

Pravda je to, co se praví. A pravit – z praslovanského pravъ – znamená původně „rovnat“ ve smyslu narovnávat, srovnávat nebo přeneseně mluvit rovně (vs. mluvit křivě).

Nebo prav-da vs. křiv-da. A odtud také všechny odvozeniny jako pravidlo, spravedlnost, právo či pravý (ve smyslu ruky i opravdovosti).

Zajímavé je, že latina má velmi podobné slovo prāvus, které ale znamená úplný opak. Jestli z něj ono původní praslovanské slovo vzešlo, což se mnoho etymologů pokoušelo marně doložit, muselo někde ‚po cestě‘ z Říma na východ dojít k zrcadlovému obrácení významů. Jinak bychom asi museli zrevidovat minimálně tu naši prezidentskou standartu.

2. Lež

Co si budeme nalhávat, tady nevíme. Neví to pořádně ani studované hlavy etymologické. Jisté je, že pochází z protogermánského leugh, které znamenalo lhát, záměrně říkat nepravdu. Kde se ale samo tohle slovo vzalo, je záhada.

Zaručeně však nemá nic společného s rovněž protogermánským legh, což znamená ležet. Lhát a ležet jsou si dnes nápadně podobné nejen v češtině, ale i v dalších jazycích, což je ovšem jen důsledek toho, že u nich tahle slova vzešla ze stejných jazykových kořenů.

3. Člověk

Složenina ze dvou slov: člo- (ze slovanského čelo = tlupa) a -věk (z protoindoevropského werg-o- = práce, pracovat). Prostě to byl jedinec pracující v rámci nějaké tlupy, skupiny, kmene.

Zajímavé je, že od něj neexistuje rod ženský – ženy zřejmě tehdy pro žádnou skupinu nepracovaly, nebo to po nich nebylo vyžadováno. V původním významu slova tak tedy žena není člověk.

Množné číslo od člověka – člověkové, člověci – gramaticky existuje a používalo se až někdy do středověku. Oproti tomu lid, lidé či lidi pochází z jiného základu a označují pospolitost „člověků“ s důrazem na hromadný, skupinový charakter, nikoli na jednotlivce.

4. Kamarád

Ze španělského camarada = společnost dobrých přátel, což je zase odvozeno od slova camara = komůrka. Kamarád je tedy člověk, s nímž sdílíte společnou komůrku. Kolik takových opravdových kamarádů máte?

5. Fakt

Pochází z latinského slovesa facerere = dělat, resp. z jeho minulého příčestí v rodě středním. Tedy „něco, co bylo (u)děláno“.

České synonymum „skutečnost“ říká prakticky totéž (něco, co bylo uděláno, uskutečněno), byť vychází z úplně jiných jazykových základů.

Původní význam neslo factum až do 17. století, teprve poté začalo vyjadřovat také význam „něco, co je, a je to navíc pravdivé“.

6. Láska

Asi jen v češtině se odvozuje od všeslovanského slova laskat, což znamená mazlit se, hladit, ale také lichotit. Ostatní slovanské jazyky používají různé tvary kořene ljubit, což v češtině známe ve formě slovesa líbit (se), a původně toto slovo vycházelo z výrazu pro touhu. V němčině zase jejich Liebe pochází z radosti, anglické love z chvály a španělské milovat znamená chtít.

7. Peníze

Pocházejí z protogermánského panninggaz (dnes jsou z něj nejen peníze, ale také anglická pence – penny – či někdejší německý fenik – Pfennig).

Zajímavé, že stejně jako u jiného ‚ožehavého‘ slova – lež – nevíme, kde se tenhle protogermánský kořen vzal. Jestli jste čekali nějakou zajímavou teorii o původu slova peníze z hebrejštiny, tak máte smůlu.

8. Peklo

Mohlo by se zdát, že je nějak spjaté s pečením – opékáním hříšníků nad ohněm. Ale není.

Má stejný původ, jako třeba slovo pech, které jsme převzali z němčiny. A co znamená das Pech v originále? To, co u nás – smůlu, ve smyslu neštěstí, ale zároveň (a původně pouze) smoly nebo dehtu. Právě v nich se totiž hříšníci v pekle vaří, žádné opékání se nekoná. Ono taky staroslověnské pьkъlъ znamenalo právě tuhle kdysi hojně používanou surovinu, tedy smolu.

9. Sex

Původně od slova, které dnes používáme v tvaru sekce (odtud také sekera nebo sekat), tedy něco odděleného (oddělení), nebo jako řez. Oním řezem bylo rozdělení populace na mužskou a ženskou část (pořadí přehoďte, přijde-li vám to vhodnější, ale je to jedno).

Teprve ve 14. století se slovo sexus začalo používat jako hromadné označení pro lid obojího pohlaví, až v 16. století pak jako vlastnost (tedy člověk jednoho ze dvou oddělených pohlaví). Sousloví sex appeal se objevuje až v roce 1904 a ve významu pohlavního aktu teprve na konci dvacátých let!

10. Práce

Je docela jedno, z jakého jazykového kořene vyrůstá, ale původně znamenala lopotu, utrpení, činnost člověka ubíjející... V tomhle významu ji používal ještě Jirásek, a to zase není tak dávno. Jak asi práce přišla k tak hojnému rozšíření, není třeba příliš rozpitvávat – stačí si uvědomit, kdy u nás začala zakořeňovat sociálně-demokratická a z nich se odštěpivší komunistická hnutí, která utrpení člověka v podstatě adorovala.

11. Porno

Zkrácenina z delší pornografie, což je ale sama složenina, a -grafie je asi všem jasná – ano, je to od psaní. Porno znamenalo ve starém Řecku prostitut(ka), úplně původně „koupený/á jako otrok“. Bordel se ve starém Řecku nazýval porneion.

A naše dnešní pornografie tedy není nic jiného než třeba biografie (životopis) nebo geografie (zeměpis) – samozřejmě v etymologickém slova smyslu. Tedy něco jako prostitutopis.

12. Nebezpečí

Rozložte si tohle slovo na ‚prvočinitele‘: ne-, -bez-, -péče. To poslední významotvorné slovo pochází ze staroslověnského pečalь ve významu starosti, ale i zármutku a útrap. Bezpečí je tedy stav, kdy nemusíme o nic pečovat – nemusíme se starat o odvrácení hrozeb (a nebezpečí) zvenku.

13. Letadlo

Nebudeme rozebírat, odkud se vzalo slovo pro létání. Jde o něco jiného: letadlo, nebo také létadlo, bylo po dlouhá staletí pojmenováním pro cokoli, co létalo. A tehdy létali jenom ptáci a netopýři. Teprve v 19. století se tento význam přenesl i na první stroje včetně balonů a vzducholodí, později se význam zúžil pouze na létající stroje s křídly.

Ostatně to není věc úplně nová, existují i další slova, u nichž se význam posunul. Třeba za jak dlouho už nebude žít nikdo, kdo na větu „udělej pár kliků...“ zareaguje rytmickým vzpěrem pažmo na podlaze? Nebo kdo si pod volebním heslem „tablety pro všechny školy“ představí dopování dětí psychofarmaky?

Vulgarismy (= lidové výrazy)

Debil – předpona de- znamená „bez-“, -bil se odvozuje od protoindoevropského slova pro sílu či mohutnost (a z kterého pocházejí třeba bol-ševici). Debil je ve skutečnosti člověk bez síly.

Idiot – prapůvodně člověk věnující se sám sobě (ve starém Řecku se však na tyhle lidi, odmítající se podílet na veřejném životě, shlíželo spatra, a odtud pak i negativní význam tohoto původně docela neutrálního označení).

Kretén – jestli vám to kr- na začátku připomíná křesťany, máte pravdu, protože kretén skutečně vznikl z označení křesťanů ještě v době, kdy byli Římany považováni za debily.

Magor – znáte slovo fantasmagorie? Čeština si s ním nepěkně pohrála. Vzala z něj slova fantas (ve smyslu „chytil ho fantas“) a magorie (z které stvořila magora). Tohle slovo je sice opravdu složenina ze dvou slov, ale jiných: fantasma (vidina) a agorie (z agoreuo = mluvím veřejně), což dává smysl, protože fantasmagorie znamená „veřejně předkládaný blud“. Ale slovo magor smysl nedává.

Píča – je mnoho výkladů, z nichž nejpravděpodobnější je souvislost s penisem (který sám pochází z latinského slovesa viset); další, dnes velmi rozšířená teorie tvrdí, že tohle označení pochází z dob, kdy Moravou táhl Napoleon se svými vojáky. A že „píča“ je od „malé kočičky“, francouzsky petite chatte (vyslov: ptýša).

Bohužel – takhle hezký plakát existuje jen s kocourkem (franc. le petit chat), a ne s kočičkou (la petite chatte). A TADY máte 7 slov, za která vás vypípají v americké televizi.