Esoteričky to nemají v životě lehké.
Na jednu stranu sice některým lidem pomáhají (za peníze) v nelehkých dobách, ale na straně druhé se potýkají s posměváčky, kteří je častují výrazy jako jsou „čarodějnice“, „šarlatánky“, „mastičkářky“ a podobně. Přitom to jsou ženy, které hledají odpovědi, zkrotily magické síly, věští z křišťálové koule a na nákup létají na koštěti.
5:00 – Dneska jsem si přivstala. Potřebuju totiž natrhat bršlici kozí nohu na kopečku pod šibenicí při východu slunce, abych z ní mohla umíchat nápoj lásky. Sice po vypití nápoje člověku slezou nehty, ale dost se prodává.
6:00 – To jsem si fakt dala. Cestou na kopeček jsem zapadla do bahna a ztratila kouzelný amulet Saturnu, který jsem si koupila na eBayi. Kašlu na to. Natrhala jsem pampelišky u silnice a lektvar udělám z nich. Lidi to nepoznají.
7:00 – Za chvíli přijde první zákazník. Musím se připravit. Křišťálovou kouli mám naleštěnou. Tarotové karty se mi někam poztrácely, tak jsem zbytek namíchala s žolíkovýma kartama. Já si to u zákazníka obhájím. Ještě je potřeba promluvit s vnitřními duchy a navázat kontakt s vyšší dimenzí. Beru si zaříkávací čelenku, zapaluju magickou tyčinku a začínám zaříkávat.
7:30 – Tak žádný kontakt s vyšší dimenzí se dneska nekonal. Ostatně jako nikdy předtím. Navíc se mi udělalo špatně z magické tyčinky. Z čeho to vyrábí? To je naposled, co jsem si koupila magické tyčinky v Tescu ve slevě.
8:00 – Je tu první zákazník. Paráda. Postarší paní chtěla předpovědět, jestli má jít na operaci kyčle, nebo ne. Původně jsem ji chtěla posadit na magické plastové zahradní křesílko, které jsem oblepila céčkama, ale paní bolela kyčel natolik, že nemůže sedět. Občas jí v kyčli i něco zapraskalo.
Paní si tedy lehla na zem a já jsem jí vyložila karty. Podle karet mi vyšlo, že zanedlouho najde svou životní lásku a že bude bohatá. Paní se sice zaradovala, ale chtěla vědět, co s tou operací. To už jsem musela sáhnout k náročnější magii. Vylila jsem proto hrníček kávy na zem a jala se věštit z lógru. Bohužel však bylo kafe rozpustné, takže lógr se nekonal, ale já se toho nebála, tak jsem alespoň vysypala na zem popelník a věštila z vajglů. Paní jsem vyčetla, že na operaci nemusí a hlavně, že jí pomůže můj nový lektvar z pampelišek, který shodou okolností mám v kredenci. Paní mi dala dva tisíce, vzala si lektvar a s úsměvem na rtech se vypotácela o berlích z bytu. Je to hřejivý pocit pomáhat lidem.
9:00 – Pokouším se navázat kontakt s vyšší dimenzí, ale nedaří se.
10:00 – Další zákazník. Paní se chce spojit se svým zesnulým manželem. To už je trochu složitější, protože jsem zatím nenavázala kontakt s vyšší dimenzí, ale to jí říkat nebudu. Ono to půjde i bez toho.
10:10 – Paní jsem navlékla do modlitební róby, což je v podstatě krajková záclona uvázaná kolem krku šňůrou na prádlo, zasedly jsme ke stolku, vytáhla jsem kouzelný jehlan, magickou tabulku a mohlo se jít na to. Začala jsem vyvolávat.
10:20 – Už deset minut vyvolávám a nic se neděje. Nevím, co jsem čekala. Paní vypadá znuděně a skepticky. Začínám ji ztrácet.
10:25 – Vyvolávám, co to jde, ale nic. Paní vypadá, že za chvíli odejde, tak jsem vší silou kopla do nohy stolu. Ten se otřásl, až magická tabulka spadla na zem. Paní se lekla a zbystřila. Konečně. Je chycená.
10:40 – Vůbec se mi nedaří. Když jsem „navázala kontakt“ s manželem té paní a kladla mu otázky, paní se zeptala, kde nechal trezor se všemi šperky. Řekla jsem jí, že manžel povídá, že je v komodě za pianem. Načež mi paní oznámila, že nikdy žádné piano neměla. To byla úplně začátečnická chyba. Nesmím se nikdy pouštět do detailů. Nikdy.
10:40 – Paní odešla. Když jsem jí řekla, že se na ni její manžel těší a říká, že se za chvilku setkají, paní to nevydržela. Naštěstí jsem jí ještě stihla prodat magický jehlan, aby mohla s manželem hovořit i doma. Paní sice už nepřijde, protože magický jehlan je kus železného cosi, co mi vypadlo z motoru auta, když jsem mu žehnala, ale něco jsem z toho vytřískala.
11:00 – Mám teď chvilku čas. Vrhám se na věštění přes e-mail. Mám dvacet nových mailů s dotazy. Nejdřív se mrknu, jestli už zaplatili a pak jim odpovím. Všem jsem napsala, že karty hovoří o jejich budoucím úspěchu, že budou zdraví a v partnerském vztahu se jim bude dařit. Budou mít radost. Já tu radost rozdávám. Jsem světice.
12:00 – Další zákazník. Přišla nějaká mladá paní s mladým pánem. To by mohla být celkem fuška.
12:10 – Paní říká, že se o esoteriku zajímá a chtěla by svému manželovi ukázat, že to funguje. Nejprve mám vyčíst z karet její budoucnost a možná i něco vyvěštit z koule.
12:25 – Výklad karet byl celkem jednoduchý. Klasika. Budete bohatá, budete se mít dobře a tak dále. Manžel vypadal zaujatě. Když jsem vytáhla z krabice křišťálovou kouli a začala z ní věštit, manžel se začal uchechtávat. Takovýhle nevěřící typy nesnáším.
12:40 – Jakmile jsem paní začala věštit z guláše, její manžel hystericky vyprsknul smíchy. Tak a dost. Oba jsem vyrazila. Manžel na mě při odchodu hulákal, že už mě nepotřebují, že budou chodit ke Gandalfovi. Hulvát. Okamžitě jsem vytáhla ze skříně zaklínací hůl olepenou kůží z muflona (ve skutečnosti to je umělá kůže z Ikey) a seslala na toho hajzla prokletí. Když jsem nad ním začala kroužit zaklínací holí, manžel se smíchy sesunul k zemi a dostal záchvat smíchu. Vybídla jsem paní, ať okamžitě to smějící se hovado odtáhne z mého bytu a ať už mi nechodí na oči.
www.worthashare.com_.png
Jestliže nejste spokojeni s přístupem vaší esoteričky, obraťte se na vašeho nejbližšího Gandalfa. (Foto: www.worthashare.com)
13:00 – Takhle vytočená jsem už dlouho nebyla. Cestou zpět do kuchyně jsem zakopla o křišťálovou kouli. To jsem už vybuchla vzteky a pomocí zaklínací hole proklela i tu debilní kouli.
15:00 – Po obědě jsem ještě vztekle proklela držáček na toaletní papír na záchodě, jelikož tam byla už jen prázdná rulička, a následně i televizní rosničku, která předpovídala, že zítra bude pršet. A já chtěla jít zítra na koupaliště.
Pomalu jsem vychladla a teď dělám magii na internetu. Věštím přes e-maily a nově taktéž přes SMSky. To je mnohem klidnější, než si zvát domů hulváty. To mě vždycky uklidní. Až to dodělám, ještě zkusím navázat kontakt s vyšší dimenzí a trochu se vyspím. Před půlnocí totiž musím vstávat. Musím natrhat přesně o půlnoci na hřbitově sedmikrásky a pak si zajdu do nonstopu na pivo.
A TADY se zase můžete podívat na zápisky z deníčku zaměstnance McDonald´s.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
