Prezident Zeman před 25 lety prosadil změnu data slavení osvobození Československa od fašismu na 8. května. Tvrdil, že Praha se osvobodila sama a 9. květen je historická stalinská falsifikace. Nyní vyráží devátého do Moskvy slavit.
Miloš Zeman nejspíš i pod tlakem Poslanecké sněmovny ustoupil a podle všeho se vojenské přehlídky v Moskvě nezúčastní – památku padlých rudoarmějců uctí až o den později, tedy 10. května. Buď nechtěl riskovat, že by musel náklady na cestu platit z vlastní kapsy či se doprošovat kamaráda Vladimira Putina nebo jednoduše usoudil, že sedět na tribuně mezi Kim Čong-Unem a Raulem Castrem přeci jen není nejlepší způsob jak strávit odpoledne. Dát si pár panáků vodky se slovenským premiérem Robertem Ficem může být určitě větší zábava. Zeman nicméně nijak necouvl ze svých prohlášení, že jeho nepřítomnost na oslavách v Rusku by byla neúctou k sovětským vojákům, kteří padli při osvobozování Československa. Mimo jiné na obhajobu své kontroverzní cesty uvedl, že tu díky Rudé armádě nemluvíme německy a nemusíme říkat Heil Hitler.
Zajímavé však je, že před 25 let měl Miloš Zeman - jakožto poslanec Sněmovny národů - na historické okolnosti konce 2. světové války velmi rozdílný názor. 8. května 1990 Federální shromáždění projednávalo mj. změnu názvu státního svátku z komunistického "Den osvobození Československa Sovětskou armádou" na "Den osvobození Československa od fašismu". Zeman tehdy vystoupil s pozměňovacím návrhem, aby se slavilo o den dříve – místo 9. tedy 8. května, shodou okolností v to samé datum, co byla záležitost projednávána. Vzhledem k tomu, že prezident, jeho příznivci a především Jiří Ovčáček rádi používají argument, že bylo něco vytrženo z kontextu, zde je celý přepis Zemanovy promluvy, který výstižně ilustruje jeho tehdejší úhel pohledu:
„Původní název státního svátku zněl "Den osvobození Československa Sovětskou armádou". Nový název je "Den osvobození Československa od fašismu". Z hlediska obsahu je podle mého názoru tento nový název správný, z hlediska datace nikoliv. Každý národ, každý stát, má slavit svátek svého osvobození v době, kdy k němu skutečně došlo. Historicky se stalo, že v Československu bylo jako poslední od fašismu osvobozeno jeho hlavní město. Pokud známe historická fakta, víme, že se tak stalo 8. května, kdy německá armáda, vedená generálem Tovissantem, složila kapitulaci do rukou České národní rady. Tento kapitulační akt Česká národní rada komentovala ještě 11. května téhož roku, kdy sdělovala tehdejší vládě, že Praha se osvobodila sama.
Fakt č. 2: Kapitulace německých vojsk byla podepsána v Remeši 7. května a vstoupila v platnost 8. května. Většina civilizovaných národů slaví právě tento den jako den ukončení 2. světové války a tedy jako den osvobození od fašismu. Výjimkou je Francie, která jej slaví již 7. května, patrně proto, že Remeš je na francouzské půdě. Naproti tomu Sovětský svaz a jeho satelité z prestižních důvodů a z důvodů historické falsifikace tento svátek vždy slavili 9. května.
Fakt č. 3: Americká armáda mohla osvobodit Prahu podle vyjádření generála Pattona již 6. května a pouze z politických, nikoliv vojenských důvodů, k tomu nedošlo, na přímý zásah Sovětského svazu, neboť Stalin si přál, aby Praha byla osvobozena Sovětskou armádou a k tomu došlo 9. května. Tím bylo zbytečně prodlužováno utrpení lidí v bojující Praze a došlo - i když v mikroměřítcích - k opakování Varšavského povstání, kdy nekomunistická opozice byla určena k likvidaci německými vojsky.
Fakt č. 4: Vojenští a političtí velitelé Pražského povstání byli počátkem 50. let právě proto, že toto povstání zvítězilo vlastními silami, i když samozřejmě v rámci obecné kapitulace, perzekuováni. Vojenský velitel Pražského povstání byl odsouzen k doživotnímu vězení, řada jeho spolupracovníků byla popravena a ostatní dostali dlouholeté tresty. Totéž se týkalo osudu tehdejší ČNR.
Vážené Federální shromáždění, domnívám se, že je naší povinností odstranit fikci stalinské historiografie. Každý národ má právo na své dějiny. Santajána kdysi napsal, že národ, který svoji minulost zapomíná, je odsouzen k tomu prožít ji znovu. Máme-li povinnost vůči lidem, kteří se účastnili Pražského povstání, vrátit jim čest, pak jim tuto čest vrátíme právě tím, když autentické datum osvobození Prahy, a to je 8. květen, vyhlásíme v zákoně o státních svátcích dnem osvobození od fašismu. Kromě toho se tímto datem začleníme do data obdobně slaveného civilizovanými evropskými státy, což je malý, ale přece jen krok k našemu návratu do Evropy. Děkuji vám za pozornost.“
Všimněte si, že Zeman rád používá termín „fakt“, který by měl označovat jakousi pravdivou konstantu. Některým, „faktům“, která Miloš Zeman na začátku své politické kariéry citoval, a na základě kterých celkem logicky vyvodil svůj tehdejší názor, již pravděpodobně prošla doba spotřeby. I přesto, že historická fakta jsou často výsledkem subjektivního úhlu pohledu národa nebo ideologie, mnoho těch, kterými Zeman argumentoval, lze zpochybnit jen stěží.
I bláznivý přítel Ruska Jiří Vyvadil svůj veletoč ve vztazích k „Západu“ a „Východu“ dokázal v rámci své obsedantně konspirační rétoriky zdůvodnit odporem k Borisu Jelcinovi a následnou adorací Vladimira Putina. Vyvadil je sice pravděpodobně psychiatrickým případem, ale alespoň mění své názory na základě dynamického vývoje okolností – tedy změny ve směřování Ruska popř. USA a NATO. Zeman se dnes již o „faktech“, o které se opíral před čtvrt stoletím nezmiňuje, protože by jednoduše do jeho aktuálního postoje nezapadaly.
Samozřejmě, obyčejní vojáci Rudé armády, kteří zahynuli. byť sloužíce totalitní a zvrácené ideologii, si zaslouží úctu. To samé však lze říci o řadových pěšácích Wehrmachtu. Z dnešního hlediska je těžké posoudit, kdo bojoval skutečně „za Stalina“ nebo „za Hitlera“, a kdo jen proto, že musel. Miloš Zeman, ale ve své někdejší řeči jasně dává najevo, že necítí, že by měla Rudá armáda na našem osvobození až takový podíl, když cituje Českou národní radu a její sdělení vládě, že „se Praha osvobodila sama“ a dále zmiňuje „prodlužování utrpení“, „perzekuce členů ČNR a Pražského povstání“, a dokonce v „mikroměřítku“ připodobňuje situaci k Varšavskému povstání.
Vyloženě směšně vyznívá Zemanův výrok, že díky rudoarmějcům nemluvíme německy a nemusíme říkat Heil Hitler. V roce 1990 totiž tvrdil, že Praha nebyla osvobozena Američany pouze z politických důvodů na přání Stalina z čehož jasně vyplývá, že bychom nemluvili německy, ani nemuseli říkat Heil Hitler nehledě na to, jestli by Rudá armáda do Prahy došla či ne. Stejně tak zmiňuje „fakt“, že německá armáda složila kapitulaci do rukou ČNR o den dříve, než dorazili Rusové.
Byl to tedy Miloš Zeman, který se zasloužil o změnu data slavení „Dnu osvobození Československa od fašismu“ a svůj návrh obhajoval i tím, že na rozdíl od Západu „Sovětský svaz a jeho satelité z prestižních důvodů a z důvodů historické falsifikace tento svátek vždy slavili 9. května“, a že je třeba „odstranit fikci stalinské historiografie“. Proč tedy jede Miloš Zeman do Moskvy onoho 9. května? Proč se ještě před několika dny chystal slavit onu „historickou falsifikaci“ na vojenské přehlídce?
Možných vysvětlení je několik. Buď je Zeman opravdu ruským špiónem či zaprodancem a hřeší na to, že si zápisy ze sněmovny nikdo nedohledá, a tak ho neusvědčí z toho, že říká prakticky opak než před 25 lety, nebo je již tak senilní a vypitý, že si jednoduše svoje stará prohlášení a postoje nepamatuje. Případně že onen pán na hradě ve skutečnosti vůbec není Miloš Zeman (ten během exilu na Vysočině skonal na cirhózu jater či rakovinu plic), ale jeho dvojník, pravděpodobně vyšlechtěný v tajných kremelských laboratořích.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
