Jak je to vlastně s tou „českou“ inflací?

Kdo má hlavní zásluhu na snížení tuzemské inflace pod úroveň deseti procent, tedy na nejnižší hodnotu od roku 2021? Pokud už bychom museli ukázat na jednu osobu jako symbol, byl by krotitelem inflace nejspíše Jiří Rusnok, do poloviny loňského roku guvernér České národní banky.

Kroky vlády premiéra Petra Fialy typu zastropování cen energií totiž přispěly ke snížení inflace minimálně. Vždyť už letos po většinu roku dodávají energetické firmy elektřinu či plyn pod úrovní stropu. Hlavním důvodem snížení inflace jsou vlivy mezinárodní, zejména dramatické snížení burzovních cen plynu a elektřiny v EU, a také statistické – hlavně efekt vyšší základny meziročního srovnání. Tyto vlivy jsou mimo dosah ovlivnění jakéhokoli českého politika. Výrazy jako „Babišova drahota“, „Fialova drahota“ nebo „Fialovo zkrocení inflace“ jsou pouze politickými výroky, jimiž si vládní či opoziční politici snaží klamavě nahnat politické body. V opravdu odborné a vážně míněné seriózní diskuzi je žádný skutečný ekonom nepoužívá. Neobstály by totiž.

Pomineme-li mezinárodní faktory, které z valné většiny stojí jak za markantním vzestupem inflace zejména loni, tak za jejím nynějším poklesem, lze v domácích luzích a hájích největší zásluhu na zkrocení inflace připsat právě zmíněnému Rusnokovi. Česká národní banka pod jeho vedením začala už v polovině roku 2021 zvyšovat své úrokové sazby, a to poměrně razantně. Začala tak činit jako jedna z prvních centrálních bank ve světě. Přitom kroky centrální banky se v hodnotě inflace promítnou třeba i se zpožděním 1,5 roku. Takže nynější pokles inflace je do jisté míry – pomineme-li tedy mezinárodní příčiny – odrazem razantního navyšování úroků ČNB v druhé polovině roku 2021 a v první půli roku loňského, kdy jí ještě šéfoval Rusnok.

Rusnokova bankovní rada beze zbytku využila komfort, který jí poskytla možnost provádět nezávislou měnovou politiku. To ostatně dosvědčuje i aktuální pohled na Slovensko.

Slovensko vykazuje vyšší míru meziroční inflace než Česko. Podle včera zveřejněných údajů slovenských statistiků činila v červnu meziroční inflace na Slovensku 10,8 procenta, zatímco v Česku dle ČSÚ jen 9,7 procenta. V obou zemích se ovšem inflace snižuje. Takzvaná harmonizovaná inflace činila na Slovensku v červnu dle předběžných údajů Eurostatu, resp. ČSÚ 11,3 procenta, zatímco v Česku 11,2 procenta. Harmonizovaná inflace, kterou sleduje Eurostat, je preferovaná z hlediska mezinárodního srovnání. Na Slovensku by inflace měla být letos i v příštích dvou letech znatelně vyšší než v Česku. Podle prognózy, již sestavuje agentura Bloomberg na základě střední hodnoty řady odhadů mezinárodních finančních institucí, by letos měla celoročně inflace na Slovensku vykázat hodnotu 11,3 procenta, v příštím roce pak 5,4 procenta a roku 2025 pak 3,8 procenta. Podle stejného odhadu bude česká inflace v daných letech vykazovat po řadě hodnoty 10,9 procenta, 2,8 procenta a konečně 2,3 procenta.

Mezinárodní instituce tedy předpokládají, že Česko má před sebou více let, po která bude – jako už nyní – vykazovat nižší inflaci než Slovensko. To souvisí zejména s omezenějšími možnostmi, jimiž slovenská ekonomika může vleklejší zvýšené inflaci čelit. Slovensko především na rozdíl od Česka postrádá onu nezávislou měnovou politiku, kterou právě dokázala využít Rusnokova bankovní rada – což nyní pozorujeme v přímém přenosu, byť se zmíněným zpožděním až půldruhého roku. Slovensko o nezávislou měnovou politiku přišlo vstupem do eurozóny. Pokud by nebylo členem eurozóny, mohlo by nastavit své základní úrokové sazby na vyšší úroveň a tak – jako Česko – proti inflaci bojovat účinněji.

mohlo by vás zajímat

Pořád úplně nechápu, díky čemu jsem uspěl. Já, takovej obyčejnej týpek, říká Pokáč v (NE)BLÁZNI

Kritici, kteří v současnosti stále ještě poukazují na to, že boj České národní banky s inflací je neúčinný, tedy nyní buď musí toto své stanovisko přehodnotit, nebo začít říkat, že také boj Evropské centrální banky s inflací – alespoň tedy v zemích typu Slovenska – je neúčinný. ECB si nemůže dovolit nastavit vyšší úrokové sazby, neboť by tím ohrozila udržitelnost veřejných financí zejména takzvaného jižního křídla eurozóny v čele s Itálií.