Slovanská jména, patrně horkou jehlou sešitá v dobách českého národního obrození, nevyvolávají pouze úsměv. Vyvolávají také zděšení nad tím, jak bychom se mohli jmenovat, kdyby se to tenkrát všechno povedlo.
Na webovkách kalendar.beda.cz byl zveřejněn Wlastenecký kalendář na přestupný rok 1852. Kdysi k němu měl být připojen také text horlivého obroditele Václava Filípka. Při pročítání někdy dosti podivných jmen, která jsou uvedena mezi několika jmény dodnes známými, jednoho napadne, že si s jeho doplňováním museli dát vlastenci práci.
Některá jména vypadají jako přeložená z jiných slovanských jazyků, jiná dokonce jako natvrdo převzatá, v případě některých se zdá, jako by vznikla přímo v hlavách obroditelů. A když jim došly síly, ponechali zde některá jména dvakrát nebo dokonce třikrát – bezmála jen ta, které jsou v současném kalendáři dodnes.
Těžko říct, jak to bylo doopravdy. V následujícím roce byla nicméně některá z těchto jmen vyřazena a uváděna byla už jen jména katolická a evangelická, která jsou v kalendáři z roku 1852 ještě napsána v oddělených sloupcích.
Kdo ví, jak by vypadal dnešní kalendář, nebýt posílení moci habsburské monarchie v roce 1951, po které nám až do roku 1916 pevnou rukou vládl Franz Josef I. Možná by se někdo z nás jmenoval Tvořislav, Blizota, Krasislav, Peslava, nebo třeba Dadiboh. Dnes však máme na výběr také z mnoha krásných, původně neslovanských, většinou křesťanských nebo německých jmen.
Mimochodem, věděli jste, že svůj kalendář se jmény mají i psi a jiná zvířata? Na některá jména a jejich nositele se podívejte ZDE.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Doporučujeme
