panacheinplaid.tumblr.com   Znásilnění zprvu Emma neohlásila – doufala, že se s traumatem sama nějakým způsobem vypořádá. Našly se ale další dvě dívky, které napadl stejný student jako Emmu. Všechny dohromady se obrátily na vedení školy a to jejich obvinění proti spolužákovi zamítlo v prospěch násilníka. Emma už ví, že s pomocí školy nejspíš v budoucnu počítat nemusí – celý případ zametlo vedení Kolumbijské univerzity pod kobereček. Studentka výtvarného umění se tak rozhodla pro neobvyklý otevřený projev o svém traumatu – z části živou uměleckou performaci, také z části i protest vůči tomu, jakého zacházení a bezpráví se jí i dalším studentkám dostalo. Všude s sebou nosí svou matraci, kamkoliv se hne. "Znásilnění se může stát kdekoliv. Mně se to přihodilo v mé vlastní posteli, v mém kolejním pokoji. Od té doby mě to trápí a cítila jsem se, jako kdybych tíhu toho, co se mi přihodilo, nosila všude s sebou." Svou matraci s sebou hodlá nosit do té doby, dokud násilníkovi povoleno studovat na stejné škole. "Samotný akt toho, že obyčejnou věc, která leží v mé ložnici, vynesu na světlo světa, má zrcadlit způsob, kterým jsem komunikovala s médii a různými zpravodajskými kanály."