10 věcí, které jste nevěděli o hokejovém kluzišti. Jak se vlastně vyrábí? – G.cz
Vyhledávání

10 věcí, které jste nevěděli o hokejovém kluzišti. Jak se vlastně vyrábí?

Máte pocit, že je to jen mělký bazén napuštěný vodou a zmražený zespoda? Pak je tento článek přesně pro vás!

Václav Rybář
Václav Rybář 8.5.2016, 15:11

1. První halové kluziště na světě

Vůbec první umělá ledová plocha vznikla v roce 1876 v Londýně. Byla vytvořena poměrně drahým způsobem – směs glycerínu a vody byla pumpována skrz měděné trubky. Systém byl velmi podobný tomu dnešnímu, jen o dost méně sofistikovaný. V USA se první kluziště objevilo v roce 1879 v New Yorku, ale nejvíc ledových ploch začalo vznikat v Kanadě.

2. Lednička naležato

Ledová plocha funguje podobně jako lednička. Schválně se na tu svou podívejte zezadu. Co vidíte? Spoustu zakroucených trubek? Přesně tak vypadá ledová plocha zespoda – zjednodušeně řečeno. Spousta trubek s chladícím médiem je zatavena v betonu (aby byla plocha rovná) a tepelná výměna způsobuje, že led nahoře si drží stabilní teplotu. Přebytečné teplo je odváděno jinam – využívá např. k vytápění šaten.

3. Sůl nad zlato

Hokejový led je v podstatě slaný. Neobsahuje totiž jen klasickou vodu, nýbrž také solanku – speciální ‚slaný nálev‘. Proč se používá k výrobě ledové plochy? Protože solanka nejen že sníží teplotní bod, při kterém kapalina mrzne (tuhne), ale především umožňuje mnohem efektivnější tepelnou výměnu ať už jde o ohřev či zmrazení.

4. Osm kilometrů trubek

Pod průměrným kluzištěm se nachází cca osm kilometrů trubek, které stejnoměrně pokrývají celou plochu. Chladicí směs tvoří nejčastěji čpavkové páry, které jsou chlazeny množstvím ventilátorů.

5. Pětapadesát tisíc litrů vody a solanky

Solanka je v trubkách ochlazena cca na osm stupňů pod nulou a pumpována na ledovou plochu. Tak vznikne prvních několik vrstev. Poslední vrstva je tvořena vodou (lze ji různě upravit, podle toho, jak průhledný led vyžadujete – pro čirý led je potřeba mít několik filtračních systémů). Ta samozřejmě při styku s mnohem chladnější solankou okamžitě zamrzá.

6. Minimálně tucet vrstev

Nanášení ledové plochy je neuvěřitelně zdlouhavou a pracnou záležitostí vyžadující pečlivost a zkušenosti. Solanku lze dávkovat velmi jemně, nejtenčí vrstva může mít třeba jen 0,8 centimetru. Solanka tvoří spodní základ, ale nejnáročnější je vytváření svrchní ledové vrstvy z čisté vody. Jedná se o osm až deset samostatně nanášených vrstev. Ve finále má ledová plocha zhruba tloušťku jednoho palce (dva a půl centimetru), její nanášení a úprava finální vrstvy ovšem může zabrat klidně až dvacet hodin.

7. Kreslení značek a log

Čím pomaleji vrstvy nanášíte, tím kvalitnější led budete mít. Zmíněných deset svrchních vrstev přitom kryje jednu z nejdůležitějších. Totiž tu, na které jsou značení a loga sponzorů. Nakreslit celé kluziště speciální barvou zabere i několik dnů. A vrstvy nad touhle nádherou se musí povést tak, aby byla loga krásně čitelná i po několika úpravách ledu.

8. Finální vrstva

A jaké má mít vlastně ona kluzná plocha parametry? To se liší podle využití stadionu. Led na hokej by měl mít zhruba čtyři stupně pod nulou. Chladnější led by byl příliš tvrdý a snadno by se ničil. Krasobruslaři naopak vyžadují led trochu teplejší, aby při doskocích více tlumil rázy a snáze se do něj zakusovalo. Teplota se samozřejmě musí nastavit rovněž podle počasí, které panuje venku, a posléze se bedlivě střeží.

9. Teplota, tlak, rosný bod

Nejde ale jen o samotnou teplotu plochy, haly a jejího okolí. Velmi důležité je udržovat i správnou vlhkost. Vzduch v hale musí být relativně suchý, protože jinak se ledová plocha začne ‚potit‘ a rychle ztrácet svoje ideální parametry.

10. Zamboni

Přes veškerou snahu dostává samozřejmě led zabrat a velmi rychle se na něm začnou objevovat různé rýhy, hrboly, odštěpky a další nedokonalosti. Proto na něj během přerušení hry vyjíždí speciální vozítka. Vžil se pro ně název „zamboni“, tak jako vysavačům často říkáme „lux“, přestože pochází od jiného výrobce než od onoho ‚ikonického‘ ze Švédska.

Zamboni byl totiž prvním a dodnes nejrozšířenějším výrobcem těchto těžkotonážních sekaček na led. Má dvojí funkci. Jedním koštětem uklidí přebytečný led, přičemž horkou vodou ‚vymete‘ díry od bordelu, druhým smetákem a proudem vody pak zahřáté prohlubně vyplní novým materiálem a zahladí povrch tak, aby získal své původní vlastnosti. Tyhle ‚smetáky‘ dovedou být extrémně jemné a chirurgicky přesné. Stačí několik minut jejich práce v soustředných kruzích, a led je zase ve stoprocentní kondici.

A na závěr poněkud mimo mísu, ale ne zas tolik – koukněte, co se stane, když na led nalijete žhavou lávu.

Podobné články

Doporučujeme

Další články