Pražská Národní galerie s velkou pompou otevřela výstavu čínského umělce Aj Wej-weje nazvanou Zákon cesty, jejímž středobodem je sedmdesátimetrový nafukovací člun plný postav, které mají představovat uprchlíky. Zatímco různí městští intelektuálové a liberálové již potlačují slzy dojetí, jak s obřím člunem připlula demokracie a humanismus, obyčejní lidé mohou přijít a zaplatit 250 korun za to, aby se dozvěděli, že jsou trapní, což je vysvětlení samotného umělce k tomu, proč své veledílo vystavil zrovna v Praze. Chudí studenti se nemusí bát, že by o toto velké poznání z úst čínského myslitele přišli, jelikož mají vstupné o sto korun levnější.
Národní galerie v Praze hrdě oznámila, že v jejích prostorách je vystaveno kolosální dílo člověka, kterého někteří lidé označují za největšího umělce současnosti, čínského výtvarníka Aj Wej-weje. Konkrétně se jedná o expozici nazvanou Zákon cesty, jejíž hlavní částí je zhruba sedmdesátimetrový nafukovací člun plný černých nafukovacích figurín v nadživotní velikosti, které mají představovat uprchlíky. Své publikum si výstava jistě najde, nezávislý pozorovatel se ale neubrání dojmu, že se stal svědkem pokryteckého kýčařství.
profimedia-0325624081.jpg
Aj Wej-wej je člověk s vizáží dobráka, kterému byste dali pětikorunu. V Národní galerii mu těch pětikorun budete muset dát padesát. (Foto: profimedia.cz)
Aj Wej-wej je vedle umělecké činnosti převážně občanským aktivistou a protičínským disidentem. Za „největšího žijícího umělce“ ho z logických důvodů považují všichni ti, pro které Čína představuje ztělesnění všeho zla, pokud to pro ně tedy zrovna nepředstavuje Rusko a různí městší intelektuálové a samozvaní liberálové. Značná část z nich nemá ani žádnou konkrétní představu o tom, co Aj Wej-wej přesně tvoří, ale jsou neomylně přesvědčeni o tom, že to tvoří dobře. Pro tyto lidi se stal Aj Wej-wej ideálním nástrojem pro uspokojení jejich potřeb neustále někomu vnucovat svůj světonázor a nutit ostatní, aby stejně jako oni projevovali falešnou empatii a nad něčím se dojímali.
Boj proti Čínské totalitě vtělený do jeho děl je z pohledu perzekuovaného čínského umělce pochopitelný. Pro většinové publikum, které nadšeně zaplatí vstupné do Veletržního paláce, je pak tento politický rozměr ideálním odosobněným pojetím toho, že oni sami též chtějí proti něčemu bojovat, nad něčím se pobuřovat a demonstrativně za něco trpět, nicméně nemají moc vlastních problémů, a tak si musí vystačit s tím, že řeší ty cizí. Samozřejmě by šlo udělat i něco konkrétního k tomu uprchlíkům nebo obětem čínské politiky pomoci, nicméně zajít na výstavu a nahrát si z ní fotku s dojímavým textem na facebook je jednodušší a taky tak nějak více viditelné.
profimedia-0325624105.jpg
Ještě že máme angažované umělce, kteří nám vždy ochotně vysvětlí, jak se věci mají. (Foto: profimedia.cz)
Aj Wej-wejův uprchlický člun je naprosto krystalickou ukázkou toho, co tak milují čeští propagátoři toho jediného pravého dobra jako kamarádi Dalajlámy Michael Žantovský a ministr kultury Daniel Herman, případně sympatizanti a členové Strany zelených a TOP09. Ti rádi podpoří nějakou tou korunou citlivou uměleckou duši, aby se mohli dojímat nad něčím, co „ukázalo na problém dnešní společnosti a nastavilo jí zrcadlo“. Druhým hlavním přínosem je to, že každého, komu se na expozici něco nezdá, bleskově označí za netolerantního primitiva a vyděračsky dodají, že komu se to nelíbí, ten nemá srdce a je špatný člověk.
Tento dobrácký rozměr, který je těm, již se dnes označují za liberály, tak vlastní, ostatně potvrdil sám Aj Wej-wej, který v rozhovoru pro DVTV přiznal, že své dílo do Prahy umístil proto, že Češi jsou svými postoji k uprchlíkům trapní, rozumějte mají odlišný postoj než Aj Wej-wej a jeho cílová skupina. Není ani náhodou, že tento rozhovor s ním dělala Emma Smetana, která je stejně jako on zanícenou aktivistkou a na jeho slova místo konfrontačních otázek kolegů Drtinové a Veselovského jen se smutnýma očima postřelené laně soucitně pokyvovala.
Pokud tedy máte přebytečných 250 korun, v případě studentů a důchodců ‚jen‘ 150, můžete navštívit jedinečnou výstavu, která vás přesvědčí o tom, že se máte cítit trapně, a možná tam potkáte nějakého dobrého člověka, který vám jako bonus zadarmo předloží několik dalších důvodů, proč se za sebe máte stydět. To vám taková Muchova slovanská epopej nebo výstava klasického umění nenabídne a nutno uznat, že v tomoto ohledu je Aj Wej-wej opravdu světovou špičkou a navíc i vychytralým obchodníkem, který si našel velmi solventní odbytiště pro svou tvorbu.
O tom, že jako moderní umělec můžete prodat kdejakou hovadinu, se přesvědčte ZDE.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
