Jako tradice vzešel z dohodových států, slaví se ale celosvětově, u nás od roku 2001. Každý rok si 11. listopadu připomínáme statečné válečné veterány. Kromě pietních akcí a oslav to znamená i záplavu červených vlčích máků. Víte, proč zrovna tato květina?
Maková vzpomínka
11. listopad je symbolickým dnem. Právě tehdy v roce 1918 bylo ve vlakovém voze v Le Francport u města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem. Proto se právě tehdy každoročně vzpomíná na veterány nejen 1. světové války.
Ti, kteří chtějí válečným hrdinům složit hold, nosí většinou po dobu celého měsíce na klopách odznaky v podobě červených vlčích máků. Důvod, proč zrovna tato květina patří památce bojovníků, je doslova poetický.
Divoké máky totiž vždy hojně rostly (a stále rostou) na Flanderských polích v dnešní Belgii, kde probíhaly kruté boje první války, a tak dnes rudé kvítky pokrývají neoznačené hroby mnoha padlých.
Tuto smutnou vyhlídku do básně s názvem V polích flanderských dostal kanadský chirurg John McCrae, který ve Flandrech bojoval. Zabití kamarádi a utrpení, které kolem sebe viděl, jím otřáslo, a tak sepsal dojemný text. Měl pro něj mít spíše terapeutický účinek, a tak jej posléze zahodil. Jeho kolega voják ovšem zmuchlaný papírek objevil a zaslal k publikaci do Anglie, kde báseň vyšla v roce 1915 v časopise Push.
Okamžitě se stal jakousi nezpívanou hymnou a právě mák symbolem veteránů. Pro zajímavost, ve Francii se místo máků nosí modré chrpy, které k poctě vojáků přidávají ještě jeden význam – projev úcty k válečným vdovám.
V polích flanderských je báseň stará přes 100 let, přesto má dodnes sílu. V originále v přednesu herečky Hellen Mirren si ji můžete pustit tady:
A tady si přečtěte o jednom z našich nejslavnějších letců Františku Fajtlovi.
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
