Každý máme nějakou úchylku. Já si ji léčím na cestách, a nejhezčí by to bylo v doprovodu těchto věcí.
Tady je můj seznam životních nezbytností, které bych chtěl najít pod stromečkem – ideálně někde uprostřed pustých rumunských hor. Nenajdu je tam, vím, natolik jsem soudný. Ale sním o nich, i když vím, že bych neměl, protože mne to zbytečně trápí. Jak by totiž řekl Buddha: „Mentální strast si úplně zbytečně vyrábíme my sami tím, že ke světu přistupujeme s přehnanými touhami, přáními a očekáváními.“
1. Nůž, který se nezlomí
Na podzim 2000 jsem si koupil nůž Delica americké firmy Spyderco. Od té doby jsem ho nosil všude s sebou. V deltě Dunaje jsem s ním kuchal ryby, v horách Laosu krájel tropické ovoce, na jižní Moravě podřezával srnku sraženou autem, ve Vietnamu si po havárii na motorce odřezával z ruky visící kusy vlastní kůže…
Před dvěma týdny jsem svůj patnáct let milovaný nůž půjčil neméně milované dceři Michaele (18), která vyřezávala vánoční betlém. Zlomila mu špičku, ačkoli je o tři roky starší než on. Bolelo to, ale v životě jsem už přišel o víc. Nůž je věc, a každá věc jednou prostě doslouží.
Teď sním o nové Delice, kterou Spyderco vyrábí z damaškové oceli a titanu. Nádhera! Dokonalost! Fantazie! A damašková ocel se hlavně prostě nezlomí – ani o betlém.
2. Nedostupný Tibet
Už asi dvacet let sbírám staré cestopisy po Asii, kam celé ty roky jezdím. Mám jich stovky, a když je venku hnusně, slastně se v nich rochním. Stovky let staré popisy dávných cest mne z nudné Prahy přenášejí do východních pouští, pralesů a chrámů v dobách, kdy tam ještě skoro nikdo nejezdil.
Asi nejlépe to popsal švédský dobrodruh Sven Hedin, který se do neprobádaných končin Asie vydal poprvé v roce 1886 a později ji poznal lépe než svoje boty. Psal jsem o něm třeba tady.
Strašně bych chtěl jeho monumentální třísvazkovou knihu „Tibet – výzkumy a dobrodružství v neznámé zemi“, která má přes tisíc stran a desítky starých fotek, kreseb a mapek. Česky vyšla v roce 1910 a v antikvariátech se skoro nedá sehnat. Pasu po ní už roky! Takže kdybyste ji někde zahlédli...
3. "Eskymácká" bunda
Do hor, do lesa nebo kamkoli jinam ven nejraději vyrážím, když je ošklivo. Jsem tam skoro sám, můžu si nerušeně přemýšlet a trek nebo procházka v dešti a větru je mnohem zajímavější a záslužnější, než když je hezky. A i grog nebo pivo chutná jinak, když přijdete do chaty promoklí a promrzlí.
Na podobné akce jsem si během let pořídil několik outdoorových bund, na které mám lehkou úchylku. Teď sním o bundě s názvem Anorak no. 8 od švédské firmy Fjällräven, která se natahuje přes hlavu. Střih s velkou klokaní kapsou a mohutnou kapucou odkazuje na Eskymáky a tradiční materiál (G-1000 Eco vyrobený z bavlny a polyesteru) je velmi odolný. Musím ji mít!
4. Čaj za statisíce
Jsem čajový gurmán a theinový feťák… prostě fanatický milovník lahodných šálků s voňavým nálevem, který bystří smysly do podoby ohnivých šípů a řadí myšlenky do jásavě jiskřivé lajny. Na cestách po Asii jsem už navštívil čajové plantáže od Jižní Číny přes Bangladéš po Srí Lanku a ochutnal stovky odrůd. Aspoň jednou v životě bych ale chtěl smočit rty v čaji jménem Da Hong Pao (“Velká rudá róba”) z prefektury Nanping v jihovýchodní Číně.
da_hong_pao_oolong_tea_leaf_close.jpg
Vypadá jako zmačkaný tabák, ale je dražší než zlato (Foto: www.wikipedia.org)
Vysoce oxidovaný temný oolong pochází z pouhých tří keřů, které rostou v horách Wuyi už od dob dynastie Ming (1368–1644). Nedivte se proto, že jde o jeden z nejdražších čajů světa. V roce 1998 se pouhých dvacet gramů prodávalo za 35 435 amerických dolarů (880 974 Kč). Ano, je to snobské, ale jak by ten čaj asi chutnal?
5. Triko, které mi (možná) zachrání život
Často dělám životu nebezpečné blbiny. Chodím po horách, lezu po skalách, jezdím na vodu a na horské kolo, putuju rozpálenými pouštěmi a zasněženými pláněmi… Jednou se možná něco podělá a já se rozsekám, někam spadnu, zabloudím nebo dostanu infarkt. Pak třeba půjde o vteřiny.
12316484_914671171921351_4437148549047866057_n.jpg
Na tričku jsou kromě osobních dat i obecné návody k záchraně života (Foto: rescueme.cz)
Pokud mně najdou včas, měl bych šanci přežít díky novému unikátnímu nápadu polárníka Vaška Sůry. Muž, který blbne stejně jako já, si uvědomil, že jednou z klíčových věcí pro přežití jsou rychlé informace pro záchranáře: kdo jste, jakou máte krevní skupinu, jakými trpíte alergiemi… Vašek to lidem začal tisknout na trička, kde to záchranáři okamžitě objeví, aniž by vás museli složitě šacovat a hledat občanku. Systém Rescue me je geniálně promyšlený a divím se, že to někoho nenapadlo už dávno. Vaškovo tričko by měl mít každý, kdo blbne venku, a to i doma v Česku.
A TADY máte 5 tipů na dárky, kterými potěšíte nejen princezny.
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Martin Miko
