Trhliny v časoprostoru nabízejí teoretické vysvětlení děsivých historek. Opuštěné lodi bez posádky, ztracená letadla, Bermudský trojúhelník... Lidé, kteří náhle zmizeli, a když se po pár minutách opět objevili, jejich hodinky byly posunuty o celé hodiny nebo dny. Jako kdyby prostě na čas přestali existovat. Lidé, kteří se ztratili na desítky let, a po návratu z “nicoty” byl mladší než jejich děti.   Bermudský trojuhelník (oceanservice.noaa.gov)   Smějete se? Nám jde spíš mráz po zádech. Klasikou je příběh farmářského synka Olivera Thomase, kterého prý otec na Štědrý večer 1909 poslal ke studni pro vodu. Zůstaly po něm jen stopy ve sněhu, které končily v půli cesty (mimochodem, tento námět později “ukradl” Karel Čapek v povídce Šlépěj). Nebo nešťastný David Lang, který se v září 1880 na poli u své farmy v Tennessee náhle rozplynul ve vzduchu před očima své manželky a dalších svědků. Zděšení lidé nenašli žádnou díru v zemi, prostě nic, co by tragickou záhadu objasnilo. Když se asi za půl roku na místě Langova zmizení objevil kruh zažloutlé trávy, děti tam jakoby z dálky uslyšely otcův hlas volající o pomoc. Hlas postupně slábl, až zmizel. Navždy... Anebo je to jen hoax?   Po Davidu Langovi zbyl údajně jen kruh uschlé trávy. (locklip.com)   Podle tzv. inflační teorie, se kterou přišel v roce 1981 americký fyzik Alan Guth, pochází celý náš vesmír z původně miniaturní oblasti, která byla od začátku kauzálně propojená. Mimo tuhle tzv. prvotní singularitu, která byla na samém prvopočátku miliardkrát menší než špendlíková hlavička, neexistoval žádný čas ani prostor. Ten se začal rozpínat až po velkém třesku. Co tedy bylo v okolí singularity, když ne prostor? A jak uvažovat o době před velkým třeskem, když čas započal až s ním, takže žádné “před” nebylo? Vaří se vám mozek? Zkuste si představit, že kromě našeho vesmíru existují i další vesmíry, přesněji řečeno miliardy miliard dalších vesmírů. Inflační teorie nabízí přirovnání ke kotli, ve kterém se vaří voda. Ten kotel se jmenuje multiverzum (česky “mnohovesmír”) a každá z bublinek vroucí vody je jedním ze světů, které v rámci multiverza vznikají a zase zanikají. Každá z těchto kulovitých oblastí rozpínajícího se časoprostoru může mít své vlastní fyzikální zákony, odlišné od našeho vesmíru. V každém z cizích vesmírů může být jiný počet rozměrů. V našem vesmíru se vytvořily tři (výška, šířka a délka). Dalších devět rozměrů prý sice existuje, ale zůstaly “zavinuty” na subatomární úrovni. Co když jsou jiné vesmíry pětirozměrné nebo osmirozměrné? Podle další teorie se časoprostor neustále větví a vznikají paralelní vesmíry. Představte si světy, které jsou sice spojeny výchozím stavem, ale ve kterých v každém zlomku vteřiny probíhají alternativní varianty vývoje. V jedné větvi světů jste se vůbec nenarodili, protože jiná spermie byla rychlejší než ta, díky které jste vznikli právě vy. V další větvi jste zemřeli při porodu. V další větvi vás ve věku pěti let srazilo auto. V další jste se v patnácti dali na perník. V jiné, šťastnější odnoži paralelních vesmírů jste se nejen ve zdraví dožili dneška, ale vaši rodiče zrestituovali rozsáhlý majetek, a navíc jste včera sbalili tu slečnu, která vám v našem vesmíru řekla: „Neotravuj, blbečku!"   Paralelní vesmíry podle vědců skutečně existují. (thespiritscience.net)   O tom, „co by, kdyby", můžete snít donekonečna. Nám v redakci www.g.cz se líbí paralelní svět, ve kterém Miloš Zeman na jaře 2013 nebyl zvolen prezidentem a ze žalu se uchlastal. Podstatné je, že podle fyziků se všechny ty báječné i děsivé možnosti někde opravdu fyzicky uskutečňují. To, co se vám nepovedlo tady, dosáhly nekonečné miliardy vašich dvojníků jinde, a naopak. Přečtěte si o tom fantaskní novelu Jorgeho Luise Borgese Zahrada, ve které se cestičky rozvětvují (1941, česky 2009). První díl článku najdete ZDE.