Obrazy postižených „černobylských“ dětí útočí z aktivistických brožurek a straší nás v divokých snech. Je to protitjaderný argument obrovské emocionální síly, který funguje spolehlivě na každého. Jde o děsivou pravdu, nebo o nesmyslnou a lživou demagogii? Kolik lidských životů má vlastně „největší a nejstrašnější katastrofa v lidských dějinách“ na svědomí?

Statisíce a miliony mrtvých?

Podle jednoho z mnoha dobových vtipů, které koncem osmdesátých let o černobylské havárii kolovaly, „zařvali“ prý tehdy jen dva lidé. První zařval: „Vypni to!“ , druhý zařval: „Už to nejde!“ Příčiny havárie, k níž došlo 26. dubna 1986, jsou známy: špatná konstrukce reaktoru a nezodpovědný experiment, při němž byly porušeny základní bezpečnostní předpisy a předem odpojeny všechny jisticí a havarijní systémy.

Následky havárie vypadají v podání ukrajinských politiků a českých ekologických aktivistů děsivě. Podle údajů ukrajinské vlády zahynulo přímo při výbuchu 3500 lidí a do roku 1998 vzrostl u ukrajinské populace výskyt zhoubných nádorů dvakrát. Greenpeace spekulovali o 650 000 obětech. Podle údajů Hnutí Duha zemřelo na následky havárie jen do roku 1991 minimálně deset tisíc jejích likvidátorů, dalších až 125 000 lidí prý postupně zahubí rakovina. Zřejmě nejstrašidelnější údaj zatím uvedl poslanec ukrajinského parlamentu Volodymyr Usatenko: na leukémii v důsledku ozáření prý zemře až sedm miliónů lidí.

„Tato čísla nejsou ničím podložena,“ oponuje ing. Irena Malátová, CSc., z pražského Státního ústavu radiační ochrany (SÚRO). "Vznikla asi tak, že byl jednoduše výskyt všech nemocí a přirozených úmrtí v oblastech zasažených havárií připsán jejím účinkům. Nepřekvapuje mne to, protože politici a Zelení údaje o Černobylu zkreslují velmi často. Je totiž velmi svůdné hledat senzace a proti něčemu fanaticky bojovat, aniž by tomu člověk vůbec rozuměl."

Co říkají tvrdá data?

Černobylská katastrofa na sebe v průběhu let nabalila stovky mýtů. I vzdělaní a soudní lidé vám jsou schopni vyprávět pohádky o celých vesnicích, které prý na Ukrajině a v Bělorusku vymřely na rakovinu. Ne, oni sami je sice na vlastní oči neviděli, ale mají známého, který má strýčka, jehož bratranec o tom prý kdesi četl...

Při pokusu o analýzu emocionálně zabarveného problému je třeba ze závějí dohadů a pověstí vykutat tzv. tvrdá data - pečlivě změřené a statisticky doložené údaje, získané osvědčenou standardní metodikou, které prošly oponenturou v odborných časopisech a obstály v diskusích na vědeckých konferencích.

Nejspolehlivějším pramenem tvrdých dat o černobylské události jsou údaje Světové zdravotnické organizace (WHO), která zpracovala rozsáhlou epidemiologickou studii o dopadu černobylské havárie na zdraví obyvatel postižených oblastí. Zjištění elity světových odborníků se diametrálně liší od chmurného obrazu Černobylu, který šíří ukrajinská vláda, masmédia a ekologičtí aktivisté.

WHO mimo jiné uvádí, že:

Těsně po havárii bylo do nemocnice dopraveno 237 lidí, z nichž u 134 byla diagnostikována akutní nemoc z ozáření. Osmadvacet z nich zemřelo během prvních tří měsíců. Ačkoli čtrnáct dalších zemřelo během následujících deseti let, nelze jejich smrt dávat do přímé souvislosti s ozářením.

Jediným dokumentovaným vlivem katastrofy na lidské zdraví je prudký nárůst nádoru štítné žlázy u dětí z postižených oblastí Ukrajiny a Běloruska. Bylo jich sice více než 6000, ale nelze odlišit, colik z nice bylo způsoběno radiací a ke kolika došlo z přirozených příčin. Ale pozor – zemřelo jich jen několik desítek.

Naopak nebyl odhalen žádný vzrůst počtu výskytu leukémie a jiných nádorových onemocnění, který by bylo možno dávat do souvislosti s havárií. Existuje sice řada zpráv o vzrůstu výskytu různých nemocí mezi lidmi žijícími v postižených oblastech, tyto zprávy jsou ale podle expertů WHO nepřesvědčivé.

Suchá statistika ale samozřejmě nepostihuje celý rozměr tragédie. K onemocnění těch 6000 dětí nemuselo vůbec dojít. Vzácný nádor štítné žlázy totiž vyvolal radioaktivní izotop jódu I-131, který se z havarovaného reaktoru uvolnil a vzápětí se nahromadil v dětském organismu. K tomu, aby byly před nebezpečím ochráněny, stačilo po havárii podle předpisů dětem na zasaženém území rozdat tabletky jodidu draselného. To se ale všude nestalo.

Naštěstí má ale izotop I-131 poločas rozpadu jen sedm dní. A jak také prokázala studie WHO, děti, které se narodily déle než půl roku po havárii, se už proto nemoci bát nemusí. Neonemocnělo z nich ani jediné.

A TADY se podívejte, jak o Černobylu lhala česká pobočka Greenpeace.