Lidský mozek a jeho paměť fungují tak, že se v tom člověk jen těžko vyzná. Například vzpomínky na určitá místa, kde jsme trávili pěkné chvíle o dovolené nebo na cestách, se nesoustřeďují jen na místo samo jako obecný obraz. Jsou postaveny hlavně na jeho ideální podobě v jednom okamžiku, kdy jsme si právě uvědomili, že se cítíme báječně, melancholicky, rozjařeně, v pohodě... Jsou s tím spojené specifické vůně a pachy, zvuky a barvy, k tomu i mimořádný prožitek vlastní přítomnosti, a právě proto je pak naše vzpomínka dlouhou dobu silná a živá.
Přesně tohle se podařilo nasimulovat rakouskému filmaři a hudebníkovi Paulu Wexovi, když počátkem tohoto roku cestoval po jihovýchodní Asii a natáčel zde atmosféru různých obyčejných, ale pozoruhodných míst.
Dle svých vlastních slov chtěl vytvořit „zpomalený audiovizuální neurotický prožitek“ každodenních věcí a pohledů, k němuž posléze zkomponoval i hudební doprovod, a celé to nazval Interrupt (Přerušení).
„Nikam nespěchejte, uvelebte se a pusťte si to beden nebo do sluchátek,“ doporučuje ideální způsob konzumace svého díla Wex. „Přesně tohle všechno jsem zažil na poslední cestě, užijte si to se mnou.“
A TADY se můžete podívat na procházku vesmírem s GoPro kamerou.