Zpověď surfaře, kterého překousl žralok vejpůl – G.cz
Vyhledávání

Zpověď surfaře, kterého překousl žralok vejpůl

Měl už namále, ale pak se stal zázrak – objevili se delfíni.

Radek Kovanda
Radek Kovanda 18.2.2018, 10:00

Byl svěží slunný srpnový den roku 2007 a Todd Endris, jinak zaměstnanec mořského akvária, právě surfoval asi dvě stě metrů od pobřeží kalifornského zálivu Monterey Bay. Elegantně klouzal po vlnách, které vzdouvala podvodní písečná duna.

„Seděl jsem zrovna na prkně a čekal na vlnu, když se z vody přede mnou najednou vynořil mohutný bílý žralok. Vystřelil nad hladinu, které se v jednom momentě dotýkal jenom ocasem. Zbývalo asi čtvrt sekundy, než dopadne na mě.“

Podle odhadu ostatních surfařů stojících na břehu měřil žralok kolem šesti metrů a vážil asi tak 1,2 tuny. Viděli ho, když torpédoval Endrise do vzduchu.

„Před očima se mi mihl šedobílý kuželovitý čumák, který mě vzápětí praštil do hrudníku. Byla to rána jako z děla. Žralok se pokoušel mě kousnout, jenže si mě nedokázal narvat do čelistí i s prknem. Pak jsem letěl vzduchem a plácl sebou do vody, nějaké tři, čtyři metry od prkna.“

Otřesený Endris se vydrápal na prkno, které měl přivázané ke kotníku lankem, a položil se na ně břichem. Skoro v témže okamžiku ale žralok zaútočil znovu. Mohutnými čelistmi se zahryzl do surfařova trupu jako do čerstvé housky. Horními zuby mu během vteřiny vyrval v zádech hlubokou, rozeklanou a téměř metr dlouhou ránu. Vlastně ho rozpáral od ramene přes záda až ke stehnu. Dolní čelistí se zakousl do prkna, které tak chránilo Endrisovy důležité orgány v hrudníku, v břiše i mezi nohama.

Bez prkna by už asi byl… inu, na prkně. Žralok totiž svými čelistmi dokáže vyvinout sílu odpovídající skoro třem tunám na centimetr čtvereční. To je třikrát větší síla, než jakou vyvine největší lev.

„Skoro mě překousl vejpůl, tedy na délku. Byl to drtivý skus, ale mě to ani nebolelo,“ vzpomíná Endris. Tehdy nevěděl, že stačil pouhý milimetr, aby mu žralok prorazil plíce, a dva milimetry, aby mu překousl stehenní tepnu.

Obří paryba se surfařem i prknem v čelistech začala prudce třást tím dřevěno-lidským sendvičem ze strany na stranu, jako když pes máchá s krysou v tlamě, a pak zaplula pod hladinu. Vzápětí se ale zase vynořila uprostřed šířící se krvavé skvrny a provedla pohyb, který je pro žraloka bílého typický: hlavu s kořistí v zubech zdvihla nad hladinu.

„Tohle dělají žraloci bílí naprosto běžně. Sledují tak, co se děje kolem. No a pak mě normálně vyplivl.“

Endris se znovu vydrápal na prkno, položil se na ně a křičel o pomoc. Za patnáct vteřin žralok opět zaútočil. Tentokrát útok přišel zespodu. Žralok sevřel ostrými zuby celou Endrisovu pravou nohu a zakousl se až na kost.

„Kopal jsem žraloka levačkou, ale nechtěl jsem mu tahat pravou nohu z tlamy. Bál jsem se, že skousne ještě víc a nohu mi urve. Kopal jsem a mlátil tu bestii pěstmi, snažil jsem se zasáhnout oko nebo nos. Všechno se to ale dělo strašně moc rychle.“

Hladina oceánu se najednou změnila v kypící pěnu - na místo doplavala skupina asi šesti až osmi delfínů, kteří celé dopoledne dováděli nedaleko odtud.

„Skákali přese mě jak šílení, proháněli se kolem a vytvářeli jakýsi půlkruh, živou zábranu mezi žralokem a mnou. Jenom díky nim jsem měl šanci to celé přežít,“ popisuje Todd. „Soustředil jsem se na jedinou myšlenku: dostat se na pláž, vzdálenou asi 150 metrů. Takže jsem začal ze všech sil plavat.“

Jeden ze surfařů na břehu, Joe Jansen, začal odvážně plavat směrem k velké krvavé skvrně. Viděl, jak Endris ze všech sil krauluje ke břehu a své prkno při tom táhne za sebou na lanku. Když k němu doplaval, pomohl mu vydrápat se na prkno.

„Kdyby se na mě ten žralok vrhnul ještě jednou, bylo by to naposled. Neměl bych žádnou šanci to přežít.“

„Necítil jsem nohu, nevěděl jsem, že k ní mám prkno přivázané. Byl jsem napumpovaný adrenalinem, ale věděl jsem, že ztrácím tolik krve, že se na pláž asi nedostanu,“ vypráví Endris. „ Zachránil mě zázrak,“ vypráví Todd. „Ve správném okamžiku přišla dokonalá vlna.“ Stačilo pár pořádných záběrů a oba surfaři se na ní vezli k pláži, zatímco za nimi drželi žraloka v šachu delfíni.

Jakmile se Endris dostal na pobřeží, ihned ho převezli do nemocnice. Píchli mu uklidňující injekci, provedli základní ošetření a pak si ho vzal do práce rentgenista Brian Simpson. I když páteř a orgány byly v místě kousnutí vidět pouhým okem…

Noha, která se dostala žralokovi do tlamy, byla nakrájená jak sváteční sekaná a prýštila z ní krev. Simpson ji podvázal lankem ze surfu. Tlustý flák zádových svalů přiložil na správné místo a přikryl jej ručníkem. Pak nařídil Endrisovi, aby dýchal pomalu a rytmicky, aby se mu zpomalil srdeční tep. Tok krve z rukávů Endrisova rozervaného neoprenu brzo polevil. I tak ztratil Endris víc než polovinu krve.

Vrtulníkem dopravili surfaře na oddělení popálenin, protože tamní vysoce sterilní prostředí pomáhá hojení. Chirurgové pět a půl hodiny Todda sešívali - potřebovali k tomu víc než 500 stehů a 200 kovových svorek. „Bylo to jako dávat dohromady skládačku,“ poznamenal jeden z lékařů.

Za šest týdnů už byl Endris zase u vody. A dokonce na stejné pláži a surfoval ve stejných vodách. „Strachu se musíte postavit čelem. Já nechci přestat surfovat. Bylo hodně těžké se tam vrátit, ale já to musel udělat. A na žraloka se nezlobím. Byl jsem v jeho revíru.“

Endris založil nadaci na vývoj ekologického odpuzovače žraloků. „V jednom dni se sešla spousta malých zázraků, které mi zachránily život. Ani jednou jsem ale nepomyslel na to, že zemřu. Něco mě zachránilo a já chci pomoct ostatním vyhnout se situaci, kterou jsem prošel já.“

A na žraloky pěkně zblízka obrazem i slovem se můžete podívat TADY.

TÉMATA

Podobné články

Doporučujeme

Další články