Absolutní ticho je stejně mučivé jako v neděli ráno zapnutá cirkulárka. Zahryzne se vám do hlavy, rozhání myšlenky a rozleptává koncetraci. Učit se, psát ani přemýšlet se v absolutním tichu nedá. Už před lety jsem zjistil, že funguje hudba. Ale pozor – žádní Sex Pistols, Motorhead ani Bad Religion, které jinak poslouchám. Ta hudba musí být pomalá, monotónní a dlouhá. Jsou to vlastně jen ambientní zvuky, které v pravém slova smyslu neposloucháte. Nesoustředíte se na ně, jen vám jakoby z dálky navozují pocít pohody a klidného prožívání. Osobně při duševní práci používám třeba něco z níže uvedeného. Nijak vám to ale necpu – najděte si cokoli jiného, co funguje právě na vás. A nepovažujte mně proboha za pošahaného uctívače Šivy, Buddhova nohsleda a new–age cvoka. Tu hudbu používám stejně účelově jako zubní kartáček: k odstranění svinstva z hlavy. Když ale cítím vonné tyčinky, zvedá se mi kufr...  

1. Devakant: Inside Is Forever

   

2. Aeoliah: Sanctuary of Rejuvenation

   

3. Banco da Gaia: Last Train to Lhasa

   

4. L. Subramaniam: Varanasi sunrise

   

5. Deuter: Sea and Silence

   

6. Kitaro: Silk Road

   

7. Tangerine Dream Love on a Real Train

   

8. Jean Michel Jarre - Waiting For Cousteau

   

9. Hariprasad Chaurasia: Raag Shivanjali

   

10. Steven Halpern: Crystal Suite

   

11. Al Ghomer Khan: Isfahan Green

   

12. Deep Forest: World Mix