fb pixel Vasil Biľak: Normalizátor, který k nám pozval „přátelskou“ pomoc vojsk Varšavské smlouvy – G.cz
Vyhledávání

Vasil Biľak: Normalizátor, který k nám pozval „přátelskou“ pomoc vojsk Varšavské smlouvy

Biľak při setkání s Ceauşescem v roce 1977
Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain

Člověk, jehož jméno se stalo symbolem zrady. Říkali mu také génius průměrnosti, daleko vhodnější by byla přezdívka génius doktrinářství. Jaký byl životní příběh druhého člověka normalizace?

Václav Adamus
Václav Adamus 10.5.2022, 22:47

Narodil se 11. srpna 1917 ve vesnici Krajná Bystrá, která se nacházela nedaleko polských hranic. Obyvatelstvo zde bylo vskutku multikulturní, Biľak je považován za Rusína. Do stranických dokumentů v kolonce národnost však uvádí Ukrajinec. Jeho osud byl velice těžký. Jeho rodiče se seznámili v Pittsburghu, kde byli za prací. Lásku svých rodičů si dlouho neužil – v 11 letech se stává sirotkem, zemřelo také 7 jeho sourozenců, přežil pouze starší bratr Dimitrij. Jeho životní příběh je tedy od raných let definován bojem o holou existenci. Vyučil se krejčím v Hradci Králové. Z této doby existuje historka, že když dostal výuční list, měl na něm mít připsanou poznámku „na saka nepouštět“. V této době se nijak nevymyká ani politicky neprofiluje – cvičí v Sokolu, chodí s mladými lidmi do přírody na výlety.

Po Vítězném únoru

Bezprostředně po osvobození v květnu 1945 si podává přihlášku do KSČ. Doprovází Rudou armádu jako tlumočník – nejspíš v této době se z něj stane komunista. Politice se však ani nyní nevěnuje – je řadovým členem KSČ a pokračuje ve své práci krejčího. Vše se mění po únoru 1948, kdy je povolán stranou, aby nastoupil jako řadový referent stranického aparátu. Má zde mít na starost živnosti – tedy znárodňující proces. Poté pracuje v aparátu krajského výboru strany v Bratislavě, je vybrán na studium do Vysoké školy politické, kterou dokončí v roce 1953. Absolventi získávali dnes již neexistující titul RSDr. (doktor sociálně-politických věd). Následně se stává pověřencem pro školství a kulturu, ve svých pamětech píše, že zde byl pouze proto, aby se znemožnil. Poté působí v letech 1963 –1968 v Bratislavě jako tajemník ústředního výboru Komunistické strany Slovenska (což je vrcholná funkce).

Invaze 1968

V Československu začne období politického uvolnění zvané pražské jaro. Biľakovi se směr, jakým se u nás vydává politika nelíbí. Nelíbí se mu hlavně proto, že se nelíbí Sovětům – v jeho životě po nástupu do politických funkcí v komunistické straně hraje primární roli hlavně názor Sovětského svazu. Těžko říct, zda byl přesvědčeným komunistou, věřícím ve spravedlivý řád budoucnosti, nebo člověkem, který pochopil, že když bude poslušný, bude stoupat a mít se dobře. Je proto těžké říct, co si skutečně o liberálních myšlenkách a kritice režimu té doby myslel. Již tehdy začal nenávidět Dubčeka, byl to právě on, kdo nastínil, že by měl s uvolňováním přestat, jelikož to mohou Sověti řešit i vojenskou intervencí. Dubček prý tenkrát vzal nůž ležící na stole a symbolicky si jej přiložil pod krk – „kdyby se to stalo, musel bych spáchat sebevraždu“, dodal prý. Biľak jej považoval za slavomana, který se opájí slávou jako narkoman a potřebuje stále víc a víc a vzdaluje se od reality (jak píše ve svých pamětech).

Byl jedním ze signatářů zvacího dopisu (dalšími byli Indra, Kolder, Švestka, Kapek). Spolu se Šalgovičem byli nejradikálnějšími odpůrci reformního procesu – Biľak chtěl na poslední chvíli situaci řešit tím, že ji legitimizuje a svolá ústřední výbor, kde bude Dubček postaven před rozhodnutí – buď podepíše zvací dopis, nebo bude na místě zatčen, a to i násilím. Naštěstí se Biľak do realizace svých fantasmagorií nepustil. Ihned po vstupu vojsk na naše území vytváří, spolu s výše zmíněnými kolaboranty, dělnicko-rolnickou (revoluční) vládu. Paralelu k reformní vládě tvořené Dubčekem, která bude absolutně poslušná Moskvě. Po skončení operace měli právě lidé z této vlády vést stát k návratu na správnou stezku k socialismu. Tento bizarní pokus však nebyl nakonec uskutečněn a obyvatelstvo se o tom, že se Biľak a spol. pokusili vytvořit kolaborantskou (loutkovou) vládu dozvědělo až později. Podle právníků jeho jednání naplnilo skutkovou podstatu vlastizrady.

Umírá ve věku 96 let, ve své vesnici je paradoxně stále uctíván. V chudé vesnici, kde většina vyznává pravoslavnou víru, je Vasil Biľak jediný, kdo to někam dotáhl. Vzpomínají na něj dobře, ještě nedávno zde měl udržovanou bustu. Není divu – nechal zde postavit příjezdovou cestu, školu, obecní úřad a kulturní budovu, tedy veškerou občanskou vybavenost.

ZDROJE:

rozhlas.cz, totalita.cz, wikipedia

Paměti Vasila Bil̕aka, Vasil Biľak, 1991

Češi 1968: Jak Dubček v Moskvě kapituloval, P. Kosatík, K. Jerie. 2016

Podobné články

Doporučujeme

Další články