Holka z Ovy
Hudbu měla v krvi odjakživa. Marie Rottrová se narodila 13. listopadu 1941 v Ostravě do rodiny varhaníka a zpěvačky. Odmalička se učila hrát na klavír, ale kariéra pěnice nebyla její první volbou. „Původně jsem chtěla být učitelkou, nepřijali mě na pedagogickou školu. Chtěla jsem být soudkyní, nevzali mě na práva,“ řekla před časem Rottrová v rozhovoru pro Novinky.cz. Protože žádná vysoká škola nevyšla, nastoupila do Československé státní spořitelny jako úřednice. V roce 1960 se ale zúčastnila talentové soutěže, která jí vynesla pozvánku do vysílání Československé televize – a hvězdná dráha mohla začít.
Nejprve vystupovala s instrumentální skupinou Františka Trnky a na první desku si musela počkat až do roku 1968. Tehdy začala zpívat s bigbítovou kapelou Flamingo, kde se položila do soulového repertoáru. Ten se pro ni stal typickým a po čase jí vynesl přezdívku „česká Lady soul“ podle jejího osobního idolu – Arethy Franklin. Roky s Plameňáky jí přinesly ještě spolupráci a životní přátelství s Petrem Němcem. Po úspěchu alba neměla Rottrová nouzi o textaře, kteří pro ni chtěli napsat písničky. Některé z jejích prvních hitů pro ni napsal jiný Ostravák, Jaromír Nohavica. Zpěvačka často spolupracovala s ČST, měla i vlastní pořad, něco jako talkshow, s názvem Divadélko pod věží. Přes veškeré svody a lákání ale odmítala odejít do Prahy a zůstávala věrná rodnému městu. Mezi televizí, neustálým koncertováním a příležitostným hraním ve filmech se stihla také poprvé vdát a porodit dva syny. Jenže...
Jenže pak přišla 80. léta a první krize. Se svým prvním mužem, Vlastimilem Kučajem, se po devíti letech svazku rozvedla. Ačkoliv kvůli dětem zůstali přáteli a zbytek života měli dobrý vztah, nic to nezměnilo na faktu, že Rottrová byla pracovně extrémně vytíženou svobodnou matkou v době normalizace. V polovině 80. let, jak sama vzpomíná, byla pod obrovským neustálým tlakem. „Na jednom koncertu jsem si nevzpomněla na jediné slovo! Tak jsem zinscenovala žlučníkový záchvat a skončila to,“ přiznala zpěvačka. Poté skončila na několik týdnů v nemocnici se žaludečními vředy.
V roce 1987 přišlo vysvobození v podobě českoněmeckého emigranta Jiřího Burgesteina. Po relativně krátkém vztahu Jiří partnerce nabídl vdavky a stěhování do Německa, což vyčerpaná Rottrová s vděkem přijala. Na pět let se tak stala anonymní „hausfrau“, nikdy si prý ale víc neodpočinula. V roce 1992 se ale dříve ultrapopulární zpěvačka přeci jen vrátila ke zpívání i do vlasti. Vystupuje dodnes, ačkoliv s tempem, které prožívala kdysi, se to nedá srovnat. Dobře pro ni, ne tak pro její fanoušky!
A tady si přečtěte o životě Jana Wericha.