K husitství se hlásíme jako k historickému vrcholu českých dějin. Vnímejme proto islamistická zvěrstva jako něco, co je Čechům blízké a důvěrně známé.
Zločiny a zvěrstva Islámského státu nemá smysl připomínat ani popisovat. Všichni je známe – bohužel. Jedním z nejnehoráznějších počinů bojovníků IS je zničení dva tisíce let starého antického chrámového komplexu v syrské Palmýře, který byl na seznamu UNESCO. V srpnu před dvěma lety ho zbořili trhavinami a zbytky rozjezdili buldozery. Svět tak příšel o další část nenahraditelného kulturního dědictví.
aerial-view-palmyr_3313987b.jpg
Syrskou Palmýru už dnes uvidíte jen na fotkách (Foto: i.telegraph.co.uk)
Připadá vám to zrůdné, bizarní a podivné? Nám taky – a z dnešní evropského pohledu to zrůdné, bizarní a podivné bezesporu je. V zájmu spravedlnosti se ovšem sluší připomenout, že to nepraktikovali a nepraktikují zdaleka jen muslimové. Stejně, ne-li hůř, se před šesti stoletími chovali i čeští husité. Tedy příslušníci reformačního náboženského hnutí, od něhož my Češi tak rádi odvozujeme svou národností identitu. Jste pyšní na Jana Žižku? Možná jste nevěděli, že byl přímo zodpovědný za následující věci a činy:
Zhanobení mrtvoly českého krále
husite_a_islamiste.jpg
Jak nás učil Mistr Jan: "Hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti." (Foto: Kolaž: Kafis)
V srpnu roku 1420 přepadlo husité Zbraslavský klášter, pobořili ho, vykradli a nakonec zapálili. Rozbíjeli a spalovali sochy a obrazy, které podle nich jen odvádějí mysl věřících od Boha. Husitský kronikář Vavřinec z Březové píše: „Dne 12. června 1420 upálili táborité čtyři zbraslavské cisterciácké mnichy proto, že nechtěli svolit k přijímání pod obojí způsobou a že nechtěli odložit svůj šat řeholní.“
Husité pak v klášteře vytáhli z hrobu tělo krále Václava IV. (který zemřel jen rok předtím), položili ho na oltář a na hlavu mu posadili korunu ze sena. Mrtvole pak do úst lili pivo. Podobně se pak chovali i v Praze. „Ve svém obrazoborectví nacházeli až jakousi děsivou zálibu,“ píše Josef Musil. „Fresky namalované na zdech pražských kostelů probodávali kopími, oštěpy a sudlicemi nebo na ně kydali bláto. Právě táboři uřezávali sochám uši a nosy, stejné části těla odstraňovali i z obrazů a bodali světce do očí. Při tom provokativně říkali: ‚Jsi-li Bůh nebo svatý, braň se, a my ti uvěříme!‘“.
Rozsekáni na kusy
Na moravském Velehradě v únoru 1421 husité přímo uprostřed chrámu upálili sedm cisterciáckých mnichů. V hlavním oltáři velehradské baziliky je jako relikvie zasazen kámen, ke kterému byli v ohni přivázáni.
139311142024017524669954.jpg
To samé dělal Žižka, ale v mnohem masovějším měřítku (Foto: newsmedia.tasnimnews.com)
„Další cisterciácké kláštery, posvěcené krví mučedníků, jsou například Zlatá Koruna, Osek a Zbraslav,“ píše katolický autor Isidor Vondruška. „Své mučedníky z doby husitské mají augustiniáni v Jaroměři, benediktini v Břevnově, dominikáni u Jaroměře a kartuziáni v Sedlci. Město Mohelnice leželo půl století v rozvalinách, a v nich položilo za svou víru život 700 katolických křesťanů. Zdenko z řádu johanitů byl v březnu 1420 na kusy rozsekán od táboritů na rozkaz Žižky. Před smrtí projevil přání, aby jeho tělo mohlo být v částečkách rozesláno do všech krajin a aby dalo svědectví o pevnosti jeho víry…“
Kronikář Bohuslav Balbín uvádí, že v květnu 1425 dobyli husité Jindřichův Hradec, kde pak v sudu upálili faráře Ocelku. Ve Zvoli u Jaroměře utopili v květnu 1421 čtyři dominikánské mnichy a v Jaroměři upálili probošta Štěpána a šestnáct augustiniánských mnichů. V Prachaticích nechal Žižka zavřít pětaosmdesát lidí do kostelní sakristie, naházet na ni slámu se smolou a zapálit. Podobně skončilo i více než sto jihočeských adamitů, a to přesto, že šlo o věroučnou skupinu v rámci husitů. Žižka je v roce 1421 přikázal upálit a pobít.
Uřezání nohou a rukou
Kronikář Sylvius zaznamenal, jak v hradecké diecézi husité katolickým kněžím v zimě uřezali ruce a nohy, a pak je nechali umrznout na ledu.
Kronikář Vavřinec z Březové píše o masakru v Chomutově, kde husité povraždili asi 2500 katolíků. „Zlotřilé ženy táboritské“ přitom podle něj podle „vyvedly z města ženy a panny, oplakávající své muže a rodiče, slíbivše jim bezpečný odchod, ale když ony vyšly z města, svlékly z nich roucha, pobraly jim peníze a jiné věci, a zavřevše je do jedné viničné boudy, zahubily je plameny ohně a nešetřily ani těhotných, aby rozmnožily nenávist své nepravosti…“.
Podle Vavřince z Březové husité katolíky „pronásledovali mnohými způsoby, olupujíce chudé, trápíce žalostně a nemilosrdně poddané, nešetříce kněží, ani mnichů, ani jeptišek, ani řeholníků, ani kostelů, ani domů, nýbrž zavrhnuvše všechnu bázeň Boží, co mohla dosáhnouti ruka táborů, roztrhávali, bořili, pálili nebo vniveč obraceli. Není péra, které by bylo s to vypsati tolik a tak strašných skutků…“
Upálení u plotu
Rektor pražské univerzity Ondřej z Brodu v traktátu O původu husitů na jejich zvěrstva vzpomíná takto: „Tito se však nespokojovali vylupováním kostelů, nýbrž chvátali, aby je, požárem již strávené, strhli a se zemí srovnali, zajaté mnichy, mistry i kněze vrhali do plamenů k hořícím sochám, jiné nechávali ležet údů tělesných zbavené, jiné divou rukou usmrcené; a nejsouce usmířeni smrtí, nýbrž zuříce, což je krutější, proti mrtvým, i mrtvoly jejich snažili se neb hleděli spálit.“
O dalších husitských zvěrstvech z roku 1420 píše Ondřej z Brodu: „Zajato bylo několik kněží, z nichž jsem některé znal podle jména i podle života. Když je za ruce i za nohy přivázali k suchému plotu, navzájem se napomínali, aby trpěli pevně i mužně pro obecnou víru. Plot se zapaluje, sláma s hojným dřívím se přikládá, už přistupuje a blíží se k nim hltavý plamen. Každý z nich poroučí do rukou Páně duši svou. Tak pevně odevzdali mrtví své duše Pánu.
worjrw.jpg
Hromadné střílení zajatců islamisty je děsivé, ale pořád je to „humánnější“ než husitské upalování (Foto: stumpknocker77.com)
Avšak katové vidouce, že nebyli zcela stráveni ohněm, ač byl ohromný, nýbrž že jen duši vypustili, řídíce se zuřivostí i zlobou a rozhodujíce se, že se nemá ani mrtvých šetřit, snesli na řečené mrtvoly mnohem více slámy s dřívím i suchými sudy. Když to bylo naloženo a zapáleno a když vše shořelo, byla svrchu řečená těla nalezena stejně jako dříve nedotčena.“
„Kdož sú boží zabijáci…“
Když jsme před několik málo lety měli tu hroznou možnost vidět v televizi či na webu záběry upalovaného jordánského pilota, sekání hlav egyptským křesťanům nebo ničení antických památek v Sýrii, chvěli jsme se hnusem. A přitom se to vůbec v ničem neliší od husitských zvěrstev. České děti se ve školách učí o husitství jako o jednom z vrcholů českých dějin. Žižka je pro nás historický hrdina. Budou se za pár století nějaké cizí děti učit o dnešním Islámském státu jako o vrcholu nějakých cizích dějin?
Že husité krutě vraždili a ničili „dávno“, zatímco radikální islamisté to dělají dnes? Obě teroristická hnutí k sobě i přes šest století mají velmi blízko. Vycházejí totiž z temných sadistických „spodních proudů“ lidské povahy, které se mohou kdykoli probudit. Je třeba o tom vědět a vyprávět o tom potomkům. Až zase v televizi uvidíte zakuklence s kalašnikovy, řekněte: „Milé děti, toho jejich samozvaného chalífu Bakra al-Bagdádího už jsme tu kdysi měli v bledě modrém. Jmenoval se Jan Žižka…“
A na závěr se mrkněte na 3 důvody, proč pražský Vítkov není jen tak obyčejný kopec.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
