Nejdřív drobný úvod. Na naší planetě obyčejně platí, že na smrtelníky i všechno kolem nich působí síla jednoho G, též známá jako pozemská gravitace. Jistě víte, že ve vesmíru gravitace neexistuje (G se tedy rovná nule) a na Měsíci je zhruba šestkrát nižší než na Zemi (tj. G se rovná cca 0,16). Vy ale můžete s gravitačními účinky manipulovat a nejen tím, že si zaplatíte pár tisíc dolarů, abyste mohli v letadle Vomit Comet vyletět vysoko nahoru, a pak v řízeném volném pádu zažít pocit beztíže.

Nulové géčko je samozřejmě svatým grálem všech adrenalinových borců, ale vy naopak můžete zažít zvýšené účinky zemské tíže. Géčka mohou být vertikální a horizontální, mohou být kladná a záporná. Vertikální zažívají zejména piloti při prudkém stoupání či klesání. V případě pozitivních géček se mozek odkrvuje, v případě negativních zase překrvuje. Lidské tělo je mnohem tolerantnější k tzv. horizontálnímu přetížení. To v různých obměnách zažívá každý z nás, i když jen v drobných nuancích - při každé akceleraci automobilu nebo jeho brzdění. Pozitivní G vás zatlačí do sedadla (a tlačí vaše oční bulvy dovnitř těla), negativní G dělá přesný opak. Pojďme se podívat, co všechno lidské tělo vydrží:

1. Akcelerace v Bugatti Veyron (1,55 G)

Ve většině sportovních vozů můžete zažít slušné laterální zrychlení (to když budete hodně rychle řezat zatáčky a odstředivá síla vás bude chtít katapultovat ze sedačky), ale klasické přetížení ze zrychlení je i v nejrychlejším sériovém voze na světě pouhých 1,5 G. To je ekvivalent zrychlení z nuly na sto za dvě a půl sekundy. Vypadá to jako směšná hodnota, ale zatlačení do sedačky je enormní. A návykové.

2. Horské dráhy (3 - 5 G)

Tohle už je jiná legrace. Na nejlepších horských drahách s pneumatickým startem můžete při správné konstrukci díky zrychlení a prudké změně směru dosáhnout skokově až pěti G. To už je síla, proti které vaše svaly nemohou bojovat. Najednou vážíte pětkrát víc a váš organismus je v šoku. Ty nejdrsnější dráhy, které dosahují pěti G, nechávají často poslední vozík neobsazený, protože setrvačnost na některých částech trati způsobí, že na poslední vozík působí vyšší špičkové G, které může dosáhnout až šesti až sedmi G, což může u netrénovaných jedinců vést ke ztrátě vědomí.

3. Nejrychlejší dragstery (4 - 4,5 G)

Speciální formule s obřími gumami zvládnou na rovné dráze čtvrt míle za pouhé čtyři sekundy (i ty nejrychlejší sporťáky se sotva blíží deseti sekundám). Řidič je tu vystaven čtyřem G po dobu několika sekund a zároveň se musí plně věnovat řízení, resp. držení kniplu). Další porci tentokrát negativního přetížení, dostane při intenzivním brzdění. A ještě se modlí, aby se dragster nepřevrátil a on neskončil v nekonečných kozelcích nebo žhnoucí kouli z pokrouceného sklolaminátu.

4. Letadla z první světové (4,5 - 7 G)

Sopwithy a Fokkery z první světové sice neměly výkon tryskáčů z pozdějších dob, ale fyzika k nim byla taktéž neúprosná. Při prudkém klesání po zádech nebo naopak prudkém výmyku (nebo dokonce loopingu) dosahovali piloti v průměru šesti G. Občas se stávalo, že někdo upadl při riskantním manévru na pár sekund do bezvědomí a zřítil se. To samozřejmě vedlo k pozdějšímu tréninku pilotů a vývoji speciálních pomůcek.

5. Olympijský bob (5,2 G)

Posádka čtyřbobu se během několika let kariéry zmenší o pár centimetrů. Neustálé vystavování silnému přetížení způsobí, že se kostra trochu zdrcne. Jestli vás to neděsí, tak to můžete jednorázově zkusit. Osobně ale neznám šílenější sport než klasický skeleton. Když se vydáte na trať v kanadském Whistleru, vystavíte se v některých místech trati přetížení přes pět G, které trvá několik sekund. Ani zbytek trati není žádná legrace. A to pořád mluvíme o tom, že se udržíte na tom pekáči, zatímco svištíte obří rychlostí ledovým korytem.

6. Formule 1 při intenzivním brzdění (6 G)

Brzdy formulí jsou extrémně silné, gumy mají obrovský grip... a kdo brzdí pozdě a intenzivně, ten sbírá cenné setinky. Piloti tak při prudkém zaflekování musí vydržet šest negativních G, což znamená, že jim doslova lezou oči z důlků. V zatáčkách mohou skokově zažít laterálních pět G. Kdyby neměli helmu, tak jim to odtrhne tvář od lebky. Kdybyste viděli krční svaly a šíjí pilotů Formule 1, viděli byste jeden pletenec svalů. Jinak to ani nejde, protože bez svalové hmoty by tělo nezvládalo tyto síly během dvouhodinového závodu absorbovat a vedlo by to k těžkému zranění páteře.

7. Ostrý výkrut ve stíhačce (9 - 12 G)

Tohle asi znáte z filmů. Piloti stíhacích a dnes už i akrobatických (série Red Bull Air Race) letounů zažívají špičková přetížení v dvouciferných hodnotách. Prudký manévr se dvanácti G je ovšem vyloženě poslední záchranou. I špičkově cvičení piloti toho mají při téhle hodnotě plné brýle. Obecně jsou zvyklí několik sekund vydržet devět G při náročném manévru. Cvičí se na to pobytem v centrifuze, kde si zkouší svou odolnost v bezpečných podmínkách. Je lepší omdlet nebo se pozvracet v rychle rotující kovové skříni, než někde nahoře ve stíhačce. Negativní G je k letcům mnohem nesmlouvavější - krev se nahrne do mozku a "vypne ho"... krev se navalí před oční nervy a způsobí, že svět kolem zrudne. Riziko ztráty vědomí je tu mnohem vyšší. Armáda se sice snaží vyrobit speciální kombinézy, které brání navalení krve do mozku, ale příroda si vždycky najde cestu. Dlouhodobých pět a víc negativních G je cesta na onen svět.

8. Maximum dosažené člověkem (46,2 G)

John Paul Stapp byl hrdina. V padesátých letech se rozhodl vyzkoumat, jak zlepšit odolnost pilotů i stíhaček při cestování vysokými rychlostmi a také při katapultování. Postavil raketové sáně, ve kterých jezdil rychlostmi až 640 mil v hodině. Přeložím do metrických jednotek... to je přes tisíc kilometrů za hodinu! Ale jak se říká - není to rychlost, co vás zabije, jde o to náhlé zastavení. Při zrychlení byl Stapp vystaven přetížení přes dvacet G, ale na konci kolejí zastavil ve zpomalovacím bazénku z tisíce na nulu za pouhých 1,4 sekundy. Zkuste si to představit... ne, nejde to... je to téměř ekvivalent zastavení o strom. Stapp byl vystaven negativnímu přetížení 46,2 G. Prudké zastavení mu zlomilo obě zápěstí, hnulo mu páteří a způsobilo mu dočasnou slepotu, protože žilky v jeho očích naráz všechny pukly. Zrak se mu později vrátil, ale už nikdy nebyl tak dobrý jako dřív. Stapp experimentem dokázal, že se lze katapultovat a přežít i z letadla, které letí rychlostí skoro dva machy. Později se přesunul od stíhaček do automobilového průmyslu a jeho zkušenosti pomohly s vývojem airbagů a pasivní bezpečnosti. Jeho výpravy raketovými saněmi zanechaly jizvy na jeho zdraví, ale Stapp se dožil krásných 89 let - svůj málem smrtonosný výlet přežil o víc než čtyřicet let.

9. Krátkodobé přetížení při bouračce (až 100 G)

Během autonehody je lidské tělo na pár milisekund vystaveno až stonásobnému přetížení. Hodně záleží na typu, směru, frekvenci a zasažení konkrétních orgánů. Je to trochu ruleta - můžete z toho vyjít s odřeninou, otřesem mozku nebo utrženým vnitřním orgánem.

10. Maximální přetížení, které kdo kdy přežil (214 G)

Kenny Bräck, jezdec série IndyCar, měl v jednom ze svých závodů tak ošklivou bouračku, že přístroje ve voze na pár milisekund zaznamenaly špičkové přetížení 214 G. Je to nejvyšší zaznamenaná hodnota, kterou kdy člověk přežil. Kenny měl štěstí, a samozřejmě seděl ve voze vybaveném ochrannou klecí a dalšími bezpečnostními prvky (např. měl systém HANS, který chrání páteř). Po několika měsících léčení se za volant vrátil a dokonce zajel nejrychlejší kvalifikační čas. Tenhle závod byl ale jeho poslední - ukončil kariéru a utekl tak smrtce z lopaty.

A TADY si přečtěte, proč s "Milošem" do Innsbrucku.