Hladová Lajka, močící Gott nebo jednookej Žižka. Sprosté veršovánky, přihlouplá říkadla, to jsme z plných plic vyřvávali v parcích, na dvorku škol, na sídlištích mezi baráky. A nejkrásnější je, že tyhle hloupůstky, u kterých jsme ani netušili, jak nám lezly do hlav, nikdy nezanikly. Přinejhorším se jen časem jemně pozměnily. Děcka jsou holt pořád děcka a slovesná moudra mezi nimi proudí dál. Která z nich poznáváte? Nebo máte svou vlastní, která tu není uvedená? Pište do komentářů!
1.
Anča, vystrč prdel, hoši jdou,
já ji nevystrčím, až přijdou.
2.
Zpíval jednou Karel Gott,
chtělo se mu na záchod.
Všechno bylo obsazeno,
tak to pustil do kalhot.
3.
Hurá, hurá,
bába čůrá,
dědek prdí,
až to smrdí.
4.
Holka modrooká,
nesedávej vedle kluka,
kluk má v gatích velký zvíře,
než se nadáš, máš ho v díře.
5.
Došla vata, došly vložky,
co si dáme mezi nožky?
My jsme holky z dědiny,
dáma si tam noviny.
6.
Jede Sparta z kopečka,
vrzají jí kolečka,
dole čeká Slávie,
že jí hubu rozbije.