Vzducholoď USS Macon: Havárie amerického zepelínu předznamenala konec éry nebeských obrů
Vyhledávání

Zkáza vzducholodi USS Macon: Havárie amerického zepelínu předznamenala konec éry nebeských obrů

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Gigantická létající plavidla doutníkového tvaru připomínající obtloustlé letadlo či šišatý horkovzdušný balón definitivně zmizela z nebes přibližně před šedesáti lety. Dnes se již vzducholodě prakticky nepoužívají, velice zřídka se dají spatřit alespoň jako „reklamní poutače“. Ačkoli se v současnosti znovu uvažuje o využívání modernizovaných vzducholodí, zejména pro úsporu paliva, zatím jde jen o teoretické plány a testování. Jedním z důvodů, proč již zepelíny nebrázdí oblaka, je havárie obrovské ztužené vzducholodě USS Macon (ZRS-5), k níž došlo přesně před 86 lety. Právě zřícení USS Macon bylo totiž poslední kapkou a předznamenalo konec éry těchto létajících plavidel, které jednou měly být budoucností leteckého průmyslu.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 12.2.2021, 09:00

Zepelíny

Vzducholodě měly být budoucností letectví. Přeprava lidí, transport nákladů, válečné využití… k tomu všemu a mnohému dalšímu měli nebeští obři sloužit. Jejich éra však netrvala příliš dlouho, a to z mnoha důvodů. V terénu se vzducholodě jednoduše neosvědčily.

Vzducholodě se dělí na několik různých typů, primární dělení se odvíjí od kostry vzducholodě. Je-li stroj bez pevné kostry a svůj tvar udržuje pouze díky přetlaku nosného plynu v obalu, jedná se o vzducholoď neztuženou. Poloztužená vzducholoď disponuje částečnou kostrou. Nejrozšířenějším typem však byly vzducholodě ztužené, které měly pevnou kostru v celém „trupu“. Pro stroje tohoto typu se časem rozšířil název zepelin či zepelín odvozený od Ferdinanda von Zeppelina, jenž byl výrobcem většiny takto ztužených vzducholodí.

Problém vzducholodí, a současně také důvod proč je již hojně nevídáme a nevyužíváme, byl především v jejich náchylnosti k haváriím, kvůli čemuž byly mezi čtyřicátými a šedesátými léty postupně vyřazeny z provozu. Jednou z takzvaných posledních kapek byla havárie vzducholodi USS Macon a její „sestry“ USS Akron.

Havárie USS Akron

USS Macon i USS Akron byly dvěma obřími ztuženými vzducholoděmi, které si pořídilo americké námořnictvo na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Jednalo se o největší létající objekty na světě. Plány amerického námořnictva byly v tomto ohledu skutečně ambiciózní. Každý ambiciózní plán však může skončit i značným nezdarem, což se naneštěstí stalo v obou případech.

USS Akron byla plánovaná jako průzkumný stroj nesoucí několik parazitních letounů na palubě. Parazitní letouny jsou typem letadel, které jsou do vzduchu vypouštěny za letu z jiného stroje. Mělo se tedy jednat o důležitý vzdušný strategický stroj. Akron se poprvé vznesla 25. září roku 1931 a fungovala až do třetího dubna roku 1933. Tehdy odstartovala ke cvičnému letu, při němž se však dostala do mořské bouře. Lodi bylo utrženo kormidlo a následně se celá zřítila na hladinu oceánu. Z posádky čítající 76 mužů přežili havárii pouze tři, při záchranných akcích se navíc zřítila ještě jedna menší vzducholoď. Jednalo se o veliký nezdar, jenž měl být napraven vypuštěním nové vzducholodě, tedy USS Macon.

Zkáza USS Macon

USS Macon byla slavnostně pokřtěna přibližně tři týdny před havárií své předchůdkyně. Když se vzducholoď poprvé vznesla k nebesům, bylo 21. dubna roku 1933. Macon měla přibližně stejné rozměry jako Akron, jednalo se tedy o skutečného létajícího obra. Na délku měřila 239 metrů, její vrtule měřila pět metrů a byla poháněna osmi motory Maybach VL-II po 420 kW, což odpovídá přibližně 560 koním na jeden motor. Vzducholoď byla plněná héliem a disponovala 12 plynovými oddíly o celkovém objemu 193 tisíc kubických metrů.

Stejně jako u USS Akron se i u tohoto zepelínu počítalo s tím, že bude fungovat jako jakási letadlová vzducholoď. Fungovala by tedy na podobném principu jako letadlové lodě, ovšem s tím rozdílem, že by se veškeré procesy odehrávaly v oblacích. Tímto způsobem měla na strategicky důležitá místa přenášet až pět stíhacích dvouplošníků. Podobně jako v případě USS Akron však skončilo fungování USS Macon tragédií.

Zepelín Macon uskutečnil během své aktivní služby celkem 54 letů v délce necelých osmnácti set letových hodin. K poslednímu letu došlo 12. února roku 1935, když se vzducholoď na pobřeží Kalifornie dostala do spárů bouře. V bouři došlo vlivem větrných poryvů k silnému poškození celé vzducholodě. Poškozena byla záď, vzducholoď ztratila svou svislou ocasní plochu a několik plynových oddílů bylo protrženo. Posádka ztratila kontrolu nad řízením celého plavidla, které mezitím začalo klesat k zemi.

Velitelem USS Macon však byl H. V. Wiley, který byl jedním z přeživších havárie USS Akron a měl tedy s podobnou situací potřebné a klíčové zkušenosti. V důsledku jeho nařízení bylo vypuštěno palivo a odhozena zátěž, na což vzducholoď zareagovala vystřelením z původní výšky 850 metrů do výšky 1480 metrů. Odtud začala klesat k zemi. Celkový čas pádu gigantické a těžké ztužené vzducholodě na hladinu moře trval poměrně dlouhých dvacet minut. Původní rychlost klesání, jež byla 230 metrů za minutu, se totiž podařilo zbrzdit na bezpečných 48,5 metrů za minutu.

Zbytečná ztráta

Zřícení vzducholodě USS Macon si přesto vyžádalo dvě oběti z celkových 83 pasažérů na palubě. Jednalo se však o zbytečné ztráty. Důvodem nebyla nepřipravenost, tak jako tomu bylo při havárii USS Akron, k dispozici byl tentokrát dostatek záchranných vest. Jeden z členů posádky však z řítící se vzducholodě vyskočil ve chvíli, kdy byla ještě příliš vysoko nad hladinou, a druhý člen posádky utonul, když se pokoušel z potápějícího se zepelínu zachránit soukromé věci. Zkáza USS Macon byla posledním hřebíčkem do rakve éry ztužených vzducholodí, a přestože se ztužené zepelíny v USA v menší míře používaly až do roku 1940, předznamenala právě tato havárie jejich definitivní konec.

Podobné články

Doporučujeme

Další články