Stejnou chybu udělala spousta dalších lidí. A teď tlučou hlavou do identických zdí. Proč?

1. Uniformita

Člověk potřebuje pestrost. Nejen vizuální. Jinak zakrní a upadá do obludného všeobjímajícího stereotypu. Pokud vás obklopují stejné domy a stejně staří lidé, kteří navíc bývají doma jen sporadicky (protože jezdí vydělávat do velkoměsta, aby mohli sytit nenažranou hypotéku), brzy vyčerpáte nejen témata k hovoru, ale i svůj kreativní potenciál.

A v jediné hospodě široko daleko – jménem pizzerie – si ho jistě moc nevybrousíte. Navíc bývá většinou zcela obsazená, a když už si urvete místo, jídelní lístek znáte nazpaměť. Hospody na venkově mají svoji specifickou energii, ve městě si můžete libovolně vybrat.

O tomhle jste zřejmě původně snili. (Foto: Profimedia) A dopadlo to zhruba takhle nějak. (rajsmichu.cz)

2. Chybí přirozená infrastruktura

V satelitech nenajdete tolik potřebnou infrastrukturu, která se v klasických městech a vesnicích rozvíjela po generace – školu, kostel, hospodu, parčík, případně rybníček. Opět bolestně chybí vizuální pestrost, stejně jako širší možnosti trávení volného času.

3. Frustrace z dopravy

Jelikož se obyvatelstvo satelitních městeček rekrutuje ze stejné sociální skupiny, která ve stejný čas odjíždí za prací a ve stejný čas se vrací, logickým důsledkem jsou dopravní zácpy v přesně daných stejných termínech, kterým se nedá nijak utéct (ujet). Ve chvílích volna, například o víkendech, jezdí autobusy jednou za uherák, přesuny taxíkem jsou drahé, protože je to daleko, a v noci sem žádná normální ‚socka‘ většinou ani nezajíždí.

4. Asociálnost ruku v ruce s nudou

Město žije pořád. Kdežto v satelitním městečku narazíte často na vyprázdněné domy – smutné útroby živočicha, ve kterém občas někdo zůstane. Kdo v něm ale – ke svému rozčarování a vzteku – musí zůstávat častěji, než by chtěl, jsou matky s dětmi nebo nezaměstnané (a zatím bezdětné) přítelkyně, které se kvůli novému bydlišti zřekly práce nebo pracují z domova. Řemeslníci prý nikdy nesouložili tak často. Muži makají, aby mohli splácet hypotéku, a mladé paní nikdo nehlídá (žádná domovnice jako ve městě, ani babky za záclonou jako na klasické vesnici).

dumrazdva.cz

5. Evoluční zásek

Není komu závidět a komu se posmívat. Chybí rozkmit mezi přáním mít lepší dům a mezi radostí, že nežijete v obecní pastoušce. To zavání těžkým průměrem!

6. Pole, pole, pole

Děti, o jejichž vyžití původně šlo, jsou uvězněny mezi širými a mnohdy nepřekročitelnými lány polí. A přestože otevřený prostor by měl dávat šanci k hlubšímu nadechnutí, působí syrově depresivně. Vždycky navíc budete trpět úzkostí, že vám poslední horizont zastaví logistickým centrem nebo továrnou – pokud už se tak dávno nestalo. Ani výhled vzhůru není utěšující, protože ho ‚vylepšují‘ dráty VVN. Není to vesnice ani město a nikdo z kamarádů za vámi nechce jezdit. Neví, co by u vás vlastně měli dělat.

7. Nevraživí starousedlíci

Dobrovolně jste se vyškubli z anonymního prostředí velkoměsta, kde jsou všichni všem plně ukradení, a přestěhovali poblíž vesnice, kterou postupně obalujete a požíráte. Nemůžete se pak divit, že se na vás místní, kteří tu žijí několik generací, dívají nevraživě jako na náplavu. A svým způsobem jsou naštvaní právem. Zničili jste jim (tedy ne přímo vy, ale vy jste teď na ráně) jejich louky a cesty, na které byli odedávna zvyklí a měli k nim vybudovaný citový vztah. Jako by jim buldozery vjely až domů.

Starousedlíci mají pocit, že jste jim ukradli to, co bylo odjakživa jejich, přestože to přímo jejich nikdy nebylo. (Foto: Profimedia)

8. Králíkárny naležato

Zpočátku jste měli křehký pocit, že žijete v luxusu, ale nakonec zjistíte, že obýváte panelák rozřezaný na kusy, ve většině případů velmi špatně postavený. Ze všech stran koukáte někomu do bytu. Na venkově bývají parcely mnohem větší. Tady se ale neplánovalo organicky a s rozmyslem. Šlo hlavně o prachy, takže tu máme ve výsledku městečko jak z Orwella. A ani nepotřebujete Velkého bratra.

nazeleno.cz

9. Utrácíte peníze

Pronájem 2+1 v Praze vyjde sice zhruba na 15 tisíc, ale bez dalších nákladů. V satelitu jednak splácíte hypotéku, ale zároveň hrajete v nekonečném příběhu oprav domu a touze po unifikovaném bazénu a zahradě. Hodně lidí tohle už pochopilo a odstěhovalo se. Domy jsou tu často opuštěně a prázdné. Vy sami máte zřejmě pochybnosti, jestli tu chcete strávit léto, podzim a zimu života. Prázdné bývají i parcely, nikdo další tu nechce stavět. To je bezva náběh na městečko duchů. Třeba se budou v budoucnu využívat pro točení apokalyptických filmů...

Velké Přílepy (ceskatelevize.cz)

10. Estetické hledisko

Své kouzlo mívají centra měst a vzdálený venkov. Na halách, skladech, výpadovkách, logistických centrech a drátech vedoucích odnikud nikam si příliš citu pro krásu nevybrousíte. Naopak se celkem obrousíte. S jistou pravděpodobností hrozí i to, že děti narozené a vyrůstající v satelitních městečkách vezmou za pár let kulomet a vyvraždí nějakou redakci či školu nebo spáchají sebevraždu skokem z prvního patra svého domu. Nejhorší případy a potenciální ohniska výskytu frustrantů: Bašť, Mandava, Velké Přílepy a v podstatě celý jihovýchod a severozápad Prahy.

Ale pořád lepší bydlet i v tom „nejsatelitnějším“ satelitu než u maminky. Svoboda vlastního bydlení je totiž k nezaplacení. Ale zaplatit ji, není vlastně až takový problém. Více zjistíte na webu zvedejkotvy.cz.