Jak zní jedna moudrá slova, je na nás, jak s časem, který je nám pro život vyměřen, naložíme. Když však sledujeme média, musí mnozí z nás mít pocit, že opravdu žijeme v jakémsi válečném stavu a nezbývá než čekat, než pohroma pomine.
Když jsem nedávno děkoval našim zaměstnancům za jejich odpovědné chování, samozřejmě jsem i přiznal, že chod pandemie jako celku moc neovlivníme. Co ale ovlivníme zásadně, je péče o zdraví každého z nás a našich blízkých. Ano, stejně jako se doma v kuchyni dnes řeší práce, tak se i z kanceláře, výrobní haly či nemocnice aktuálně řeší, jak je na tom rodina a zda jsou doma všichni zdrávi. Odpovědné chování v jedné sféře našeho života se pozitivně přelévá do té druhé a stejně tak v opačném gardu.
Stále více lidí je však přesvědčeno, že „to všechno“ už trvá příliš dlouho. Máme zřejmě oprávněný pocit, že jsme na jaře investovali mnoho sil do odvrácení stavu, ve kterém se teď nacházíme. A čím déle tento stav bdělosti trvá, tím více „chybověji“ máme tendenci se chovat. Je to lidsky přirozené – nicméně je potřeba se této přirozenosti vzepřít, bez toho není cesta ke zlepšení.
Práce z domova je všude tam, kde ji lze účinně zavést, důležitým firemním opatřením s jasným efektem na vývoj pandemie. Naše zkušenosti z předchozích měsíců ukazují, že nemusíme ztratit produktivitu ani při výrazné změně stylu práce. Mnohokrát jsem se během jara setkal s argumenty, že takto vysoká míra práce z domova nás připravuje o sociální kontakty, na něž jsme i v práci zvyklí. A v kanceláři občas vídal více lidí, než kolik bych očekával. Ano, vždy potěší, když existuje přirozená motivace setkávat se s kolegy. Ale i tomu je třeba se vzepřít a namísto toho se více a lépe učit využívat nástroje vzdálené komunikace. Například sociální rozdíl mezi obyčejným telefonováním a videohovorem je propastný. Chápu přitom, že ne každému je milé ukazovat při pracovní videokonferenci na pozadí chaos své domácnosti, zvlášť když je třeba ještě dětem připravit teplý oběd, na který jsou zvyklé.
Fenomén firemní odpovědnosti je tu sice s námi již dlouho, ale troufnu si říct, že teprve rokem 2020 se prověří, jak a které firmy svou odpovědnost vůči společnosti myslí upřímně. Vidíme to tam, kde kolegové nezištně zastoupí v terénu spolupracovníka, který je zdravotně zranitelnější. Nebo třeba právě tolerancí vůči ztíženým podmínkám rodičů s malými dětmi, které nemohou do školy.
I zde se může dostavit únava, která bude výsledkem bezprecedentního propojení soukromého a pracovního života, jaké dnes zažíváme. Podmínky jsou bohužel nerovné, a každý si tak musí hledat pro něj optimální způsob fungování v nové situaci. Firma v tom musí být svým lidem nápomocná. Neměla by totiž v produktivitě polevit, protože to od ní očekávají nejen akcionáři a zákazníci, ale i společnost jako celek.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
