Každý osmý migrant se Němcům „ztratil“. Do ubytoven jich nedorazilo na 130 000. Někteří ilegálně přešli do jiných zemí, jiní tu ilegálně zůstali. Německé ministerstvo vnitra o nich nemá přehled.

Tak dnes uvádějí média zprávy o tom, že více než deset procent běženců žádajících v Německu o azyl si pro vyřízenou žádost nakonec vůbec nepřišlo.

refugees.jpg

Maďaři je chtěli zadržet na vnější hranici EU, ale Němci jim to nedovolili a pozvali si je domů (Foto: www.christopherjgreen.com)

Z 1,1 milionu běženců, kteří loni v Německu podali žádost o azyl, nakonec každý osmý (12 %) azylu vůbec nevyužil. Německé úřady netuší, kam se ztratilo 130 000 lidí, což je pro názorné srovnání něco mezi počtem obyvatel Liberce a Plzně.

Plyne z toho hned několik věcí najednou:

1. Každý osmý žádal neprávem

Každý osmý imigrant azyl ve skutečnosti vůbec nepotřeboval. Nechtěl ubytovnu, sociální dávky, jazykové kurzy ani jídlo zdarma. Ale především nakonec nechtěl ani samotný institut azylu, i když o něj původně žádal.

To jinými slovy znamená, že ve své domovské zemi nebyl ohrožován válkou ani politicky či nábožensky pronásledován. Šlo mu o něco jiného, než je bezpečí. Minimálně každý osmý cizinec tedy o azyl v Německu žádá neprávem. Nechce ochranu, ale západní životní standard. Je to tedy ekonomický imigrant.

2. Němci nemají přehled, kdo k nim jde

Němci nedokážou ohlídat, kdo do jejich země přichází, jak se tam pohybuje a co tam dělá. Vzhledem k podmínkám Schengenského prostoru to ani není možné. Sousedící země, které se v souladu se zákony EU snažily imigranty zadržet na vnějších hranicích, byly ale Němci ze začátku označovány za „fašistoidní“ a „nelidské“ (což se týká hlavně Maďarska). Tyto země nakonec musely uprchlíky pustit dál i po intervencích kancléřky Merkelové, která všechny je pozvala do Německa.

Jak se ale ukazuje, Němci už identitu příchozích a jejich kontrolu vůbec neřešili. Rezignovali na jednu ze základních funkcí státu.

3. Ilegálů bude skoro půl milionu

Podle odhadů německého ministerstva hospodářství do roku 2020 do země dorazí asi 3,3 milionu žadatelů o azyl. Kdyby trend pokračoval, v ilegalitě by jich ‚zmizelo‘ celkem 396 000 (zhruba stejně, jako je obyvatel Brna). Tolik cizinců by se v zemi pohybovalo bez toho, aby úřady věděly, co je to za lidi, čím se živí a co plánují.

Umíte si představit větší bezpečnostní riziko než pomyslné Brno plné ilegálů?

Karmický zákon skutkové odplaty

Člověk si může s úsměvem říct: „Náš problém to naštěstí není. Merkelová si je pozvala, ať se o ně tedy Merkelová postará.“ A je na tom úsměvná ještě jedna věc. Když se v květnu 2004 Česká republika stala členem Evropské unie, Němci si vymínili zákaz zaměstnávání Čechů bez pracovního povolení. Uplatňovali ho až do konce maximální možné doby, tedy do května 2011. Prý se báli, že by jinak německá pracovní místa zaplavila lavina českých zaměstnanců.

Nic takového se nestalo. Němci si pak ale paradoxně svou zemi dobrovolně a bez zábran zaplavili mnohonásobkem cizinců, kteří jsou s německým pracovní trhem nekompatibilní. Neumějí jazyk, neznají technologie, nemají pracovní návyky… Němci je teď budou muset živit.

buddhism-02.jpg

Člověku se všechno vrátí - dobro i zlo (Foto: weknowyourdreamz.com)

Buddhista by si řekl, že jde o karmickou odplatu, podle které se člověku vrací přesně to, jak se on sám chová. V Německu jakoby to jen prostě platilo pro celý stát…