Velikonoce jsou obecně považovány za všehovšudy radostné období. Křesťané si připomínají zmrtvýchvstání Ježíše Krista a bez ohledu na víru k oslavám Velikonoc patří tradice koledování s pomlázkou. To ovšem vyvolává rudo před očima samozvaným bojovníkům za sociální spravedlnost a genderovým aktivistům. Ti se tyto Velikonoce rozhodli vzít ztečí a kdyby bylo na nich, tak by svátek, který považují za sexistický, nejraději zakázali.
Mnoho Čechů se stále ještě vzpamatovává z oslav Velikonoc. U určité skupiny lidí nicméně mnohem větší trauma než vyšlehání pomlázkou nebo neřízená konzumace alkoholu způsobila trauma samotná existence Velikonoc jako takových. Na sociálních sítích bylo na Velikonoční pondělí možno sledovat doslova křižácké tažení genderových aktivistů proti tradičním svátkům.
O tom, že vyhrocení samozvaní obránci lidských práv rádi hledají útlak a diskriminaci ve všem možném, svědčí i to, že si za svůj nový cíl vybrali právě oslavy svátků jara. Mohli jsme se tak dočíst, že Velikonoce jsou vlastně jen zpátečnickou odpornou oslavou sexismu a násilí na ženách a kdo je slaví, jen svým dílem opileckého burana přispívá k nadvládě bílého heteropatriarchátu.
České velikonoční tradice mohou připadat cizincům poněkud podivné. Přecijen neznalý pozorovatel asi zbystří, když zjistí, že oslavy Velikonoc v našich končinách probíhají tak, že chlapci a muži chodí s upletenými pomlázkami na koledu, kde za symbolické vyšlehání od děvčat dostanou výslužku v podobě barevných vajíček a sladkostí. Způsob oslav je nicméně mnohem starší než křesťanské Velikonoce jako takové a už pohanští obyvatelé symbolickým výpraskem mladými proutky na jaře dodávali ženám a dívkám krásu a mládí. To nicméně nezapadá do dnešní doby přehnané politické korektnosti.
Na internetu jsme se mohli dočíst téměř až dojemné drastické výpovědi o tom, jak je pomlázka symbolem patriarchálního jha a dominance mužů. Genderově uvědomělým ženám tak Velikonoce způsobily doživotní traumata a mužští bojovníci za sociální rovnost si vylévali srdéčka s tím, jak se stydí za období předtím, než prozřeli a sami se jako malí chlapci podíleli na zlech páchaných Velikonocemi na křehké psychice utlačovaných.
Největším problémem celé velikonoční genderové aféry je to, že tábor hodných aktivistů opět vše dohnal do krajnosti a odmítal akceptovat fakt, že k tomu, že někdo skutečně ženu brutálním způsobem pomlázkou zbije, dochází zcela zřídka a na vině není genderový problém Velikonoc, ale to, že onen muž je agresivní idiot. Při čtení konstrukce, že nemožnost utlačované dívky nahlásit výprask pomlázkou na policii je podobně závažná jako popírání holocaustu, pak nutně nastává fáze, ve které pochybujeme o duševním zdraví pisatele.
Když liberální intelektuálové z Prahy, kde se Velikonoce nikdy pořádně neslavily, od stolu v hipsterské kavárně soudí, že všichni ti lidé na venkově, kteří se na Velikonoce těší a pořádají kvůli nim slavnosti, vlastně ničemu nerozumí a je potřeba je vzdělat, i průměrně inteligentnímu člověku dojde, že je něco v nepořádku. Přijet někam na Moravu kázat své genderové evangelium, nejspíše se někteří koledníci neovládnou a místo děvčat v krojích vypráskají aktivisty.
Smutné je, že podobná vyhrocenost, odtržení od reality a skálopevné přesvědčení o vlastní pravdě těch, kteří na sociálních sítích agresivním stylem genderovou rovnost hájí, ve finále snižuje důvěryhodnost celého tématu. Ona rovnost mužů a žen je důležitá a o její dosažení by se mělo usilovat. Nicméně pokud někdo mermomocí zahazuje vše konstruktivní ve jménu zbytečných pseudokauz, kterými jen naštve racionálně uvažující lidi, pak se asi kýžený výsledek nikdy nedostaví.
O pohanském rozměru nejdůležitějších křesťanských svátků více ZDE.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
