Svoboda má 4 kolečka

Když jste mladí, žijete v totalitním Československu, můžete dělat a říkat velmi omezené množství věcí a ještě kolem vás lítají samí proletářští cvičenci v rudých trenkách, chcete z toho pryč, co nejdřív a jakýmkoliv způsobem. Pro partu nadšenců se takovým únikem na konci 70. let stal skateboarding, ryze zápaďácký sport, který si ale, naštěstí, našel cestu i k nám.

Jedněmi z prvních skejťáků u nás byli Petr a Matěj Formanové. Rozhodně byli jedněmi z prvních, kdo do ČSR skutečné skejty z USA přivezli. Dostali totiž v roce 1976 propustku, aby mohli navštívit svého otce, režiséra Miloše Formana, a zúčastnit se předávání Oscarů, na kterých si tvůrce přebíral sošku za Přelet nad kukaččím hnízdem. Forman svým tehdy asi dvanáctiletým potomkům koupil skejty na doporučení amerického přítele. Když se s tou parádou pak vrátili, začali okamžitě jezdit. Inspirovali kamarády, ale zároveň potkávali i nové odvážlivce, kteří na prknech s koly taktéž brázdili šedé ulice. Tak se dnešní divadelníci stali průkopníky skateboardingu u nás.

Už v roce 1978 se v Praze konaly vůbec první závody u nás. Informací o oficiálních pravidlech bylo málo, a tak si Čechoslováci tvořili svoje vlastní. Ostatně, celá tahle komunita byla nevázaná a punková. Jel se Slalom speciál, slalom obří, skok daleký a vysoký. Češi, protože se k nim pořádná prkna ze zámoří nedostala, si skejty vyráběli podomácku. Ti, co to měli jen pro zábavu, se nebáli mámě ukrást prkýnko na krájení přímo z kuchyně, používali se ale i lamináty, podvozky se odlévali v pískových formách. Kolečka ale bylo potřeba mít originální, což nebyla žádná láca.

O tři roky později postavili na Strahově první kovovou U rampu. Skateboarding, který byl do té doby brán jako podpora Západu a zlovolná reklama na kapitalistickou Ameriku, dostal trochu "volno", začala se mu věnovat i některá média - zkrátka ho ČSR konečně vzalo jako sport. Znamenalo to nejen lepší podmínky pro jezdce, ale třeba i účast tehdejších evropských špiček ve skateboardingu, Brita Shana Rousa a Němce Clause Grabkeho, na závodech v Brně.

Roku 1987 se do Prachatic na Summercamp sjelo 120 skejťáků a jejich přízivců z celé země. A všechno vyvrcholilo v roce 1988, kdy se ta pojízdná parta šílenců rozhodla uspořádat rovnou Mistrovství Evropy. Velkolepé závody se jely ve Velké sportovní hale na Výstavišti v Holešovicích a všechno to šlo živě. Pak už, bohudík, přišla revoluce a za svobodu si lidé nemuseli dojíždět na prkýnkách s kolečky.

Jedinečnou atmosféru tehdejší doby z pohledu skejťáků ve filmu King Skate režisér Šimon Šafránek prý vykreslil dokonale. Po zhlédnutí jeho dokumentu asi budete chtít popadnout nejbližší prkno a vyjet do ulic. A vlastně, co by ne?!

GALERIE King Skate

+ DALŠÍCH 5 FOTEK + DALŠÍCH 6 FOTEK