Věstonická venuše by dnes ideálem krásy nebyla. Nevadí, jedinečná je i bez toho – G.cz
Vyhledávání

Věstonická venuše by dnes ideálem krásy nebyla. Nevadí, jedinečná je i bez toho

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

Také jste jako děti četli Lovce mamutů od Eduarda Štorcha? Do příběhu chlapce Kopčema a Mamutíka Štorch zručně zakomponoval skutečné archeologické nálezy a nemůže tam rozhodně chybět samozřejmě asi ten nejznámější – Věstonická venuše. Od jejího nalezení v oblasti mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem na jižní Moravě dnes uplynulo přesně 95 let.

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 13.7.2020, 12:14

Soutěž krásy by dnes nevyhrála

Velikostí nevelký, leč významem převratný. Tak by se dal stručně shrnout tento archeologický nález. Jedenáct a půl centimetrů vysoká keramická soška nahé ženy je vyrobená z pálené hlíny a pochází z období mladého paleolitu a je datovaná do období mezi 29 000 – 25 000 let př. n. l. Venuše je společně s několika dalšími soškami, které byly v okolních lokalitách také objeveny, asi nejstarší známá keramická figurka na světě. Její objevení ale hlavně vyvrátilo do té doby platnou domněnku, že keramiku lidé v době paleolitu neznali. Evidentně znali. Soška je vyrobená ze směsi hlíny a vápence. Je na ní také zajímavá stylizace jejího obličeje, kdy oči jsou pouze naznačené krátkými, šikmými rýhami. Absentuje krk a naopak poprsí je mohutné a značně povislé. Objemné jsou také boky a na zadní straně sošky rozhodně nepřehlédnete rýhy, které pravděpodobně znázorňují tukové zářezy. Jen pro zajímavost – figurka je právě v bocích široká 4, 3 cm. Na rovinu – dnes by se tato pravěká žena ideálem krásy rozhodně nestala.

Dodnes ale není jasný její význam, proč vlastně byla pravěkými lidmi vyrobena, jaká byla její symbolika. Na toto téma se vedou pouze spekulace. Nalezené sošky (nejen ta z Věstonic) byly zpočátku vykládány jako erotické či sexuální symboly, právě kvůli bujným až přebujným ženským tvarům. Některé pro změnu vykazovaly znaky těhotenství a mělo se prý tak ukazovat na kult plodnosti. Nic ale stoprocentně dokázané není a je skutečně otázkou, zda někdy i bude. Ale kdo a kde Věstonickou venuši vlastně objevil?

Za objevem stojí zoolog

Venuši objevil 13. července 1925 tým archeologa Karla Absolona, který zde prováděl výzkum v letech 1924–1938. Tento původně vystudovaný zoolog si může také na své konto připsat mimo jiné objevení Punkevních jeskyní v Moravském krasu a jejich propojení s propastí Macocha. Samotný Absolon ale přímo u nálezu slavné figurky nebyl osobně přítomen. V okamžiku nálezu byl totiž ve Francii. Sošku podle dostupných informací tak nalezli dělník Josef Seidl a technický vedoucí výzkumů Emanuel Dania. Venuše ležela ve zbytcích pravěkého ohniště o průměru asi 10 m společně s kamennými nástroji a také zvířecími kostmi. Byla rozlomena na dva kusy, které ležely kousek od sebe. Nejprve se ani nepředpokládalo, že patří k sobě. A až po očištění se ukázalo, že se celek podobá ženské postavě. Překvapení.

Dnes patří soška k nejpečlivěji střeženým nálezům a jejím domovem je Moravském zemském muzeu v Brně a vystavována je pouze ojediněle. Svůj domov změnila za druhé světové války, kdy byla společně s částí sbírek muzea uschována v mikulovském zámku. Protektorátní úřady měly ale obavy z poškození při bombardování, a tak muzejníci nejcennější část sbírky, samozřejmě i s venuší, převezli zpět do Brna pod záminkou fotografování. V běžné expozici tak nyní najdete pouze její kopii. A jaká je její hodnota? No, de facto nevyčíslitelná, alespoň z toho historického úhlu pohledu. A z pohledu finančního? V roce 2004 ji američtí starožitníci stanovili na 40 milionů dolarů. A to už je opravdu pěkná sumička, která je dost možná dnes již ještě vyšší. Není proto divu, že když už dochází k nějakým přesunům vzácné venuše, provází jej vždy ta největší bezpečnostní opatření, a to za účasti policejních těžkooděnců. Ztráta tohoto pokladu by byla skutečně nenahraditelná.

Cesta do pravěku možná

Archeologické naleziště, které se mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi nachází, je na nálezy z pravěku velmi bohaté. Pod příkrovem vápnitých spraší, které sem větry doby ledové později navály, se uchovaly celé půdorysy sídlišť, ohnišť, zbytky dílen, doklady výroby nástrojů a dalších předmětů z paleolitické domácnosti a také kosterní odpad z ulovených a zkonzumovaných zvířat - skládky mamutích kostí a zbytky dalších zvířat, které v té době žili, a které patřili mezi běžnou potravu lidí ze starší doby kamenné. Mezi nejcennější objevy tohoto naleziště patří kromě již zmiňované venuše a kosterních ostatků zvířat, také kostry samotných lidí. Archeologická naleziště na svazích vápencového hřebene Pálavy nebo chcete–li Pavlovských vrchů, představují v celoevropském měřítku jeden z nejvýznamnějších sídelních areálů, jaké moderní Homo sapiens v období před 30 000 lety v Evropě vytvořil.

Do míst, kde v pravěku žili lovci mamutů, a kde byla nalezena před 95 lety slavná soška nalezena, můžete zavítat i vy, a to díky archeoparku, který se u Pavlova nachází. Stavbu nemůžete minout. Je mimořádná již svým zjevem. Na webových stránkách tohoto unikátního muzea najdete, že se od samého začátku předpokládalo se, že nálezová vrstva bude uložena hluboko pod spraší – proto byl tedy zvolen koncept podzemní stavby. Druhým neméně důležitým aspektem pak byla skutečnost, že stavba bude umístěna v chráněné krajinné oblasti. Je fakt, že vystupující věže z bílého betonu paradoxně zvláštním způsobem do okolí zapadají. Evokují výchozy vápencových skal, které se v okolí nachází. Od samého začátku bylo také počítáno s tzv. expozicí in situ – tedy s tím, že archeologické nálezy zůstávají po svém odkrytí na původním místě.

Celá expozice se nachází na ploše více než 500 m2 a pracuje se současnou dostupnou audiovizuální technologií i klasickou muzejní prezentací. Pozornost je věnovaná nejen samotným vykopávkám, ale také životu tehdejších lidí, jejich rituálům, ale i magii. Je to ideální místo na výlet v době letních prázdnin, věřte nám. A když si před tím ještě oživíte znalosti a přečtete si Lovce mamutů určitě si to užijete ještě víc. I když v archeoparku posléze zjistíte, že s lovem mamutů to tak hrrr nebylo, že hlavní zdroj obživy tehdejších lidí byl jinde a i s tou slavnou jámou na mamuta je to trochu jinak, než uvádí mistr pera Štorch. Přesvědčte se ale vážně sami.

Podobné články

Doporučujeme

Další články