Zničíme celý vesmír?

Obrázek uživatele Ivan Brezina
16.5.2014, 12:05
Vědci chtějí odhalit, z čeho se skládá hmota. Nedaleko Ženevy proto byla spuštěna "Mašina Soudného dne". Letos na podzim se rozeběhne naplno. Co všechno se může stát?
Zatím největší světový urychlovač částic LHC (Large Hadron Collider) je monstrum, uložené v dvacet sedm kilometrů dlouhém kruhovém podzemním tunelu. Dokáže proti sobě vystřelit dva svazky protonů s takovou rychlostí a silou, že se při srážce uvolní nesmírné množství energie. Na extrémně malé ploše vznikne tlak a teplota tisíckrát větší než v nitru hvězd. Na Zemi se tak znovu objevily podmínky, které naposledy panovaly před třinácti miliardami let, když Velkým třeskem vznikl vesmír. Zjednodušeně řečeno – začali jsme si hrát na Boha. Protože ale na rozdíl od něj nejsme vševědoucí, nikdo pořádně netuší, co to udělá. Jak to funguje? Podle některých fyziků to může být poslední pokus lidstva. Pokud by se totiž LHC vymkl kontrole, mohl by způsobit zkázu celé naší planety nebo i celého vesmíru. Katastrofických scénářů je hned několik. Vytvoří se miniaturní "černá díra", objekt s obrovskou přitažlivostí, který začne požírat vše kolem? Vznikne magnetický monopól, který způsobí nezadržitelný rozpad hmoty? Otevře se "Stargate", brána do jiného rozměru, odkud se k nám mohou přenést neznámé síly? Dojde k přeskoku kvantového stavu vakua, a tím ke zhroucení časoprostoru a zániku Galaxie?  

Kvark-gluonové plasma

l31_00511013 Takhle vypadá "Mašina Soudného dne" zevnitř (foto CERN) To všechno jsou jen fantastické hypotézy. Existuje ale ještě strašidelnější riziko, které je naopak docela reálné. Urychlovač LHC dokáže rozbít atomy na základní stavební prvky hmoty: elementární částice složené z takzvaných kvarků. Při extrémní teplotě a tlaku se hmota rozpadne až na kvark-gluonové plazma, nepředstavitelně hustou a horkou "prahmotu", která kdysi tvořila prvotní kouli Velkého třesku. Toto plazma se za jistých okolností může znovu spojit v částici zvanou strangelet (česky nejspíš "podivnůstka"), jež zůstane stabilní i za běžné teploty a tlaku. cern-aerial2 Kruhovitý tunel urychlovače LHC je dlouhý 27 kilometrů (www.coepp.org.au) Podle výpočtů by byl strangelet milionkrát těžší než běžné atomy – kousek "podivné hmoty" velký jako zrnko pylu by vážil až několik desítek tun. Stěny urychlovače by tak těžkému objektu nedokázaly odolat, takže by se vlastní vahou propadl do středu Země, kde je nulová gravitace. Nesmírná přitažlivost strangeletu by tam začala pohlcovat atomy naší "normální" hmoty, rozkládat je na kvarky a měnit v "podivnou" hmotu. Strangelet by prostě požíral naši planetu zevnitř. Něco podobného předpověděl už spisovatel Gustav Meyrink v povídce Černá koule (1903). V ní dva indičtí světci vytvoří tajemný objekt, do něhož lze promítat lidské myšlenky. Když do něj ale jakýsi voják přenese prázdnotu, kterou má v hlavě, začne koule nezadržitelně pohlcovat celý svět. Ve filmu natočeném podle knihy Michaela Endeho Nekonečný příběh (1984) zase pohádkovou říši požírá Nicota, kterou nelze zastavit.  

Den konce světa

l29_00510026 Ten pán sice zničí Zemi, ale aspoň má síťku na vlasech... (foto CERN) Nikdo netuší, jestli by takové "smrskávání" a "zahušťování" Země trvalo několik vteřin nebo několik let. Nejdřív by se nejspíš objevila obrovská zemětřesení a tsunami. Jak by strangelet rostl, kontinenty by pukaly a hroutily se do nitra naší planety. Po povrchu zmenšujícího se glóbu by zběsile pobíhali lidé, podobní mravencům v zapálené krabičce od sirek. Nakonec by na místě Země zbyla jenom doběla rozžhavená koule o průměru asi sto metrů, která by ale vážila stejně jako původní planeta. Podobná jádra extrémně husté a těžké hmoty dnes existují v nitru neutronových hvězd. Zdá se vám to přitažené za vlasy? Mezinárodní vědecká komise riziko vzniku strangeletu nevyloučila. Konstatovala jen, že k tomu dojde asi s takovou pravděpodobností, jako že tři týdny za sebou každý den vyhrajete první cenu ve sportce. Je to hodně, nebo málo? A stojí to za risk? Znepokojení občané podali žalobu, která se stavbu "Stroje Soudného dne" pokoušela zarazit. Neúspěšně... Televize BBC před časem natočila sci-fi "dokument" s názvem Den konce světa (End Day). V závěrečné scéně fyzik Howell s úsměvem projde špalírem demonstrantů s transparenty "Zastavte pokus!", zmáčkne vypínač LHC a pak už jen bezmocně sleduje, jak obrovský vír vcucává nejen urychlovač, ale i všechno kolem. Sledujte od 53:45: A tady se podívejte, jak hroucení Země dovnitř vypadá na animaci:   Kvark-gluonové plazma, z něhož je strangelet stvořen, takřka určitě existovalo při vzniku vesmíru. Mohly jeho pozůstatky přežít dodnes i někde jinde než v nitru neutronových hvězd? Nepřímý důkaz podali v květnu 2002 vědci z americké Southern Methodist University. Při analýze statisíců archivních záznamů seizmických poruch zjistili, že v říjnu 1993 došlo k podivnému zemětřesení. Jeho vlny se táhly napříč planetou podél jedné jediné osy. Vypadalo to, jako kdyby něco extrémně malého a těžkého narazilo do Země v Antarktidě a o pár sekund později vylétlo ze dna oceánu u jižní Indie. K druhému případu došlo jen o měsíc později. Vstup byl tentokrát v Austrálii, výstup nedaleko jižního pólu.  

Poslední léto

l28_00802016 Hasiči nám před strangeletem asi moc nepomůžou (foto CERN) To "něco" mělo v obou případech rychlost asi 800 km za sekundu a vážilo nejméně deset tun. Kdyby šlo o asteroid, uvolnila by srážka energii jako při výbuchu jaderné pumy ráže 200 kilotun. "Něco" ale jen projelo Zemí skrz naskrz, jako když zabodnete rozžhavený drát do hroudy másla. Vědci z toho usuzují, že tajemní návštěvníci nemohli být větší než lidská červená krvinka. Jediná stopa, kterou po sobě zanechali, jsou seizmické vlny, jež nelze vysvětlit běžným zemětřesením. Byly to strangelety? A pokud ano, proč nezničily Zemi? Možná jen proto, že letěly moc rychle, takže běžnou hmotu nestihly "nakazit" rozpadem na kvarky. Pokud ale strangelet uměle vyrobíme, nikam nepoletí. Zůstane tu s námi... Jsme rukojmí hrstky šílenců v bílých pláštích. Vědci připomínají děti, které si hrají ve stohu se sirkami, aby zjistily, "co to udělá". Britský astrofyzik Martin Reese v souvislosti s experimentem na urychlovači LHC připomíná nejistotu, která mezi vědci panovala před prvním pokusným odpálením jaderné bomby. V červenci 1942 se vážně obávali, že obrovská teplota zapálí vzdušný dusík, takže na Zemi shoří kompletně celá atmosféra. Nakonec se to prý nestalo jen proto, že zážeh štěpné reakce trvá příliš krátce. Ale nezoufejte – pokud Zemi nesežere strangelet, aspoň se dozvíme něco nového o podstatě vesmíru. Loni v únoru byl LHC odstaven. Znovu spuštěn bude letos na podzim. Takže si v klidu užijte poslední léto, než se otevřou tyhle dveře pekla: l11_00000001 Vylétne odtud Zlo? (foto CERN)

Komentáře

Doporučeno pro vás