Vysvištět z šedi komunismu: První skejty do Československa dovezli synové Miloše Formana

Český lev za nejlepší dokument roku 2018 a hlavně cenná výpověď o jednom z mála způsobů, jak se kdysi dalo aspoň na chvíli utéct z depresivní reality totalitního režimu; to je King Skate, snímek Šimona Šafránka. Ten zpovídá průkopníky "zápaďáckého" sportu na našem území. Věděli jste, že kdo neměl pořádného skejta ze zámoří, vyrobil si ho ze seříznutého prkýnka na maso?

Svoboda má 4 kolečka

Když jste mladí, žijete v totalitním Československu, můžete dělat a říkat velmi omezené množství věcí a ještě kolem vás lítají samí proletářští cvičenci v rudých trenkách, chcete z toho pryč, co nejdřív a jakýmkoliv způsobem. Pro partu nadšenců se takovým únikem na konci 70. let stal skateboarding, ryze zápaďácký sport, který si ale, naštěstí, našel cestu i k nám.

Jedněmi z prvních skejťáků u nás byli Petr a Matěj Formanové. Rozhodně byli jedněmi z prvních, kdo do ČSR skutečné skejty z USA přivezli. Dostali totiž v roce 1976 propustku, aby mohli navštívit svého otce, režiséra Miloše Formana, a zúčastnit se předávání Oscarů, na kterých si tvůrce přebíral sošku za Přelet nad kukaččím hnízdem. Forman svým tehdy asi dvanáctiletým potomkům koupil skejty na doporučení amerického přítele. Když se s tou parádou pak vrátili, začali okamžitě jezdit. Inspirovali kamarády, ale zároveň potkávali i nové odvážlivce, kteří na prknech s koly taktéž brázdili šedé ulice. Tak se dnešní divadelníci stali průkopníky skateboardingu u nás.

Už v roce 1978 se v Praze konaly vůbec první závody u nás. Informací o oficiálních pravidlech bylo málo, a tak si Čechoslováci tvořili svoje vlastní. Ostatně, celá tahle komunita byla nevázaná a punková. Jel se Slalom speciál, slalom obří, skok daleký a vysoký. Češi, protože se k nim pořádná prkna ze zámoří nedostala, si skejty vyráběli podomácku. Ti, co to měli jen pro zábavu, se nebáli mámě ukrást prkýnko na krájení přímo z kuchyně, používali se ale i lamináty, podvozky se odlévali v pískových formách. Kolečka ale bylo potřeba mít originální, což nebyla žádná láca.

O tři roky později postavili na Strahově první kovovou U rampu. Skateboarding, který byl do té doby brán jako podpora Západu a zlovolná reklama na kapitalistickou Ameriku, dostal trochu "volno", začala se mu věnovat i některá média - zkrátka ho ČSR konečně vzalo jako sport. Znamenalo to nejen lepší podmínky pro jezdce, ale třeba i účast tehdejších evropských špiček ve skateboardingu, Brita Shana Rousa a Němce Clause Grabkeho, na závodech v Brně.

Roku 1987 se do Prachatic na Summercamp sjelo 120 skejťáků a jejich přízivců z celé země. A všechno vyvrcholilo v roce 1988, kdy se ta pojízdná parta šílenců rozhodla uspořádat rovnou Mistrovství Evropy. Velkolepé závody se jely ve Velké sportovní hale na Výstavišti v Holešovicích a všechno to šlo živě. Pak už, bohudík, přišla revoluce a za svobodu si lidé nemuseli dojíždět na prkýnkách s kolečky.

Jedinečnou atmosféru tehdejší doby z pohledu skejťáků ve filmu King Skate režisér Šimon Šafránek prý vykreslil dokonale. Po zhlédnutí jeho dokumentu asi budete chtít popadnout nejbližší prkno a vyjet do ulic. A vlastně, co by ne?!


Komentáře

Doporučeno pro vás