1. Jaguar XK120 (1948) 201 km/h

Velký poválečný úspěch britské automobilky, která začala XK120 stavět v roce 1948. 120 odkazuje k plánované maximální rychlosti (120 mil za hodinu) nového motoru s označením XK. Inženýrům se nakonec podařilo zdolat bájnou dvousetkilometrovou hranici, přičemž závodně naladěné Jaguary na různých soutěžích jezdily až 220 km/h.  

2. Mercedes-Benz 300SL (1955) 225 km/h

Závoďák pro běžné ulice, toť byla marketingové motto legendárního Racka. Elegantní Mercedes s netradičním otvíráním dveří se stal nejen nejrychlejším sériově vyráběným autem své doby, ale především změnil image automobilky za velkou louží. 80% všech aut se prodalo v Americe, kde na Mercedes konečně začali koukat i jako na výrobce sporťáků.  

3. Aston Martin DB4 (1958) 227 km/h

Britové samozřejmě nemohli nechat Němcům titul nejrychlejšího sporťáku, a tak Aston Martin poslal na trh DB4, předchůdce legendárního bondovského DB5. Auto bylo zpřevodované tak, aby dosáhlo vyšší maximálky, ovšem za cenu dost tragické akcelerace z nuly na sto (přes devět sekund). To naštěstí vyřešil pozdější model DB4 GT, který překonal hranici 250 km/h a na stovku akceleroval za šest sekund.  

4. Lamborghini Miura P400 (1966) 275 km/h

První slavné Lambo, mnohými označované jako první moderní supersport. Zákazníkům nabídlo nízký design, vysokou cenu a nejvyšší maximálku. P400 v názvu odkazuje k objemu použitého dvanáctiválce, počet koní v základu byl 360, u modelů 400S a 400SV rostl, ale spolu s ním rostla i hmotnost, proto je dodnes původní čtyřstovka nejrychlejší a nejcennější.  

5. Ferrari Daytona (1968) 280 km/h

Italský sporťák, který měl oslavit drtivé vítězství Ferrari ve čtyřiadvacetihodinovce na okruhu v Daytoně (1967) byl zároveň pádnou odpovědí na Lamborghini Miura. Ferrari využilo motor s podobným objemem a počtem koní v podobně lehkém autě, ale vymáčklo z něj trochu lepší aerodynamiku, takže se dostalo v zápase o titul do vedení. Auto získalo v USA kultovní status, když s ním Dan Gurney a Brock Yates vyhráli vůbec první závod Cannonball. Z New Yorku do Los Angeles tehdy dojeli průměrnou rychlostí 129 km/h (po běžných silnicích) za 35 hodin.  

6. Ferrari 288 GTO (1984) 303 km/h

Italská automobilka chtěla v osmdesátých letech do rally, konkrétně do maniakální skupiny B. Proto postavila 288 GTO. Osud tohoto modelu je smutný v tom, že se nikdy závodů nezúčastnilo, protože skupina B byla kvůli své nebezpečnosti zrušena právě ve chvíli, kdy Italové auto dostavili. Přesto drží čestný titul – jako první sériové auto zdolalo hranici 300 km/h. Existuje mimochodem i pět exemplářů 288 GTO Evo. 650 koní, 940 kilogramů, 362 km/h.  

7. Porsche 959 (1986) 314 km/h

I tohle superPorsche vznikalo jako závodní vůz pro skupinu B. Jeho vývoj odstartoval začátkem 80. let, ale šéfové automobilky odklepli jeho produkci i přesto, že skupina B byla zrušena. Měli totiž v rukou technologicky nejpokročilejší sportovní vůz, který i navzdory vyšší hmotnosti (byla to jedna z prvních supersportovních čtyřkolek) dokázal výrazně překonat hranici 300 km/h. Porsche na autě finančně téměř vykrvácelo, a proto si nemohlo dovolit strčit ho jen tak do šuplíku.  

8. Ferrari F40 (1987) 326 km/h

Netrvalo dlouho a Ferrari se znovu naštvalo a poslalo Porsche do kouta. Ke čtyřicátému výročí značky totiž vzniklo Ferrari F40 – jedno z nejextrémnějších aut všech dob. Bylo hranaté, ale přesto hodně aerodynamické. Nemělo koberečky, audio, klimatizaci, ani klasická skleněná skla. Každé zbytečné kilo váhy letělo z okna, každý kůň, který šel použít, letěl pod kapotu. Výsledkem bylo 1100 kilogramů vážící závodní monstrum, které překonalo hranici dvou stovek mil v hodině. F40 se stalo kultem a Porsche 959 zmizelo v zapomnění. Italské vítězství bylo zničující.  

9. Bugatti EB110 (1991) 336 km/h

Ano, ano, slavná automobilka pokořila rychlostní rekord už na začátku devadesátých let. Na vývoj EB110 padlo neuvěřitelně peněz a o Bugatti přitom nikdo pořádně nic nevěděl. Automobilka měla image výrobce luxusních vozů z období mezi dvěma světovými válkami. Její supersport si sice koupil sám Michael Schumacher (dokonce verzi SS (to je SuperSport, jen tak pro pořádek), schopnou maximálky 354 km/h), ale firma stejně v roce 1995 zbankrotovala a o tři roky později ji koupil Volkswagen.  

10. Vector W8 (1991) 354 km/h

Americký výrobce malosériovek shodou okolností též v roce 1991 pomýšlel na titul nejrychlejšího auta na světě. Základem méně známého Vectoru W8 byl osvědčený motor od Chevroletu – nesmrtelný sedmilitrový osmiválec osazený dvěma obřími turby. Vůz lehké konstrukce zvládl maximálku přes 350 km/h. Bugatti reagovalo vývojem modelu EB110 SS, který maximálku vyrovnal. Vector by se s Italy možná taky honil, protože turba šlo teoreticky honit až někam k tisíci koním, jenže automobilka se v roce 1995 stala obětí násilného převzetí a nový vlastník začal vyrábět podstatně pomalejší vozy. Samozřejmě nám tu chybí novější vozy, které se blížily čtyřsetkilometrové hranici. Ty se ovšem zase neblíží hranici 20-25 let, což je ve většině zemí uznávaná hranice pro status veterána. A vy přece nechcete zbytečně platit za registrační poplatek víc než 800 Kč, když už jste všechny našetřené miliony vyplácali na nákup vysněného vozu.