1. Děláš mi to schválně?

Asi jo. Nebo taky možná ne. Těžko říct, takhle z hlavy. Přestaňte si konečně myslet, že jste středobodem vesmíru. Když dítě cítí, že nejlepší řešení sporu se sourozencem je fyzické násilí, těžko po něm chtít, aby si šlo v případě sporu háčkovat dečku nebo aranžovat tulipány a přemýšlet o tom, jak to budou vnímat rodiče. Ti jsou mu v tu chvíli upřímně ukradení.

2. Proč pořád zlobíš?

S největší pravděpodobností se vaše dítě ráno neprobudí s tím, že vás dneska psychicky zničí. Zlobení je pouze rozpor mezi tím, jak situaci vnímá rodič a jak dítě. Mlátit bráchu bidlem z určitého pohledu prostě není zlobení, věřte tomu nebo ne. Vaše dítě situaci nevnímá tak, že nebohému rodiči zadělává na infarkt. Prostě si naprosto upřímně myslí, že je sourozenec debil a zaslouží výprask. Ostatně, přiznejte se, občas si to myslíte taky.

3. Vážně sis čistil/a zuby?

Jestliže se dítě mazlilo s křečkem a ten při tom zdechnul, při otevření úst mu z nich vylétají netopýři a v místnosti se trochu setmělo, když dítě vydechlo, je zbytečné se ptát. Všichni víme, jak to chodí s namáčením kartáčků, tak na co si tu hrajeme. Dítěti zuby vyražte a je po starostech.

4. Kdy si to jako chceš uklidit?

Nikdy. Slovo „chceš“ se slovem „uklidit“ nemá co dělat v jedné větě. To je jako by se vás dítě zeptalo, jestli si chcete řiť utřít drátěnkou. Fakt. Úplně stejný.

5. Kolikrát ti to ještě mám říkat?

Tuhle blbou hru na zaseknutou desku vynalezly děti. To je potřeba si říct. Nicméně stejně jako vás otravovalo „Užtambudem? Užtambudem? Užtambudem?“ v nekonečné smyčce, dítě nemá nejmenší chuť poslouchat vaše věčně „Pověstenručník! Pověstenručník! Pověstenručník!“. Jsou to jen zbytečná slova vyslaná do vesmíru. Prostě ho tím mokrým ručníkem vemte přes záda, ono si všimne.

6. Po kom jsi tak blbej?

Fakt chcete odpověď? Fakt?

7. Chceš pár facek?

Jasně. Každé průměrné dítě se před usnutím párkrát vezme důtkami přes záda, takže pár facek je super předehra.

8. Děláš si ze mě srandu?

Tohle je přesně ta otázka, kvůli které se děti později s rodičema úplně přestanou kamarádit. Vtipy se nedělají tak, že omylem vyleješ skleničku na zem a někdo jiný na tebe ječí jak hysterka. Když budete dětem vnucovat, že to je sranda a ten váš záchvat je projev veselí, chytnou se party a budou si píchat marihuanu do hlavy.

9. Neříkala jsem ti to?

Na dítě spadne asteroid, urve mu nohu, pak ho sejme týpek v ještěrce a navíc mu babička ostříhá ofinu, a co řekne jeho matka? „Aha! Zase asteroid. Jako bych tě nevarovala! Říkala jsem ti, že jestli se ti něco stane, nemáš za mnou chodit!“ Přitom ono přijít nemůže, protože přece ta nožička, že jo. A matka místo, aby mu ji přistehla, dovolává se své jasnozřivosti.

10. Musíš si pořád hrát s tím bimbasem?

Prý jo. U kluků údajně není o čem diskutovat. Pokud máte dceru a hraje si s bimbasem, jsou určité okolnosti, ke kterým je v takové situaci potřeba přihlédnout. Je-li jí do dvaceti pěti let, bimbase utrhněte a zahoďte, protože vaši malou holčičku nemá kdo co obtěžovat. Je-li jí nad čtyřicet, přivažte bimbase k topení, aby neutekl jako všichni před ním. Je-li bimbas vaší dcery, pánbůh s vámi.

A tady 6 důvodů, proč si pořídit dítě ještě před třicítkou.