Pozor, tohle není žádný‚objevný článek‘, protože všechny věci v něm uvedené už dozajista velmi dobře znáte a používáte. Je to jen bilance toho, na co díky současné samozřejmosti mobilů napojených na internet mnohdy zapomínáme. A neuvědomujeme si, jak snadný, ale zároveň rozmanitý život díky tomu máme. Nebo mít můžeme.
Je tomu jen pár let, co jsme ještě chodili – protože jsme museli chodit – po všech čertech, abychom zařídili všední i příležitostné potřeby svého života. Dnes už ale nemusíme chodit téměř nikam, takže nám zbývá daleko více času chodit ven – jak, kdy a kam se nám chce.
Pánové a dámy, co jste žili před pěti lety a dříve, nechceme se vás dotknout, ale kdo z vás to měl?
1. Banka
Čekání ve frontách s pořadovým číslem v ruce, vyplňování předtištěných formulářů, snaha načmárat klikyháky tak, aby se více méně shodovaly s podpisovým vzorem, a modlení se, aby vám paní za přepážkou neřekla, že máte konto v minusu nebo že vám tyhle ušmudlané bankovky nevezme. Někdo možná ještě – snad z čiré nostalgie – do banky skutečně chodí, stejně jako se dříve chodívalo s každým ‚prdem‘ na poštu.
songbig.jpg
Jestli toužíte po tomhle, tak si tam budete muset asi fakt zajít... (Foto: creativebloq.com)
Snad ale každý už dnes má (nebo aspoň ví o tom, že by mít mohl) bankovní aplikaci zdarma přímo od toho ‚svého‘ peněžního ústavu a přes ni si pak může všechny peněžní toky dovnitř i ven spravovat sám, kdykoli a kdekoli.
2. Obchody
profimedia-0213522962.jpg
Taková normální situace u pokladen v jednom pražském obchodním domě (Foto: Lucie Pařízková / Empresa Media / Profimedia.cz)
Nakupování je stresující záležitost nejen před Vánoci. Je to více méně stres kdykoli a pořád, a taky notná várka spotřebovaného času. Pokud ovšem nenakupujeme po internetu. Nejen dárky, ale i věci běžné denní spotřeby, vybavení domácnosti, kulturní artefakty z oblasti literatury, hudby a filmu... prostě dnes neexistuje snad nic, pro co by bylo nutné chodit někam do kamenného obchodu. Dokonce už i takové věci jako třeba pivo a párky, gumové zvony nebo splachovadla či starožitnosti a knížky z antikvariátu nám přivezou až k domovním dveřím. Stojí to možná o něco víc peněz, ale o dost míň času.
3. Lékař
Nechceme vás v žádném případě nabádat k tomu, abyste si na internetu vyhledávali, co asi tak mohou znamenat vaše příznaky a zcela zanevřeli na skutečné doktory. Ale existují stránky a aplikace jako třeba uLekare, kde na vaše dotazy budou odpovídat doktoři z masa a kostí. Může to dopadnout tak, že se návštěvě ordinace stejně nevyhneme, protože vyšetření u lékaře je vždycky přesnější než jakýkoli váš sebezevrubnější popis – ale díky internetu tam nebudeme muset běhat s každým pupínkem nebo píchnutím v zádech.
4. Škola
Scéna jak z nějakého filmu, nedávného či pro pamětníky, nebo ze starých fotek a obrázků... Děti rozdělené do skupin, co jsou každý den od rána do odpoledne nucené vysedávat pohromadě v jedné místnosti s dospělým dozorcem a rádcem. Škola, jak ji zavedla Marie Terezie před téměř čtvrt tisíciletím. Funguje sice dodnes, ale je to už snad jen taková setrvačnost.
Online škola už se prosazuje nejen ve formě různých výukových lekcí a kurzů, přičemž u mnohých z nich už můžete složit normální zkoušku a dostat na to stejné lejstro, jako kdybyste tam opravdu chodili – ale v běhu jsou i projekty klasické základky, v nichž do své třídy docházíte virtuálně: prostě se na ni připojíte přes internet, sledujete výuku, píšete na tabuli, děláte písemky. Proč je to výhodné nejen z toho důvodu, že se nemusí nikam chodit a kvůli tomu brzo vstávat, ale také proto, že odpadá šikana a nucené přizpůsobení se ne vždy prospěšnému prostředí, se dozvíte v našem rozhovoru s českým průkopníkem platformy e-learning.
5. Pokladní přepážky
profimedia-0257098841.jpg
Sorry, ale došel nám papír v tiskárně, takže lístky nejsou... (Foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia.cz)
Jízdenky, letenky, vstupenky. Netřeba zde snad podrobně rozepisovat seznam institucí (od MHD přes nádraží a letiště až po kina a galerie), kde už nemusíme stát fronty a komunikovat s někým za přepážkou, kdo se třeba i snaží být milý, jenže má blbou náladu, protože za tou přepážkou sedí na svůj vkus už moc dlouho. Počítače a internet jsou v tomhle ohledu naštěstí vyrovnané a zcela nenáladové entity.
A na další straně si (ne)zajdeme do kina, muzea či galerie, (ne)koupíme si jízdenku ani lístek na koncert u pokladny, (ne)zaskočíme si na pokec do hospody a (ne)vydáme se ven na procházku...
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
